Já a moje příšera – Dick King-Smith [RECENZE]

12 Říj

ja-a-moje-priseraAutor: Dick King-Smith
Název: Já a moje příšera
Originální název: The Water Horse
Nakladatelství: Fragment
Překlad: Martina Čermáková
Rok vydání: 2014
Vazba: vázaná
Počet stran: 124
Žánr: , dobrodružství, fantasy, pro děti
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Oblíbená legenda o lochneské příšeře opět ožívá!
Když Angus a Kirstie najdou na pobřeží tajemné vejce, tak netuší, že se z něj nevylíhne pták, ale příšerka. Děti jí dají jméno Crusoe. Záhadný tvor je nejdřív maličký, ale roste tak rychle, že je mu za chvíli těsné i jezírko na zahradě. Děti spolu s dědečkem a rodiči musí Crusoa odvézt na bezpečné místo a ukrýt ho před zraky lidí. A tak se zrodí legenda…
Dobrodružný fantasy příběh o příšeře z jezera Loch Ness zaujal i filmaře a stal se předlohou pro úspěšné filmové zpracování.

* * *

Tato uzoučká knížečka je v prvé řadě určena pro malé čtenáře, ale čtení si může užít i dospělý např. rodič, který bude svému dítku předčítat. Já jsem se o příběh podělila s dětmi své kamarádky, které u nás byly o víkendu na návštěvě. Moc se jim naše společné odpoledne nad knížkou líbilo a tento fantastický příběh je dočista pohltil.

Děj knihy nás zavane zpátky v čase, až do roku 1930 k západnímu pobřeží Skotska, kudy se 26. března časně ráno přehnala obrovská bouře. Probudila obyvatele malého bílého domku stojícího na vrcholu skály. Osmiletou Kirstie, její maminku i dědečka „Bručouna“. Jen Kirstiin o tři roky mladší bráška Angus si klidně chrupkal a vše zaspal. Nějaká bouřka ho nezajímá, jeho hlavním zájmem je jídlo.

Při snídani se všichni snaží uhodnout, co tentokrát asi moře vyneslo po bouřce na břeh a těší se až půjdou prozkoumat pláž. Všichni, včetně Bručouna, milují sběračské procházky po pláži. Bylo to tak vzrušující, člověk nikdy nevěděl, co najde. Někdy se zde dají najít roztodivné věci. Od řas přes hvězdice, medúzy, mořské ježky a mušle až po různé odpadky jako jsou prázdné lahve nebo naplavené dřevo v podobě dřevěných krabic a bedýnek, prken a lodních ráhen, podivuhodně pokroucených větví nebo celých kmenů stromů, dohladka obroušených a vybělených dlouhou poutí až bůhví odkud.

Když jdou poté na pláž, Kirstie si všimne dvou racků, kteří do něčeho klovou hned nad krajem pásu naplavenin, které přinesl příliv. Odežene racky pryč a potom v úžasu kouká na věc, která racky tolik zaujala. Jedná se o obrovské vejce zvláštního tvaru. Vypadá jako čtvercový balíček, velký jako plechovka od sušenek. Na to, aby to bylo běžné vejce obyčejné máčky je příliš velké.

Děti vezmou vejce tajně s sebou domů a dají ho do vany. Přes noc se z vajíčka vylíhne roztodivný tvoreček. Je velký asi jako čerstvě narozené koťátko, jeho hlavička, připomínající koňskou hlavu, trčí z vody na dlouhém krku. I nozdry má jako kůň a nahoře malá špičatá ouška. Tělíčko ale spíše připomíná mořskou želvu bez krunýře. A ocas zase má jako krokodýl.

K Angusovu zděšení krmí Kirstie příšerku sardinkami. (Tak se ztenčují zásoby, které by on sám mohl zlikvidovat.) Zdá se, že tvorečkovi tuze chutná. Když ho objeví Bručoun, tak se místo jeho obvyklého nabručeného projevu a hudrování začne usmívat. Přesně ví, o jakého tvora jde. Když byl malý, tak si vždycky velice přál, aby se s ním osobně setkal. Existuje o něm spousta příběhů. Jde o vodní příšeru. Kelpii. Někdy také nazývanou vodní kůň.

Společně vymýšlejí jméno, které by se hodilo. Nakonec zvolí Crusoe, které navrhne maminka, protože ho vyplavilo moře, je to trosečník, stejně jako Robinson Crusoe z románu od Daniela Defoa. (Mimochodem, to jste věděli, že kniha Robinson Crusoe je inspirována skutečným příběhem skotského ztroskotance Alexandra Selkirka?)

Aby uvolnili vanu, přenesou Crusoa do rybího bazénku. Každým dnem roste a potřebuje stále více potravy, takže mu děti spolu s Bručounem přinášejí ulovené drobné rybky a živočichy z moře – ropušnice, slizouny, hlaváčky, platýze, krevety, garnáty, mořské hvězdice, slávky, pobřežní kraby atd. Bručoun nakáže dětem mlčet o příšerce před jinými lidmi, aby ho ochránil.
Crusoe je v bazénku velmi šťastný a relativně v bezpečí, ale občas se přece jen objeví nějaké riziko v podobě volavky nebo když si na něj políčí vydra.

S přicházející zimou se ale největším problémem a nebezpečím stane mráz. Crusoe potřebuje k životu vzduch, pokud ho ale led uvězní pod vodou, zemře. Proto ho musí rodinka přemístit někam, kde voda přes zimu nezamrzá a kde si bude moct obstarat potravu sám. Crusoe je ale velmi krotký a přítulný a to je další velký problém, s kterým se potýkají. Podaří se Bručounovi, Kirstie, Angusovi a jejich rodičům situaci vyřešit a zachránit tak Crusoa?

Já a moje příšera je krásný příběh a je mi velice líto, že se ke mně nedostal v tom správném dětském věku, protože věřím, že bych si ho zamilovala. Ale i nyní jsem si knihu pěkně užila a sledovat dětské oči plné očekávání dalšího vývoje příběhu, bylo zážitkem k nezaplacení. Náročné čtenáře asi nijak nenadchne, protože je opravdu napsán pro mladší děti, tudíž je jazyk jednoduchý bez příliš složitých vět či i malým dětem neznámých věcí. Teda až na výčet mořských živočichů. Těch tu bylo opravdu hodně a některé jsem si musela na internetu sama vyhledat, abych věděla, jak vůbec vypadají.

Stejně tak postavy nejsou nijak zvlášť propracované, ale pro dětské čtenáře dostačující. Hlavními postavami jsou zde sourozenci Kirstie a Angus. O Kirstie se toho moc nedozvíme a o Angusovi se dá říct asi tolik, že hrozně rád jí. Mezi další výrazné postavy patří Bručoun, maminčin tatínek a dědeček dětí, který s nimi žije v malém domku na skále. Je popisován jako mohutný starý muž s hustým mrožím knírem, který pořád jen bručí, hudruje a brblá.
Maminka dětí není z příšerky moc nadšená, zvlášť dokud je ještě v domě a děti ji krmí sardinkami a sušenkami. Jídla mají totiž málo i pro sebe. Tatínek je námořník na obchodní lodi, který je po většinu roku na moři a doma se staví jen sem tam mezi dalšími cestami. V knize ale pomáhá s přesunem Crusoa.
Nesmím ovšem zapomenout ani na vodní příšeru, kelpii či vodního koně Crusoa, který hraje v knize vlastně tu nejdůležitější roli. Dokonce lehce nahlédneme i do jeho myšlenek.

Kromě milého příběhu musím vypíchnout také nádhernou obálku, kvůli které jsem si vlastně tuto knížku u nakladatelství Fragment vyhlédla. Skvěle se hodí k příběhu. Podle této knihy byl také natočen film, který si nejspíš pustím opět ve společnosti těch stejných dětí. Snad je nadchne stejně jako kniha a strávíme společně opět jedno poklidné odpoledne.

Pokud máte mladšího sourozence popřípadě už dokonce své vlastní malé dítko, tak toto je přesně knížka, kterou doporučuji zakoupit ať už jako dárek k narozeninám, Vánocům nebo jen tak pro potěšení. Rozhodně tím uděláte radost jak začínajícím čtenářům, tak i mladším dětem a možná se bude příběh líbit i vám a zažijete společné knižní dobrodružství. A upřímně, kdo by nechtěl mít svou vlastní příšerku?

Velice děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí této knihy na recenzi.

komentáře 3 na “Já a moje příšera – Dick King-Smith [RECENZE]”

  1. Crowley 16.10.2014 v 10:48 #

    To zní jako fajn pohádka pro děti

    • Wolf Draven 19.10.2014 v 21:24 #

      Jj, je to milá fantasy pohádka :)

  2. kuba 30.12.2016 v 09:03 #

    na nic

Zanechat komentář