Bílá jako sníh – Salla Simukková [RECENZE]

27 Lis

Bila jako snihAutor: Salla Simukka
Název: Bílá jako sníh
Série: Lumikki Andersson
Díl: #2
Originální název: Valkea kuin lumi
Nakladatelství: Egmont
Překlad: Johana Sandqvist
Rok vydání: 2014
Vazba: vázaná
Počet stran: 196
Žánr: YA, thriller, finská literatura
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Bílá jako sníh je druhý díl úspěšné trilogie o svéhlavé mladé dívce Lumikki Anderssonové. Hrdinka se tentokrát vydává do horké letní Prahy, aby si po dramatických událostech odpočinula a mohla být chvíli sama.

Poklidný začátek příjemného výletu však vezme za své, když Lumikki kontaktuje velmi zvláštní dívka, která tvrdí, že je její sestrou. Lumikki při pátrání po rodinném tajemství odhalí nevybíravé praktiky jedné mediální společnosti a dostane se k tajemné sektě, která se ukáže jako neobyčejně nebezpečná. Lumikki hrozí smrt.
A nejen jí.
Aby Lumikki dokázala zvrátit tragédii, je i tentokrát nucena přehodnotit své zásady a především najít odpověď na zásadní otázku, komu se dá věřit a komu ne.

* * *

Když mi z internetového knihkupectví KNIHCENTRUM.cz naposledy přišla nabídka knih k recenzi a já mezi nimi zahlédla i Bílá jako sníh, tak jsem vůbec neváhala.
Na nové dobrodružství finské dívky Lumikki jsem se opravdu hodně těšila, v podstatě už od okamžiku dočtení posledních stránek prvního dílu s názvem Rudá jako krev (recenze). Budu se neustále opakovat, když připomenu, že mám slabost pro Finsko a vše finské, literaturu nevyjímaje. Zde se navíc skloubila nejen moje láska k finské literatuře, ale i k žánru thriller a Young adult, což je pro mě v podstatě ta nejdokonalejší kombinace.

Jakmile mi knížka dorazila domů, okamžitě jsem se do ní pustila. Čekalo mě ovšem jedno velké překvapení. Místo abych při čtení opět navštívila pohádkově zimní Finsko, ocitla jsem se v horkem sužované letní Praze. (Ano, čtete dobře, v Praze.) Lumikki si zajela na výlet do naší matičky stověžaté a nemůže se vynadívat na ten úžasný pohled na město, jenž jí vyrazil dech a ani po pěti dnech jí zatím nezevšedněl. Každý den se vydává na nějaké vysoko položené místo, jen aby se mohla kochat výhledem na Prahu a cítit se nevysvětlitelně šťastná. Možná to bylo díky pocitu svobody a osamocení a protože si mohla dělat, co chtěla bez nějakých omezujících povinností. Byla tu jen ona, úmorné vedro a město dýchající historií.

Před sebou má ještě celý krásný týden, než se bude muset vrátit do Finska na oslavu svátku letního slunovratu. Doufá, že i zbytek pobytu se ponese v tomto líném duchu, protože po událostech z letošní zimy, kdy se zapletla s pašeráky drog a málem přišla o život, jí chvilka klidu přijde vhod. To se ovšem nemohla splést více. Při jednom z jejích odpočinkových pohledů na panoramata města k ní přistoupí tajemná dívka, která prohlásí, že si myslí, že by mohla být její sestrou. Lumikki je velmi ostražitá a nechce tomu věřit, když jí ale dívka sdělí podrobnosti, proč došla k tomuto názoru, Lumikki začne váhat. Zapadalo by to do některých prázdných a nevysvětlených míst v její rodině, o kterých se s ní zásadně nikdo nechce bavit. Mohla by to opravdu být její nevlastní sestra?

Lumikki se s Lenkou (tak se dívka jmenuje) setkává i další den, ale tentokrát z Lenky čiší strach, neustále se nervózně otáčí a pátrá po někom v davu. Když poté donutí Lumikki běžet jako o život, aby jí vzápětí nepodala žádné vysvětlení, začne Lumikki docházet, že tady něco tak úplně nehraje. Ani návštěva Lenčiny “rodiny” nedopadne zrovna podle dívčiných představ a Lumikki se i proti svému rozhodnutí, že už se nebude míchat do záležitostí druhých, ocitá v nejedné nebezpečné situaci uprostřed uzavřené náboženské sekty. A to vše jen proto, aby se pokusila pomoci dívce, která tvrdí, že je možná součástí její rodiny.

I tentokrát půjde Lumikki o život. A nejen o ten její, ale i o životy několika nevinných lidí v čele s Lenkou. Dokáže si s tím Lumikki nějak poradit? To už vám však neprozradím, musíte si to přečíst sami.

Nevím, jestli to bylo velkým očekáváním, změnou prostředí (přece jen Praha pro nás Čechy, Moraváky a Slezany není zas až tak exotickým místem) nebo příběhem samotným, ale tentokrát jsem si užívala Lumikkino dobrodružství o maličko méně než v prvním díle. Ale ne, že by se mi vůbec nelíbilo, to zase ne! Nechyběla akce, napětí, postupné odhalování tajemných okolností a nebezpečné okamžiky, kdy šlo Lumikki opravdu o holý život. V těchto momentech jsem zatajovala dech a s obavou otáčela každou další stránku, protože Lumikki se umí dostat do opravdu vážných problémů a ne vždy je to jejím vlastním přičiněním. Naštěstí má Lumikki vlastnosti, které jí pomáhají dostat se ze svízelných situací – houževnatost, trpělivost a vytrvalost.

Tentokrát ovšem neváhala obrátit se o pomoc na mladého investigativního televizního redaktora Jiřího Haška, jenž má našlápnuto na hvězdnou kariéru. Přece jen se nachází v cizí zemi a českému jazyku ani náznakem nerozumí. Může ale Jiřímu věřit? Není náhodou i on zapleten do spletitých sítí nebezpečné sekty?

Ani v Praze se Lumikki nezbaví svých nočních můr, které ji pronásledovaly již v předchozí knize, ani podivných, zastřených a neúplných útržků vzpomínek z dětství. Trápí se také nenaplněnou láskou a touhou po své milence Liekki/Lauře, jenž jí zlomila srdce a odehnala od sebe. Jsem zvědavá, jak se celý tento tajemstvím zastřený děj v pozadí, který se táhne všemi díly série, nakonec vyřeší. Pár náznaků se zde již objevilo a mám dojem, že již většina čtenářů tuší, kam to celé, nebo alespoň část z toho, směřuje.

Bílá jako sníh má dle mého názoru ještě krásnější obálku než její předchůdkyně Rudá jako krev. Je na ní dívka jdoucí po Karlově mostě v Praze.
Po dočtení jsem nyní opět natěšená na třetí a závěrečný díl této finské trilogie, který by se měl jmenovat Černá jako eben. Jsme zvědavá, jestli nám autorka odhalí všechna skrytá tajemství Lumikkina života. A snad se opět dočkáme další dávky napínavého čtení.

I tento druhý díl doporučuji všem fanouškům YA literatury, kteří si rádi přečtou něco napínavého a nezvyklého. Myslím ale, že by se kniha mohla líbit i milovníkům thrillerů, kteří Young Adult nijak zvlášť nevyhledávají. Navíc mnohé by mohl navnadit pohled na Prahu očima cizinky – finské spisovatelky či přímo hlavní postavy.

Za poskytnutí knihy na recenzi velice děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz.

 

komentářů 5 na “Bílá jako sníh – Salla Simukková [RECENZE]”

  1. Ilona D. 27.11.2014 v 20:29 #

    Bohužel jsem nečetla ani jeden díl ale vypadá to zajímavě. Obě země jsou krásné (No Praha se sice okouká, ale stejně je krásná) a v knize to musí být skvěle popsáno. Určitě se po knihách mrknu. Skvělá recenze :)

    • Wolf Draven 27.11.2014 v 20:39 #

      Díky ;)
      Jestli máš ráda napínavou Young Adult literaturu, tak si to nenech ujít :)

  2. Aires 29.11.2014 v 19:32 #

    Moc povedená recenze :) Na tuhle knížku už mám dlouho spadeno, snad se k ní konečně dostanu :) Těším se, protože vypadá slibně :)

  3. Crowley 23.12.2014 v 09:12 #

    On už je druhý díl? Snad bude pod stromkem

Zanechat komentář