Dlouhý pochod – Richard Bachman (Stephen King) [RECENZE]

27 Lis

Richard Bachman - Dlouhý pochodAutor: Richard Bachman (Stephen King)
Název: Dlouhý pochod
Originální název: The Long Walk
Nakladatelství: BETA Dobrovský
Překlad: David Petrů
Rok vydání: 2005
Vazba: vázaná
Počet stran: 278
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Dlouhý pochod – tak se jmenuje nová soutěž pro čím dál otrlejší a náročnější diváky i soutěžící. Sto mladých chlapců se dobrovolně rozhodlo dát vsázku svůj život a vydat se společně na Dlouhý pochod. Soutěž má prostá pravidla: nikdo se nesmí odchýlit z vytyčené trasy a nikdo se nesmí zastavit ani zpomalit chůzi pod určitou rychlost, jinak dostane napomenutí – tři napomenutí znamenají okamžitou smrt. Nezáleží na tom, kdo jde nejrychleji nebo dojde nejdál, zvítězí jenom ten, kdo z celé stovky vydrží nejdéle.

* * *

Dlouhý pochod je jednou z knih, které Stephen King napsal pod pseudonymem Richard Bachman. A opět nám dokázal, že Bachman je svým způsobem ještě zvrácenější a děsivější než King sám. (A to už je co říct!)

Příběh se točí kolem každoroční velkolepé soutěžní reality show zvané Dlouhý pochod. Této soutěže se účastní sto mladých chlapců – chodců. Pravidla jsou celkem jednoduchá – musí jít po vyznačené nekonečné cestě přes americký stát Maine a nezpomalit či nezastavit na víc než několik vteřin. Jinak dostanou varování, po třech varováních jsou „diskvalifikováni“. Nic těžkého, řeknete si. To bych zvládl/a taky, napadne vás. Jenže to by nebyl King, kdyby v tom nebyl alespoň jeden háček. „Diskvalifikace“ se v tomto případě totiž rovná smrti zastřelením. Vítěz může být jen jeden, takže dokud nezůstane poslední, pořád se musí jít dál. Ze začátku to vypadá skoro jako špatný vtip. Stejně tak i našich sto chodců zkraje vtipkuje. Ale s prvními výstřely už veškerá sranda přestává.

Kniha je psána ve 3. osobě, ale my sledujeme převážně hlavního hrdiny Raye Garratyho. Během čtení, které by se sice mohlo na první pohled zdát nudné, protože se stále jen a jen jde dál, ale nenechte se zmást, se postupně setkáváme i s dalšími účastníky pochodu rozdílných povah, které potkávají různé nepříjemnosti, z nichž některé skončí jejich smrtí. Protože pravidla jsou jasná a nekompromisní a vojáci, kteří na jejich dodržování přihlíží, neústupní. Je jedno z jakého důvodu potřebujete zpomalit či zastavit, žádné výjimky ani ústupky se nedělají! A ani počasí naše soutěžící nijak nešetří.

Postupně odpadávají další a další chodci, ale ti nejzdatnější jdou stále dál na nekonečnou cestu do pekel až za hranice šílenství.

Opět musím smeknout před Kingovým mistrovským vykreslením postav a různorodých charakterů. Dokonale si s nimi vyhrál a představuje nám rozličné osobnosti, které reagují odlišně na vypjaté situace způsobené nadměrnou fyzickou námahou a neúnosným stresem.

Nechybí ani poutavé dialogy a přemýšlivé vnitřní monology, jak už je pro Kinga příznačné ve všech jeho knihách.

Při čtení této knihy mě šíleně bolely nohy, nebylo mi úplně dobře, občas jsem si musela dát od čtení pauzu a vypila jsem několik litrů vody, protože jsem neustále cítila neutichající žízeň. Ale vždycky jsem se po chvíli ke čtení opět vrátila, protože to bylo jako droga, kterou musíte neustále brát. A i když už jsem chtěla mít celý pochod co nejdřív za sebou, tak na konci knihy jsem žádnou úlevu rozhodně nepocítila.

Nikdy se nedozvíte, proč se mladí lidé dobrovolně hlásí do této soutěže, když ví, že je to skoro jistá smrt a proč to vůbec společnost dovolí, ale to si můžete jen domýšlet. Že by je nalákala výhra – Cena, o které nikdo přesně neví, co představuje? Tohle vám mistr hororu rozhodně neprozradí.

Knihu bych doporučovala všem, kteří milují hororové příběhy mistra ve svém oboru, rádi zkoumají psychiku postav či mají rádi sebemrskačské utrpení, protože jestli vám tato kniha nepřivodí psychickou a fyzickou bolest, tak už teda nevím, která jiná kniha by mohla.

Kniha letos vychází v dotisku s novou obálkou. Mně osobně se ale líbí ta první – se starými botami ležícími osaměle na prázdné a dlouhé cestě.

Co vy? Byli byste ochotní se do takové soutěže přihlásit?

komentáře 2 na “Dlouhý pochod – Richard Bachman (Stephen King) [RECENZE]”

  1. Davook 14.12.2012 v 22:00 #

    Táto kniha ma láka už dlho, dúfam, že sa mi ju podarí prečítať čo najskôr. Ja by som sa do takej súťaže neprihlásil ani náhodou a aj keby áno, tak by som to určite po dvoch hodinách (pri najlepšom) vzdal :D

    • Wolf Draven 11.11.2014 v 11:08 #

      No nevím, jestli bys to vzdal za podmínek jaké jsou tam nastavené :D

Zanechat komentář