Hra na lež – Tess Stimson [RECENZE]

24 Kvě

hra_na_lezAutor: Tess Stimson
Název: Hra na lež
Originální název: The Lying Game
Nakladatelství: Domino
Překlad: Klára Šumová
Rok vydání: 2014
Vazba: vázaná
Počet stran: 296
Žánr: současná literatura, pro ženy
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Některé věci je lepší nevědět…

Harriet Lockwoodová vždy věděla, že své dceři Florence nerozumí. Že si jedna k druhé neumí najít cestu a jejich pokusy o dialog jsou vlastně dvěma nesourodými monology. Nekonečný sled nedorozumění, trvalá rozladěnost. A pak jednoho dne Harriet zjistí, proč to tak je: dívka, kterou patnáct let vychovávala, není její biologická dcera.

Zoey Sandsová je pravým opakem energické Harriet. Ve svém chaotickém životě plném nejistot má jediný pevný bod: dceru Nell. A teď na jejím prahu stojí nějaká cizí ženská a tvrdí, že Nell není její? To přece nemůže být pravda!

Ukáže se, že je to pravda. Ale co teď s ní? Nešťastná shoda okolností, která se odehrála před patnácti lety, teď zásadním způsobem ovlivní životy dvou rodin. Nic už nebude jako dřív. A nikdo vlastně nebude vědět, jestli se on sám zachoval správně…

* * *

Ještě mám v docela živé paměti případ dvou českých rodin, kterým před pár lety v nemocnici omylem zaměnili děti. Jejich nezáviděníhodnou situaci tehdy spolu se mnou sledoval snad celý národ. Na tento průšvih se přišlo díky jednomu z tatínků, který si nechal udělat testy DNA, protože se mu nějak nezdálo, že se jeho dítě na něj nepodobá. Po dlouhé době, kdy obviňoval přítelkyni z nevěry, se zjistilo, že ani ona není matkou dítěte, které měli doma. Když se přišlo na to, kde se stala chyba, oběma holčičkám byl už téměř rok.

Nedokážu si ani zdaleka představit, čím vším si jejich rodiče a převážně maminky asi procházeli. Představa, že vychováváte dítě, milujete ho, udělali byste pro něj cokoliv (v nejhorším případě pro něj dokonce i zemřeli) a najednou zjistíte, že vlastně to dítě, ten váš malý andílek, není vůbec váš. Po původním šoku se nabízí několik otázek co s tím, co bude dál? Chcete zpět svoje vlastní dítě, vaši krev, vaše geny, ale nechcete se vzdát ani toho zlatíčka, na které jste si již stihli zvyknout a které bezmezně milujete. Ale stejné pocity má samozřejmě i druhá maminka. Je to zapeklitá situace, která zkomplikuje a změní život hned několika lidem najednou. A žádné peníze nemohou nahradit to, čím procházíte.

Pokud si dobře vzpomínám, v případě těch českých holčiček, bylo nakonec dohodnuto, že se prohodí a vrátí se do správných rodin. Hlavně vzhledem k jejich nízkému věku a že z toho ještě nemají takový rozum. Jenže to nejpevnější pouto s matkou se přece tvoří i během prvních měsíců života. Naštěstí spolu prý obě rodiny vycházejí velmi dobře, často se navštěvují a o prázdninách tráví holčičky nějaký čas spolu u jedné i u druhé rodiny. Rodiče a převážně matky se s tím ale pořád tak úplně nevyrovnali.

Podobná noční můra potkala i hlavní hrdiny knihy Hra na lež. Sebevědomá a úspěšná Harriet Lockwoodová má vše po čem může žena toužit – úspěšnou kariéru, impozantní dům, milujícího a oddaného manžela Olivera, čtyři překrásné děti a nádherný život na bezpečném Vermontském venkově. Dalo by se říct, že se jí daří téměř ve všech směrech. Jediná věc, kterou pokládá za svůj osobní neúspěch, je neschopnost porozumět si se svým nejstarším dítětem – patnáctiletou dcerou Florence. Už od malička má pocit, že každá žije na jiné planetě. Jsou tak rozdílné, že někdy pochybuje, jestli je Florence vůbec její.

Po jedné nešťastné nehodě, kdy Florence málem přijde o život a v nemocnici jí musejí dát transfúzi, se Harrietiny pochyby ještě prohloubí. Jak je možné, že má Florence krevní skupinu, která odporuje všem zákonům genetiky? Mohla by snad ta tehdejší noc týden před svatbou neuváženě strávená s ex-přítelem znamenat, že Oliver není Florenciným otcem?
Harriet si chce být jistá, a proto tajně pošle zubní kartáčky na testy DNA. Čeká ji ovšem obrovský šok. Nejen, že Florence není dle testů DNA Oliverova, ale není ani její! Harriet přizná vše včetně té noci svému manželovi, který ji odpustí, ale požaduje po ní, ať to nechá být. Ona však na jeho přání nedbá a rozhodne se najít jejich biologickou dceru. Mohla by si s ní rozumět více? Třeba je vysněnou Harrietinou kopií.

Druhou postiženou rodinu tvoří pouze lehce chaotická Zoey, která kdysi otěhotněla s ženatým mužem a „její“ dcerka Nell, jenž je pravým opakem Zoey. To jim ale nebrání, aby spolu měly skvělý vztah. Žijí v malém londýnském bytě spojeným se Zoeyiným krámkem s originálně přešitým oblečením. Zoey má sice dlouholetého přítele, ale svatbě se stále brání, nechce, aby jí její pouto s dcerou narušil nějaký chlap. Zpráva o záměně ovšem převrátí jejich život totálně naruby, zvlášť když se jim Harriet zjeví zčistajasna u dveří. Zoey osobně by raději nechala vše tak jak je, ale Harriet touží poznat svoji biologickou dceru.

Harriet tímto krokem započne něco, co už se nedá zastavit ani vrátit a hluboce se dotkne všech zúčastněných i jejich blízkého okolí. Někteří se s tím vyrovnávají lépe, někteří hůře, ale každý po svém. Jak to všechno dopadne si už ovšem musíte přečíst sami.

Tess Stimson je pověstná tím, že píše knihy opravdu ze života a výjimkou není ani Hra na lež. V knize dokonce přímo zmiňuje některé případy záměn dětí, včetně toho českého. Velmi opravdově líčí celou nelehkou situaci, ve které se obě rodiny ocitly. Kniha je plná různorodých emocí a všechny postavy působí naprosto realisticky a jsou čtenáři ukázány ve skutečném světle, se svými klady i zápory.
Každá kapitola je napsaná z pohledu někoho jiného, takže se čtenář může dokonale seznámit s myšlenkami i pocity jak Harriet a Zoey, tak také Florence a Nell a dostane se také na Olivera.

Nejvíce sympatická mi byla asi Florence a Nell. Nemůžu říct, že by mi byla nějaká postava vyloženě proti srsti, ale mnohá z rozhodnutí a činů dospělých postav mě dokázala vytočit, i když jsem chápala, co je k tomu vedlo.

Kniha se čte jedním dechem, nechybí ani velmi překvapivé zvraty a naprosto nečekaný konec. Toto žhavé téma v každém musí vyvolat otázku, co by dělal na jejich místě, jak by se zachoval, kdyby zjistil, že jeho dítě není jeho? Nebo co kdyby on/ona byl tím zaměněným dítětem, jaké by byly jeho/její pocity? Tento příběh asi dlouho bude okupovat mé myšlenky.

Za poskytnutí recenzní ho výtisku velice děkuji nakladatelství Domino.

komentáře 2 na “Hra na lež – Tess Stimson [RECENZE]”

  1. Bastera 27.5.2014 v 21:25 #

    Tu mám v plánu určitě někdy přečíst! Tohle téma mě zajímá a styl Tess Stimson je skvělý! :)

    • Wolf Draven 6.7.2014 v 21:17 #

      Rozhodně můžu jen doporučit, i když to není žádná pohádka, ale velmi realistický příběh.

Zanechat komentář