Andělé dne a noci – Markéta Hejkalová [RECENZE]

16 Říj

Autor: Markéta Hejkalová
Název: Andělé dne a noci
Nakladatelství: Hejkal
Rok vydání: 2012
Vazba: vázaná + e-kniha
Počet stran: 184
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Hrdinové románu Andělé dne a noci, žijící na různých místech světa, se ocitají v okamžiku životního zlomu.

Češka Marta řeší hrozící krach své firmy i svého manželství, baskický novinář Kerman sbírá síly k rozchodu s teroristickou minulostí i s dlouholetou přítelkyní a moskevský učitel Vladimír pracuje pro podezřelou vlasteneckou organizaci, aby zapomněl na smrt své ženy. Jejich osudy se jednoho dne protnou a jejich příběhy se vydají nečekaným směrem. Míří do nebe, ale možná kráčejí do pekla. Najdou cestu zpátky?

Román, který začíná jako psychologická próza, se záhy mění v napínavý politický thriller. Autorka využila své několikaleté zkušenosti v diplomatických službách a zasvěceně dává čtenáři nahlédnout do světa, v němž důležití paňácové pózují před objektivy, jak pevně třímají v rukou kormidlo dějin, a přitom se ho sami zoufale a křečovitě drží, aby je nesmetla příští vlna zla a oni neutonuli v moři své vlastní nicotnosti.

* * *

Uf! Musím přiznat, že tahle kniha mě dokonale dostala. Zpočátku se tvářila skoro až nevinně. Začala docela pozvolně, ale postupem času, kdy se život hlavních hrdinů začal více a více zamotávat a náhodně propojovat v podivných nitkách osudu, z nichž některé zas až tak náhodné nakonec vůbec nebyly, teprve začalo to pravé „peklo“. V některých momentech jsem byla očima doslova přišpendlená ke stránkám a nemohla jsem dělat nic jiného než jen číst. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem knihu četla nejen doma v papírové verzi, ale i v elektronické verzi ve čtečce venku v MHD po cestě do školy a do práce a natajno i v mobilu ve škole a v práci! (Přece jenom se to líp maskuje, že.:))

Chcete si přečíst skvělý a napínavý thriller, nahlédnout pod pokličku některým teroristickým organizacím a zároveň zažít dobrodružství v cizích zemích okořeněné milostným zážitkem a to vše aniž byste opustili stěny svého pokoje? Tak tohle je kniha právě pro vás! Zapomeňte na zahraniční autory, protože i my v České republice zde máme skvosty mezi spisovateli! Jedním z nich je i Markéta Hejkalová!

A teď něco k ději…

Nejprve se setkáváme s Vladimírem z Ruska, který vzpomíná na minulost své rodiny i svoji. Přemítá o Rusku a také o Souručenství, což je organizace, do níž mohl vstoupit každý, kdo chtěl upřímně usilovat o obnovení starých ruských hodnot. Vzpomíná i na svoji manželku Anahit, původem Arménku, a na jejich první seznámení s mladým Sergejem, který u nich potom bydlel, a s Atamanem, který Vladimírovi v podstatě o Souručenství pověděl.

Další hrdinkou, kterou poznáváme, je Marta – žena ve středních letech na pokraji nervového zhroucení (což je také název kapitoly, ve které se Marta poprvé objevuje). Martin manžel Jarek si zřejmě našel někoho jiného a jejich manželství právě prochází velkou krizí. Aby toho nebylo málo, tak ani s jejich soukromou firmou – agenturou Babylon to nevypadá zrovna růžově a navíc i Martin zdravotní stav může být ohrožen! Cítí se osamělá, manžel ji ignoruje, dcera Adélka odjela do Ruska studovat. Telefonát kamarádky Zuzky s pozvánkou do Španělska k moři přichází jako na zavolanou. Na dovolené se seznámí s dalším ústředním hrdinou.

Je jím Kerman, bývalý bojovník za Svobodu Baskicka, který se zrovna rozhodl začít nový život a opustit nejen svou „práci“, ale i spolubojovnici a přítelkyni Leire. Marta s Kermanem tráví spoustu času a zamilují se do sebe. Marta přemýšlí, zda také začít nový život.

Opět díky telefonátu od Zuzky si najde novou práci v celoevropské organizaci Babylonie, která má hájit práva malých jazyků. Martiným hlavním úkolem je připravovat světový kongres malých jazyků a národů, který se bude konat v Bilbau ve Španělsku. Martu práce velmi baví a navíc se díky přípravám kongresu dostane jednou či dvakrát měsíčně do Španělska a může se vidět s Kermanem.

Díky zvláštním nástrahám osudu se v Rusku Martina dcera Adélka náhodně setkává s dnes již čtyřicetiletým Sergejem a také se do sebe zamilují.

A tady to začíná být čím dál zajímavější. ETA (Euskadi Ta Askatasuna nebo ETA je ozbrojená baskická nacionalistická a separatistická organizace, která se snaží násilím vytvořit nezávislý socialistický stát. Baskicko leží na územích Španělska a Francie. – viz wikipedie) ve Španělsku sice vyhlásila klid zbraní, ale to rozhodně není v zájmu Souručenství v Rusku. Teroristické akce na blahobytném Západě, k němuž všichni v Rusku vzhlížejí, odváděly pozornost od těch doma, v Čečně a na Kavkaze. Proto se musí vymyslet a provést plán teroristické akce na světovém kongresu, do něhož je zapleten (ať už vědomě či ne) v podstatě každý z našich hlavních hrdinů. V tento moment už jde do tuhého, protože jsou ohroženy nejen jejich životy, ale i životy stovek či tisíců dalších nevinných lidí.

Jak to se všemi nakonec dopadne? To už si přečtěte sami, určitě nebudete litovat.

Tuhle žhavou novinku si můžete koupit ve všech knihkupectvích, objednat v e-shopu nakladatelství Hejkal, nebo si ji koupit za veletržní cenu u stánku nakladatelství Hejkal na 22. Podzimním knižním veletrhu 19. a 20. října v Havlíčkově Brodě.

Já děkuji nakladatelství Hejkal za poskytnutí recenzního výtisku a hlavně paní Hejkalové, která byla tak laskavá a zaslala mi i podepsanou knihu do mé sbírky. Velmi si toho vážím, protože kniha je to opravdu skvělá!

* * *

Ukázka

„Připravuju přednášku o baskické osvobozenecké organizaci ETA,“ chopil se Vladimír věcně papíru na stole a jen odstín jeho hlasu dával tušit, že se ho Sergejova odtažitost skutečně nepříjemně dotkla. „Málokdo ví, co zkratka ETA skutečně znamená, a má zlověstnou pověst teroristické organizace. Přitom to ve volném překladu neznamená nic jiného než vlast a svoboda. A já si myslím, že my,“ zdůraznil slovo my, aby Sergej nezůstal na pochybách, koho tím my myslí – nejenom celé Rusko, ale především Souručenství, „že my bychom se od ní mohli a měli něco naučit. ETA nedávno prohlásila, že definitivně složila zbraně. Zůstávají ale dvě otázky: nakolik myslí své prohlášení vážně a jak dlouho svůj slib dodrží. Jsem si jistý, že moc dlouho ne,“ prohlásil Vladimír a důrazně na Sergeje pohlédl.

Sergejovy myšlenky se dosud honily někde v dávných dobách před dvaceti lety a víc než nad Vladimírovými slovy přemýšlel nad tím, kolik toho Vladimír o těch dávných událostech ví a domýšlí se, a nejenom o nich.
Teď zpozorněl, vytušil, že Vladimír se začíná blížit k jádru věci. Nad tím, že mu jeho úkol nesděluje přímo, se Sergej nepozastavoval. Tak se to v Souručenství dělalo odjakživa – i ty nejstřeženější stěny mají uši a jenom to, co člověk neřekne, nemůže slyšet nikdo nepovolaný.
„Nějaký čas klid zbraní skutečně potrvá,“ promluvil znovu Vladimír, „možná i dost dlouhý čas. Vsadil bych se, že ETA zaútočí ve chvíli, kdy už ji všichni pustí z hlavy. 26. dubna,“ řekl, zvedl hlavu od papírů a upřel na Sergeje významný pohled.
Sergej bezvýrazně přikývl. Nepodivil se neobvykle vzdálenému termínu, nedal najevo, že mu to datum, 26. duben, neříká vůbec nic. Nebylo důležité, co se v ten den někdy dřív stalo, ale co se stane. 26. dubna příštího roku. V den, kdy musí splnit úkol.
„26. dubna byla bombardována Gernika, malé městečko v Baskicku kousek od Bilbaa,“ pokračoval Vladimír a Sergej si vzpomněl, že něco takového už kdysi ve škole slyšel. Jméno toho městečka znělo povědomě, ale kdo, kdy a proč tam bombardoval, to nevěděl.
„A já bych řekl, že ten den vybuchnou v Baskicku bomby zase. Možná v Gernice, možná jinde. A bude to teprve začátek…“
„Chápu,“ přikývl Sergej a vstal. Pochopil, že dostal úkol neobvyklého rozsahu. Detaily přijdou později. Bude to náročné, operovat takhle daleko v cizině, ale Sergej se už začal na tu práci těšit. Konečně něco nového.
„A teď si vypijeme ten čaj,“ usmál se Vladimír uvolněně. „Tak dlouho jsme se neviděli a nic o tobě nevím,“ pronesl větu, která dělala Sergejovi podstatně větší starost než náročný úkol v Baskicku. A kromě toho spěchal – dnes večer ještě musel něco vyřídit.

komentáře 2 na “Andělé dne a noci – Markéta Hejkalová [RECENZE]”

  1. Anonymous 17.10.2012 v 10:48 #

    To vypadá docela zajímavě, asi se po tom na tom knižním veletrhu podívám.

  2. Petra 20.5.2013 v 00:55 #

    Mám pocit, že tě někdo trošku okopčil :))

    http://kapustnak.blogspot.cz/2013/04/autor-marketa-hejkalova-nazev-andele.html#more

Zanechat komentář