Jáma a kyvadlo a jiné povídky – Edgar Allan Poe [RECENZE]

3 Led

jama a kyvadloAutor: Edgar Allan Poe
Název: Jáma a kyvadlo a jiné povídky
Originální název: The Pit and the Pendulum
Nakladatelství: Omega
Překlad:
Rok vydání: 2013
Vazba: vázaná
Počet stran: 376
Žánr: hororové povídky
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Titulní povídka Jáma a kyvadlo vypráví v první osobě příběh nevinného vězně, který je bezdůvodně španělskou inkvizicí podrobován těm nejkrutějším formám mučení, při kterých ale netrpí tolik jeho tělo, jako jeho psychika.

* * *

Říká vám něco jméno Edgar Allan Poe? Určitě ano, vždyť kdo by neznal tohoto amerického spisovatele, který ve své době položil základy hororového žánru.

Hororovou a tísnivou atmosférou vládne i tato sbírka devětadvaceti povídek, z kterých vám běhá chvílemi pěkný mráz po zádech. Kromě těch „profláklejších“ kousků jako je například ústřední povídka Jáma a kyvadlo, nebo velmi populární Černý kocour či Zrádné srdce, Zlatý brouk, Vražda v ulici Morgue popřípadě Pád do Maelströmu, je tu i spousta mně dříve naprosto neznámých dílek jako Brýle, Úvahy o umění šiditi jakožto exaktní vědě, Balon, Tři neděle v týdnu či Mystifikace.

Některé z povídek jsou sice velice krátké, mají třeba pouhé tři stránky, ale i na tak malém rozsahu je autor schopný rozehrát velice napínavý děj s někdy naprosto bizarní zápletkou a nečekaným koncem a rozuzlením, jenž vás přinutí se nad příběhem zamýšlet ještě dlouho poté, co knihu odložíte jako dočtenou. Jsou zde ovšem i povídky delší, jejichž děj je postupně rozvíjen na více stranách.  Mám za to, že snad nejdelší povídkou je Záhada Marie Rogétové, která má 41 stránek.

Mě osobně mnohé z povídek naprosto uchvátily, některé lehce znechutily, jiné natolik znepokojily, že počítám, že ještě dlouho se mi budou zdát děsivé noční můry. Tajemná atmosféra ponurých míst, na kterých se děj všech příběhů odehrává a která je typická pro všechna autorova díla, dodává na děsivosti, ale také na realističnosti a působí ne zrovna příznivě na vaši psychiku. Máte pocit, jakoby jste se na daném místě ocitli spolu s vypravěčem. A vězte, že ve většině případů budete rádi, že se v reálu nacházíte v bezpečí svého domova či jiného místa, kde jste se rozhodli knihu číst.

Kdybych měla vybrat jednu či dvě povídky, které na mě zapůsobily nejvíce, bylo by to asi velmi těžké rozhodování. Proto jsem zvolila formu náhodného výběru a knihu jen tak ledabyle otevřela na náhodné stránce. Volba padla na povídku s názvem Předčasný pohřeb. Ta je opravdu velmi působivá.

Hlavní postava příběhu se velice děsí pohřbení zaživa, protože trpí jistou chorobou, při níž upadá do  tzv. katalepsie, což je stav, který se nejčastěji projevuje strnulostí končetin a sníženou citlivostí k bolesti,  netečností a zpomalením tělesných funkcí, jako například dýchání. Mnoho lidí, jenž trpělo takovými či podobnými nemocemi a zůstávalo dlouho ve stavu ztuhlosti, bylo prohlášeno za mrtvé a někteří byli dokonce pohřbeni. Několik takových případů nám vypravěč příběhu sdělí a poté nám vysvětlí, jaká mimořádná preventivní opatření provedl, aby ho nepotkal stejně tragický osud. Pojistil se například tak, aby se v jeho rodinné hrobce daly otevřít dveře i zevnitř, bylo také možné otevřít rakev zevnitř a v dosahu byl zvon vedoucí ven z hrobky a dostatek  jídla a pití. Nepočítal ovšem s jedinou věcí. Že se může do stavu katalepsie dostat i mimo známé území. Nechci ovšem prozrazovat konečné vyústění příběhu a zajímavou pointu, protože by čtenáři o hodně přišli.

Nakladatelství Omega použilo k nejnovějšímu vydání této knihy text edice z roku 1927 (edice Krásná kniha), který pravopisně přizpůsobili současnému spisovnému úzu, ale přitom v maximální míře zachovali autorovy jazykové a stylistické zvláštnosti, což této sbírce dodává jistou příchuť vzdálené minulosti, která pouze dokresluje tu správnou náladu.

Tato kniha by neměla uniknout pozornosti žádného fanouška hororu a tajemna, ale měl by si ji přečíst každý, nejen proto, že se již řadí mezi klasiku, ale pro tu úžasnou atmosféru, kterou dokázal pan Poe na stránkách vykouzlit.

Velice děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí této sbírky na recenzi.

komentářů 6 na “Jáma a kyvadlo a jiné povídky – Edgar Allan Poe [RECENZE]”

  1. Ellen 3.1.2014 v 02:48 #

    E.A. Poe byl mistr ve vytváření tajemné a tíživé atmosféry… Miluju jeho povídky (některé více některé méně :D), ale například zmíněný Předčasný pohřeb mě úplně dostal. Doma mám strašně staré vydání a upřímně to ještě přidává na atmosféře při čtení :D
    Každý milovník hororu by si jeho povídky měl jednou přečíst :)

    • Wolf Draven 3.1.2014 v 02:50 #

      Přesně tak! A úplně nejlepší doba na čtení je v takovýchto pozdních (nebo brzkých?) hodinách ;) :D

      • Ellen 3.1.2014 v 03:09 #

        Souhlasím ! Tohle je přesně jeho doba :D
        Četla si Nevermore ? Autorka do příběhu krásně zapracovala Poea a jeho povídky. Jako velký fanoušek Poea můžu říct, že mě to fakt bavilo :) Pořád čekám jestli se toho nechopí i nějaké české nakladatelství..

        • Wolf Draven 3.1.2014 v 03:16 #

          Tak to jsem bohužel nečetla, ale teď jsi mě docela navnadila :)

  2. Bastera 3.1.2014 v 11:15 #

    Já četla asi jen dvě povídky a moc se mi líbily, budu si muset někdy přečíst další. Mám ráda tu atmosféru jeho :)

    • Wolf Draven 3.1.2014 v 16:45 #

      To určitě udělej :) Já jeho povídky miluju, ale musí se právě číst v té správné době (nejlépe v noci a když su sama doma), pro dokreslení té správné atmosféry :)

Zanechat komentář