Christiane F., Můj druhý život – Christiane V. Felscherinow & Sonja Vukovic [RECENZE]

7 Zář

můj druhý životAutor: Christiane V. Felscherinow & Sonja Vukovic
Název: Christiane F., Můj druhý život
Originální název: Moi, Christiane F., la vie malgré tout/Christiane F. – Mein zweites Leben
Nakladatelství: Oldag
Překlad: Nora Obrtelová
Rok vydání: 2014
Vazba: vázaná
Počet stran: 278
Žánr: fakta, paměti, autobiografie
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Osud Christiane F. znají miliony čtenářů po celém světě. Vyrůstali s drásavou výpovědí třináctileté německé narkomanky o pekle závislosti na heroinu a prostituci. Kniha MY DĚTI ZE STANICE ZOO a stejnojmenný film z ní udělaly celebritu a změnily zásadně její život. Po pětatřiceti letech se Christiane Felscherinow nechala přesvědčit novinářkou Sonjou Vukovic, aby vyprávěla, co bylo potom. Procházíme spolu s Christiane jejím bojem se závislostí na drogách, pobytem ve vězení, ale také setkáními s legendami amerického rocku a evropské literatury, šťastnými roky v Řecku a největším darem – narozením syna Phillipa. Jaký je dnes život Christiane F.? Jakou cenu zaplatila za životní selhání i mediální slávu? Sama říká: „Třicet pět let, a ještě jsem neumřela. Koho by kdy napadlo, že se dožiju jednapadesáti let?“

* * *

Většina z vás jistě zná knihu My děti ze stanice ZOO – autentický příběh třináctileté německé narkomanky Christiane vypovídající o závislosti na heroinu, drobných deliktech i prostituci, kterou si od jejího prvního vydání v roce 1978 přečetlo již obrovské množství čtenářů. Je to tak silný příběh, že si troufám říct, že je jen velmi málo lidí, kteří by jím nebyli ovlivněni či zaskočeni a šokováni. I mně osobně se tato kniha dostala pod kůži, když jsem ji ve svých čtrnácti či patnácti letech četla poprvé. Nedávno jsem si na ni opět vzpomněla při psaní příspěvku o knihách zabývajících se drogami do projektu Knižní rádce. Nejednou jsem za ta léta po dočtení knihy pomyslela na Christiane. Co se s ní asi stalo, jak nakonec dopadla? Žije ještě vůbec? Dostala se ze své drogové závislosti? Má konečně nějaký normální život, rodinu, děti?

Na tohle všechno a na mnoho dalších otázek jsem dostala odpověď v knize Christiane F., Můj druhý život, která mi byla nabídnuta k recenzi internetovým knihkupectvím KNIHCENTRUM.cz. Kniha, která vznikla ze spolupráce Christiane s novinářkou Sonjou Vukovic, vypráví Christianin životní příběh, který se odehrával po událostech v knize My děti ze stanice ZOO.

Po vydání knihy a natočení stejnojmenného filmu, který se stal okamžitě kasovním trhákem nejen v Německu, ale také v Belgii, Holandsku, Řecku, Španělsku, Francii, Anglii i ve Spojených státech, se Christiane dostává nejen velké pozornosti médií, ale i značných finančních prostředků. Christiane vypráví, jak se dostala do USA v rámci propagačního turné k filmu, setkala se se spoustou velkých hvězd jako je David Bowie, Nina Hagen, Campino z Die Toten Hosen, kapelami Van Halen, Genesis, AC/DC a mnohými dalšími.

Když opadlo nadšení ze slávy, pokusila se o štěstí jako zpěvačka a herečka. Vystupovala v duu Sentimentální mládež s kytaristou skupiny Einstürzende Neubaten, natočila několik sólových desek, hrála v několika nezávislých filmech. V roce 1985 se ocitla v ženském vězení Plötzensee, když ji berlínská policie chytila s 5 gramy heroinu. Osud ji na nějaký čas zavál i do Švýcarska a Řecka. Líčí neustálý boj se svou závislostí. I když se jí na určitou dobu podařilo zůstat čistou, po čase ji to opět táhlo na stará známá místa, začala se znovu stýkat s feťákama a opět do všeho spadla po hlavě. Prošla několika komplikovanými vztahy, za jejichž neslavný konec mohla kolikrát ona sama. Zažila potrat i radostné období díky narození syna Phillipa, který jí byl ale nakonec odebrán úřadem pro ochranu dítěte.

V době vydání knihy jí bylo jednapadesát let, její játra s chronickým zánětem jsou ve stadiu těsně před cirhózou, má hepatitidu C, typ 1 A (velmi agresivní kmen), neustále se potí, trpí zácpou a její ruce „zdobí“ červené fleky. Roste jí břicho, jak se její játra zvětšují a tělo zadržuje vodu. Sedmkrát týdně chodí k doktorovi pro svou dávku metadonu. I tohle je daň za to, co svému tělu celý život prováděla.

Kniha je rozdělena do několika tématických částí, ale i tak se občas Christiane ve svých myšlenkách zatoulá a přeskakuje ve vyprávění od jednoho tématu k druhému, takže někdy se musí čtenář více soustředit, aby se neztratil v souvislostech a osobách. Vše doplňují barevné i černobílé fotografie z různých období Christianina života.

Když jsem četla My děti ze stanice ZOO, bylo mi Christiane velice líto, soucítila jsem s ní a jelikož jsem v době četby byla téměř stejně stará, jako Christiane v knize, také jsem se s ní jistým způsobem ztotožňovala. I já jsem zrovna byla v tom „nebezpečném“ věku, kdy mladí rebelují, poslouchají hlasitou hudbu, nosí otrhané či vyzývavé oblečení a účesy, nechávají se strhnout partou, seznamují se s konzumací alkoholu či s užíváním lehčích drog. Tohle všechno se ale právě dá svést na to naivní a nezkušené mládí. Spousta lidí si něčím podobným projde, někdo „vystřízliví“ dřív, někdo později. A někdo zřejmě nikdy.

Při čtení této knihy jsem měla velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem stále cítila k Christiane jakési sympatie, přece jen je to velmi zajímavá osobnost a obrovská milovnice psů, na stranu druhou jsem ale občas nemohla pochopit její chování a neustálé návraty na nebezpečná místa, k závislým lidem, kteří ji neustále potápěli s sebou a k droze, která ji pomalu, ale jistě zabíjí. Neustále zdůrazňovala, jak se snažila odříznout od své minulosti a pokoušela se být čistá, vydrželo ji to ale jen chvíli a znovu začla chodit na místa, o kterých věděla, že se na nich pohybují lidé, kteří nebyli už schopni dělat nic jiného než fetovat. Možná se nesnažila dostatečně. Nejsem tu však, abych ji soudila. Někdy je až moc snadné svést vše na prostředí a nevhodné kamarády, kteří vás svedli na scestí. Vždy máte přece možnost volby, rozhodnutí je jen na vás. I to si časem Christiane uvědomila. A má můj obdiv za to, že byla tak odvážná a dovolila celému světu nakouknout do svého soukromí.

Život Christiane už ovšem nikdo zpětně změnit nedokáže, možná ale její příběh zachycený na stránkách knih My děti ze stanice ZOO a Christiane F., Můj druhý život odradí některé čtenáře a čtenářky od drog a podobného osudu, nebo třeba nebudou slepí a lhostejní k problémům svých kamarádů, kteří by do závislosti mohli časem spadnout. I tím by mohla být kniha přínosem.

Pokud jste četli knihu My děti ze stanice ZOO a vždycky vás zajímalo, jakým směrem se život Christiane ubíral, tak byste si měli její příběh rozhodně přečíst. Stejně tak doporučuji Christiane F., Můj druhý život všem, kteří se zajímají o problematiku drog a drogově závislých nebo těm, jenž si rádi přečtou o osudech jedné ne úplně obyčejné ženy.

 Za poskytnutí knihy na recenzi velice děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz.

* * *

Ukázka

Do té doby jsem nikdy nepřemýšlela o důvodech, kvůli kterým jsem si nakládala věci, které mi škodily, proč mě fascinovala morbidita. Hector mě fascinoval. A já jsem fascinovala jeho. Cítila jsem to.
Obyčejný život ve mně vzbuzoval pocit prázdnoty, podvědomě jsem pořád hledala vzrušení, abych se cítila víc živá – a pak prostředky k dalšímu pádu.

*

Narkomanům se nedá věřit, ani těm, které milujete. Je to smutné, ale taková je cena. Žijete ve věčné nedůvěře ke zbytku světa.

*

Všichni ti lidé už jsou mrtví. Mrtví kvůli závislosti na droze a na bůhvíčem. Prostě umřeli, to je všechno.
Většinou se člověk neptá, kašle na to, vědět jak a kdy. Koneckonců všichni víme proč.

komentáře 4 na “Christiane F., Můj druhý život – Christiane V. Felscherinow & Sonja Vukovic [RECENZE]”

  1. Jana 12.9.2014 v 18:21 #

    Taky mě zajímá, jak to bylo dál, často My děti… listuju, kvůli fotkám třeba, je to neuvěřitelný. Tady už je to ale dospělá ženská, sympatie musí jít trochu stranou. Když se nesebrala kvůli dítěti, je to smutný. :-(

    • Wolf Draven 13.9.2014 v 17:22 #

      Jako rozhodně stojí za to si tu knihu přečíst. Děti mě dostaly (a vlastně stále dostávají) hodně, tady mi bylo nejvíc líto toho syna. I když zas musím uznat, že kvůli němu se snažila hodně, ale nějak ne dostatečně a v určitý moment se to všechno pokazilo.

  2. Spooky 17.9.2014 v 09:31 #

    To si musím přečíst, My děti ze stanicce zoo mě zasáhla dosti citelně

    • Wolf Draven 19.9.2014 v 20:24 #

      To asi každého :)

Zanechat komentář