Dej mi své oči – Torsten Pettersson [RECENZE]

17 Úno

Dej mi své očiAutor: Torsten Pettersson
Název: Dej mi své oči
Originální název: Ge mig dina ögon
Nakladatelství: Argo
Překlad: Irena Kunovská
Rok vydání: 2011
Vazba: paperback
Počet stran: 312
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Ve švédsko-finském okrese Forshälla dojde k brutální vraždě inženýrky Gabrielly Dahlströmové, mladé inženýrky pracující v jaderné elektrárně. Případ dostane na starost inspektor Harald Lidmark. Vzápětí je veřejnost otřesena dalšími dvěma vraždami – tentokrát jsou obětmi muži. Mrtvým jsou vždy vyříznuty oči a do těla vyryto písmeno: A, M, E…

Román Torstena Petterssona má neobvyklou formu – k záznamům inspektora Lindmarka se postupně připojují „hlasy“ vraha, obětí i svědků, a vytvářejí tak složitou mozaikovou strukturu -, prozkoumává též komplikované a nevyzpytatelné zákruty lidské psychiky, dotýká se choulostivé otázky bezpečnosti jaderných elektráren a ve vedlejší linii sleduje bezohledný obchod s bílým masem na rusko-finské hranici. Petterssonův román, který je ukázkou nové švédsko-finské literatury, je pozoruhodný formálně, tematicky i jazykově. Ne nadarmo je Torsten Pettersson označován za „severského Umberta Eca“.

* * *

Kniha se odehrává v mém oblíbeném Finsku mezi místní švédsko-finskou komunitou. Začíná pohledem vraha, jeho pocity a myšlenkami, když si vyhlédne dívku, která jede nočním autobusem. Nenápadně ji sleduje a pak ji v parku napadne a uškrtí. Později se mu přezdívá „Lovec“.

Ráno najde zabitou dívku náhodný běžec. Je pohozena na zemi bez oblečení i bez dokladů, má vyříznuté oči a kaluž krve na břiše. Po umytí na pitevně se přijde na to, že se pod ní skrývá vyryté písmeno A.

Vraždu vyšetřuje inspektor Harald Lindmark, takže chvíli zase sledujeme jeho myšlenkové pochody a pohled na věc. Harald se vždy při vyšetřování snaží vcítit do vraha.
Policii se podaří zjistit totožnost oběti, která byla ve třetím měsíci těhotenství. Její jméno je Gabriella Dahlströmová. Inspektorovi se ozve sousedka zavražděné, aby mu sdělila, že Gabriellu hledal nějaký mladík jménem Erik.

V bytě oběti naleznou jakési dopisy adresované neznámému čtenáři. V nich Gabriella psala o svém životě – od narození, dětství a školu přes první sexuální zážitek, svou práci v elektrárně a proč z ní byla vyhozena až k seznámení s Erikem Lindellem, do kterého se zamilovala. Zmiňuje svou mrtvou sestru-dvojče i smrt rodičů. Je to velmi osobní zpověď.

Jejího přítele Erika vezmou do vazby, protože je podezřelým číslo jedna. Nemá z minulosti tak úplně čistý štít.

Děj se začíná čím dál tím víc zamotávat, protože najednou čteme deník nějaké
-náctileté dívky Nadi z Ruska, která se do Finska dostala ve třinácti letech, když si naivně myslela, že si zde bude vydělávat úklidem a vařením.

Erik Lindell zase píše dopis faráři a svému zpovědníkovi Jarlovi Arvidssonovi a tím odhaluje zase svůj pohled a část svého příběhu.

Postupně se objeví další oběti. Tentokrát jde o muže a kromě vyříznutých očí a vyrytých písmen na břiše se zdá, že zde není žádná spojitost. Inspektor Harald musí velmi potrápit své mozkové závity, než se mu podaří dopátrat se pravdy.

Ke konci samozřejmě začne všechno dávat smysl, protože každý příběh všech v knize zmíněných osob zapadne přesně tam kam má a nám se zobrazí ucelený obraz.

Musím se přiznat, že i když jsem některé souvislosti tušila, tak odhalení vraha a jeho motivů mně doslova vyrazilo dech.

Každá postava byla dokonale a realisticky vykreslena až jsem místy měla pocit, že jsem součástí toho příběhu. Oblíbila jsem si mladičkou a naivní Naďu, které jsem držela pěsti, a bylo mi velmi líto všech obětí, protože motivy byly opravdu nesmyslné.

Nenechte se odradit zpočátku možná lehce zdlouhavým úvodem do děje a velkým množstvím postav. Věřte, že všechno má přesně své místo i důvody a na konci mi dáte zapravdu, že vše do sebe dokonale zapadlo jako skládačka.

Tento poutavý kriminální thriller si dovolím doporučit všem milovníkům napětí. Zajímavý by mohl být i pro všechny nadšence do severské literatury a „finofily“.

Ještě musím samozřejmě pochválit skvěle provedenou grafickou stránku knihy. Nejen, že jde o paperback, ale i zvolené písmo ladilo mému oku a také obal knihy stojí za povšimnutí. Zasněžená chatka a velké krvavé O se nedá přehlédnout.

Zajímavost

Přesně jak jsem byla upozorněna Orvokki, tak i v této knize je zmínka o Bodomských vraždách.

Jedna odpověď na “Dej mi své oči – Torsten Pettersson [RECENZE]”

  1. Spooky 25.2.2013 v 11:44 #

    To vypadá dobře

Zanechat komentář