Acceleration – Graham McNamee [RECENZE]

24 Úno

accelerationAutor: Graham McNamee
Název: Acceleration
Nakladatelství: Laurel Leaf
Rok vydání: 2005
Vazba: paperback
Počet stran: 232
Žánr: YA, thriller
Mé hodnocení: 4,5/5

Anotace

It’s a hot, hot summer, and in the depths of the Toronto Transit Authority’s Lost and Found, 17-year-old Duncan is cataloging lost things and sifting through accumulated junk. And between Jacob, the cranky old man who runs the place, and the endless dusty boxes overflowing with stuff no one will ever claim, Duncan’s just about had enough. Then he finds a little leather book. It’s a diary filled with the dark and dirty secrets of a twisted mind, a serial killer stalking his prey in the subway. And Duncan can’t make himself stop reading.

What would you do with a book like that? How far would you go to catch a madman?

And what if time was running out. . . .

* * *

Knížka Acceleration už mi na poličce dřepěla nějaký ten pátek a čekala, až budu mít chuť si ji přečíst. Nedávno jsem potřebovala něco malého lehkého s sebou do tašky a chtěla jsem zas cítit v ruce papír, tak moje volba padla na tuto modrou krásku. Už jsem ale dávno zapomněla, o čem má kniha být, proč mě tehdy vlastně anotace donutila si ji koupit, takže když jsem se začetla, byla jsem velmi mile překvapena.

Hlavní postavou příběhu je sedmnáctiletý Duncan, který přes léto pracuje ve Ztrátách a nálezech v podzemí jedné stanice metra v Torontu. Spolu se svým nadřízeným Jacobem katalogizují a uskladňují nalezené věci z autobusů a metra. Sem tam se u nich zastaví nějaký člověk a opětovně se shledá se svou ztracenou věcí, ale v mnoha případech tu ty ztracené věci leží několik měsíců, než si je vyzvedne někdo z organizace Y.M.C.A., která je následně vydraží v aukci a získané peníze použije na dobročinné účely. Jak ale Duncan zjistil, některé věci tu leží bez povšimnutí spoustu let.

Je tu i plná knihovna různých knih všech možných žánrů i vydání. Duncan se jimi někdy z nudy prohrabuje a čte si. Jeho práce není zrovna jedna z těch náročných.
Jednoho dne, když se opět probírá jednou poličkou s knihami, narazí na zvláštní zápisník, který upoutá jeho pozornost. Začne jím listovat a snaží se přečíst pisatelův škrabopis. Když se mu podaří rozluštit, co znamená ten podivný graf s poznámkami, je šokovaný. Je to dílo nějakého pomateného šílence, který si zapisoval pokus o tom, jak rychle se myš utopí v jaké kapalině. Duncan zápisník znechuceně odhodí a snaží se na něj nemyslet.

Později se k němu ale opět vrátí, jakoby ho k němu něco táhlo. Najde v něm poznámky o založených požárech a utýraných zvířatech doplněné o výstřižky z novin. Čím dál se v četbě zápisníku dostává, tím více šokující a násilnické poznámky zde nachází. A psychotický autor se už nechce spokojit pouze s požáry a umučenými zvířaty, chce si vyzkoušet něco „dospělejšího“. Vyhlédne si několik žen, které pravidelně sleduje a dělá si poznámky o jejich pohybu.

Duncan neví, co má dělat. Cítí, že by se měl obrátit na policii, ale protože nemá tak úplně čistý štít, nechce se dostat do dalších problémů. A také si není jistý, jestli to celé není jen výplodem něčí choré fantazie. Rozhodne se podle indicií zjistit, jestli zmíněné ženy reálně existují. Když zjistí, že ano, začne jít opravdu do tuhého. Co když se opravdu nacházejí v ohrožení života? Svěří se s celým problémem svému kamarádovi Vinnymu, který ho donutí jít na policii. Tam ale dle Duncanova předpokladu nevěnují zápisníku téměř žádnou pozornost. Není oběť, není zločin.

Duncan se rozhodne, že toho psychicky narušeného jedince vystopuje a zastaví sám. Myslí si, že není náhoda, že zápisník našel zrovna on. Loni v létě se mu nepodařilo zachránit topící se dívku a on má pocit, že tohle je jeho druhá šance. Bude tentokrát úspěšnější?

Nyní už vím, proč jsem si tuto knihu koupila! Představa, že někdo najde vrahův deník a rozhodne se jej podle jen hrstky indicií vypátrat, mě opravdu nemohla nechat chladnou. Nechápu, proč jsem čtení odkládala tak dlouho, protože jakmile jsem se jednou začetla, nemohla jsem ji odložit a spolu s Duncanem jsem prožívala to nebezpečné pátrání po psychopatovi na lovu. Byla to opravdu rychlá jízda se stupňujícím se napětím, které vyvrcholí těsně před koncem.

Duncana jsem si okamžitě oblíbila a jako hlavní postava mi byl velmi blízký a bylo lehké se s ním ztotožnit. Má za sebou neúspěšnou kariéru drobného zlodějíčka, která skončila velkým fiaskem při ne příliš promyšlené krádeži keramického záchodu, do které ho přemluvil (stejně jako i do všech ostatních krádeží) jeho povedený kamarádíček Wayne. Duncan se ale poučil a už seká dobrotu. Původně si asi letní prázdniny představoval poněkud jinak, ale tatínek mu domluvil práci ve Ztrátách a nálezech, možná jako součást trestu a preventivní opatření před dalšími lumpárnami.
Bylo mi ho líto kvůli jeho opakujícím se nočním můrám o tom, kterak se mu nepodařilo loni v létě zachránit topící se dívku Miu a obdivovala jsem jeho elán, s kterým se vrhl do pátrání po nebezpečném vrahovi.

Acceleration bych doporučila všem milovníkům napínavé YA literatury na pomezí thrilleru až hororu, kteří si rádi procvičí angličtinu, která není nijak náročná, takže se do čtení může vrhnout i začátečník. Mohlo by se ale líbit i čtenářům, kteří YA literaturu až tak moc nevyhledávají, ale milují napětí.

Zatím bez komentářů

Zanechat komentář