Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla – C.D. Payne [RECENZE]

16 Úno

Dědictví-aneb-jak-HelenaAutor: C.D. Payne
Název: Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla
Originální název: Helen of Pepper Pike
Nakladatelství: Jota
Překlad: Naďa Funioková
Rok vydání: 2013
Vazba: brožovaná
Počet stran: 304
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Helena je ve všech směrech průměrná americká žena v domácnosti a její život je jen nuda, bída, šeď, prostě opruz. Mládí zmizelo nenávratně v dál, povinnosti hospodyňky ji ani v nejmenším neuspokojují a s manželem už roky nic není, ten suchopárný právník dávno vyměnil sex za golf.

Matka žijící v domově důchodců je senilní a většinou si Helenu plete se svou vlastní sestrou. Děcka si na maminku vzpomenou, jenom když potřebují peníze, a čím jsou starší, tím jich potřebují víc. A když tak Helena vidí ty příšerné týpky, se kterými se její dcery tahají, začíná uvažovat o tom, že si pořídí kulovnici.

Cesty osudu jsou ale nevyzpytatelné a mnohdy nečekané.

Všechno se změní v okamžiku, kdy Helena zdědí po zesnulé tetičce Maddy zpustlý domek kdesi v Zapadákově a musí ho jet připravit k prodeji. Velice záhy s pocitem lehkého překvapení zjistí, že její milovaná rodinka jí jaksi vůbec nechybí a že se život dá strávit i jinak než jen vařením a poklízením.

Při třídění starých krámů v domě navíc objeví záhadné dokumenty, ze kterých vyplývá, že v její rodině není zdaleka všechno tak, jak to na první pohled vypadá. A když se k tomu ještě přichomýtne jeden opravdu pohledný profesor angličtiny, který zřejmě není vůči Heleniným půvabům tak docela imunní, život začíná nabírat jiný, mnohem víc vzrušující a daleko zajímavější směr.

Teď by se ještě šikly nějaké penízky, aby se Helena mohla postavit zcela úplně na vlastní nohy…

* * *

Když vypsalo nakladatelství Jota konkurz na „reading copy“ elektronické verze této knihy, tak jsem nezaváhala ani na moment a okamžitě se přihlásila. A jaké příjemné překvapení na mě čekalo po pár dnech v mailu snad už ani nemusím dodávat.
Jelikož je C.D. Payne mým velmi oblíbeným spisovatelem a především jeho knižní sérii s lehce vulgárním názvem Mládí v hajzlu miluji, okamžitě jsem odložila všechny rozečtené knihy a vrhla se na „Helenu“.

Hned po pár větách mi bylo jasné, že pan Payne je v plné síle a že se u knihy rozhodně nebudu nudit. A opravdu, dobře jsem se bavila. Heleniny kritické i sebekritické, ironické, trefné komentáře a sarkastické a vtipné hlášky ve mně vyvolávaly občas velmi hlasité výbuchy smíchu. Vždyť už první věta o tom, že Helena „po opatrném kontaktu s váhou v koupelně zjišťuje, že v důsledku nulové sebekázně projevované během svátků (vánočních) nabrala 3 kila“ mi vyvolala úsměv na tváři. A o pár vět dál, kdy se Helena snaží po svátcích stravovat zdravěji a to, co uvaří k večeři její manžel – daňový právník jménem Harkness – svou upřímností ohodnotí, že to vypadá „jako kdyby se mu na talíř vykálelo nějaké choré zvíře a ještě hůř to prý chutná“, už jsem se křenila od ucha k uchu. A vtipnost se i nadále stupňuje.

Kniha je rozdělena dle ročních období, psaná formou jakoby deníkových zápisků, které si vede hlavní postava Helena Spallová. Je to osmapadesátiletá žena, matka tří již starších dětí – pětadvacetileté Moniky, studenta Kyla a pubertální Casty. Se svým manželem žije už 27 let a za celou tu dobu se mu podařilo na Heleně najít nedostatky na všech aspektech jejího chování, vkusu v oblíkání, gramatice, zjevu, osobnosti, utrácení a mohla bych tak pokračovat dále.

Děj je mistrně shrnut v anotaci, takže k němu asi není už moc co dodávat, abych vám nějakou další informací nezkazila překvapení. A věřte, že jich tam není málo!

Všechny postavy jsou zde dokonale vykresleny, i když někdy ne zrovna v lichotivém světle. Především Moničin nový prapodivný přítel neunikne Heleniným kritickým poznámkám.

Ačkoliv je Helena o „pár“ let starší než já, tak jsem se s ní překvapivě v některých momentech dokázala lehce ztotožnit a přišla mi velmi blízká a tuze sympatická. Líbil se mi její pohled na svět. Vše bere s nadhledem, lehkostí a humorem. Z ničeho nedělá žádné velké dusno, jen háže jednu hlášku za druhou. A to ani nemluvím o její náhle objevené lásce pro čtení knih.

Také se mi líbil detektivní nádech knihy, kdy Helena společně s profesorem Leighem pátrá po tajemstvích obestřených kolem spisovatelky Glorie Anne Lenoreové a jejích rukopisů nepublikovaných děl nalezených v domě po tetě Maddy. Konečné odhalení je opravdu velmi překvapivé. I když jsem si celou dobu tipovala, kdo by to mohl být, tak komplikovanost celého příbuzenského vztahu některých postav mě naprosto zmátla a odvedla od správného výsledku.

Velice děkuji nakladatelství Jota za možnost přečíst si tuhle úžasně vtipnou knihu ještě před jejím vydáním.

Kniha Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla vyjde u nakladatelství Jota
27. února a já už dnes vím, komu ji koupím jako dárek.
Vy si ji můžete (před)objednat zde.

Zajímavost

V knize navštíví Helena několikrát restauraci, kterou vlastní Češi.

komentáře 2 na “Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla – C.D. Payne [RECENZE]”

  1. Orvokki 16.2.2013 v 21:41 #

    Moc pekná recenzia. Ja som knihu dočítala pár minút dozadu a som z nej veľmi nadšená. I keď u mňa ide o prvú knihu od tohoto spisovatela, sériu Mládí v hajzlu som nečítala aj keď som o nej už veľa počula. Ale to napravím, dúfam, že je rovnako skvelá, ako Helena.

    • Wolf Draven 16.2.2013 v 22:11 #

      Mládí v hajzlu si určitě zkus přečíst :) Ne každému teda sedne ten autorův styl a musí se to brát trošku s nadhledem, ale je to hodně vtipné a jako odpočinková četba je to dokonalé.

Zanechat komentář