Jenom ponožky nestačí – Mark Lowery [RECENZE]

23 Bře

largeAutor: Mark Lowery
Název: Jenom ponožky nestačí
Originální název: Socks Are Not Enough
Nakladatelství: Argo
Překlad: Jiří Popel
Rok vydání: 2014
Vazba: brožovaná
Počet stran: 232
Žánr: humor, YA
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Dojemně komický příběh o dospívání pro všechny, kdo přežili pubertu. Život Michaela Swarbricka je v troskách. Jeho kámoš ho zatáhl do skandálu s dívčí šatnou, starší bratr chodí s holkou jeho snů a když se jednou Michael vrátí dřív domů, zjistí, že z jeho rodičů se stali vyznavači nudismu a máma kvůli tomu dokonce strávila noc v base! A víte, co je výsledek tohohle řetězce nešťastných příhod? Podle učitelů má Michael problémy a tak mu naordinují pravidelná sezení se školní poradkyní a rádobypohodovým„ psychoušem“. Tohle se prostě nedá přežít!

* * * 

Jelikož jsem byla v pátek u paní doktorky velmi statečná a i přesto jsem nedostala ani obrázek ani lízátko, tak jsem si řekla, že si tedy zasloužím za odměnu alespoň nějakou knížku. Nejdřív jsem se stavila v Levných knihách, protože jsem se zas nechtěla rozmazlovat až moc, ale nic mě tam nezaujalo (vše zajímavé už mám totiž doma) a tak jsem zamířila do klasického knihkupectví. Hned u dveří za mnou doběhla prodavačka, ať se prý nezapomenu podívat na pultík s knihami zlevněnými díky Velkému knižnímu čtvrtku. Už z dálky se na mě smála tato modrožlutá kráska s oslíkem na obálce. Po přečtení anotace jsem už ani nepokračovala dále do obchodu a rovnou zamířila k pokladně se svým vítězem dne.

Ještě v šalině (= tramvaji) jsem se začetla do humorného příběhu čtrnáctiletého školáka jménem Michael Swarbrick a než pátek definitivně skončil, měla jsem dočteno. A nebylo to jen díky příběhu samotnému, ale v obrovské míře kvůli autorově geniálnímu způsobu psaní, který vám nedovolí knihu odložit.

Michael Swarbrick byl ještě donedávna vcelku obyčejný teenager, který vedl svůj relativně šťastný a poklidný život. Několikrát týdně chodíval na plavání, na které ho ještě jako malého přihlásila jeho matka. Sice nijak zvlášť v plavání nevynikal, ale mohl být alespoň v družstvu s půvabnou Lucy Kingovou, držitelkou národního juniorského rekordu ve volném způsobu na 100 metrů, kterou bezmezně obdivuje. Nejradši míval sobotní tréninky, protože to byl jediný den, kdy ho jeho matka nechodila při plavání sledovat a následně dlouhé minuty diskutovat s trenérem Davem Kingem, vznětlivým otcem Lucy.

O jedné sobotě se mu ale totálně změnil život. Vše začalo, když byl jeho jediný kamarád Paul Beary, posedlý špehováním holek a vymýšlením si neuvěřitelných historek, přistižen, jak s potápěčskými brýlemi šmíruje trénující Lucy v bazénu. Spolu s ním byl z tréninku vykázán i Michael. Díky tomu se domů vrátil ze sportovního střediska o dost dřívě než obvykle a zažil největší šok svého života, když přistihl své rodiče v obyváku nahé. (Jen táta měl na nohách ponožky. Od toho ten název knihy.) Dali se totiž k nudistům a už osm let každou sobotu trénují, aby se mohli vydat coby naturisti i na procházku po venku.

Maminka se rozhodla, že nyní, když už nemusí nic skrývat, bude v domě chodit nahá pořád, a po jednom incidentu s kakaovými křupinkami to Michael nerozdýchá a odstěhuje se z domu do stanu na zahradě za domem a to i přesto, že je konec října. Další katastrofy na sebe ale nenechají dlouho čekat. Brzy zjistí, že jeho idiotský starší bratr začal chodit s jeho vysněnou Lucy a nechová se k ní zrovna nejlépe. To vše vede k celé řadě dalších nepříjemností, do kterých se Michael, ne vždy svojí vinou, dostane a je mu nařízeno každodenní hodinové sezení se slečnou O’Malleyovou – školní sestrou, poradkyní a důvěrnicí. Jelikož ale odmítá mluvit, slečna O’Malleyová mu dá svůj pracovní notebook, aby vše sepsal. Jeho zápisy z „Lekcí Ovládání citů“ o nepříjemnostech a nedorozuměních, které se mu přihodily, se střídají s jeho dalším humorným vyprávěním.

Michaela coby vypravěče a hlavního hrdinu příběhu jsem si okamžitě zamilovala díky vtipnému líčení jeho problémy zkoušeného života i sarkastickým komentářům a poznámkám pod čarou. Stal se jednou z mých nejoblíbenějších knižních postav vůbec.

Je to nejen humorná kniha, ale také je velmi milá. Michaelův někdy až naivní a nevinný pohled na svět mi připomínal dobu mého vlastního mládí, kdy jsem ještě věřila tomu, že když se k lidem budete chovat hezky, tak oni vám oplatí stejnou mincí. Stejně i on je stále nepoučitelný v oblasti lumpáren a podrazů jeho bratra a neustále se nechává nachytat na švestkách, když bratr v nestřeženém okamžiku udeří s novou silou.

Knihu mohu s lehkým srdcem doporučit naprosto všem, kteří mají rádi humor, protože i když je hlavní hrdina pouze čtrnáctiletý, příběh sám dokáže vyvolat úsměv na tváři i nejednomu staršímu čtenáři. Zvlášť když si vzpomene na své vlastní dospívání a pubertu.

Ukázka

„Michaeli, vysvětlím ti to. Nečekali jsme, že se vrátíš tak brzy. Obvykle chodíš domů později. Asi jsme zapomněli.“
„Zapomněli co?“ utrhl jsem se na ni a posadil se na svou postel. „Kalhoty?“
Máma obrátila oči v sloup. „Teď se chováš jako nezralý klučík.“
„Nezralý?“ Cítil jsem, jak se mi zrychlil dech. „Ale právě jsem viděl všechny tvoje hambatosti.“
„Moje co?“
Naznačil jsem rukou její tělo.
„Probohaživého, Michaeli. Co jsi viděl? Moji kůži? Moje tělo? To přece nejsou žádná sprostá slova, Michaeli.“
Prohrábla si vlasy prsty. „Jak jsem mohla vychovat takhle upjaté dítě?“
Zatnul jsem pěsti a zadíval se do zdi. Celá tahle záležitost dalece přesáhla situaci, se kterou bych se snad dokázal vyrovnat. Vždyť jsem je nikdy neviděl ani v plavkách, natož nahé.
Táta si odkašlal. „Víš synu. Tvoje matka chtěla… to byl její nápad, abychom… víš, věc se má tak, že…“
Máma ho umlčela syknutím. „Nech toho, Royi. Nemusíš mě hned ze všeho obviňovat. Poslyš, Michaeli. Já a tvůj otec jsme naturisti.“
Pomalu mi docházel dech. „Naturisté? To jako že chcete chodit takhle chodit do přírody? To je nechutné. A mysleli jste na ovce? Vždyť je vyděsíte k smrti.“
„Ne, Michaeli. Naturisti. Nudisti. Lidé, kteří dávají přednost tomu chodit tak, jak to zamýšlela příroda. Chceme se cítit volní, Michaeli. Osvobození od společenských okovů, od vězení šatů. Volní jako ptáci na obloze, jako delfíni v moři. Venku na zdravém vzduchu, kde nám slunce prohřeje pleť a vítr nám bude foukat na…“
„Dobře, dobře,“ zarazil jsem ji a pokoušel se nadechnout. „Co jste potom dělali v obýváku? Musím si sednout na tu židli.“
Máma se podívala na tátu, kterého zjevně zaujal nějaký chomáček na rukávu od županu. „My jsme… ehm… trénovali.“
„Trénovali?“ podivil jsem se a cítil, jak se tlak v mém hrudníku neustále zvětšuje. „A na co?“
Táta sebou trhl. „Na… vycházku.“
„Vy chcete jít takhle ven?“ Zalapal jsem po dechu, popadl inhalátor a dvakrát se zhluboka nadechl. „To… jen… žertujete, že?“
„Ne, Michaeli. Tohle je pro tvého otce a pro mě opravdu důležité.“
„No,“ řekl táta. „Pro tvou matku je to důležitější.“
Máma ho sjela pohledem. „Nezačínej s tím zase, Royi. Vždycky se snažíš hodit všechno na mě. Připravujeme se na to už přes osm let a ty si pořád ještě nedokážeš sundat doma ponožky.“
Teď už jsem opravdu nemohl dýchat. „Osm… let?! Vy chodíte… nazí… v mém domě… už osm let? To je ohav… né.“ Náhle jsem si něco uvědomil. „Aha… tak proto… nikdy nepřijdeš… o sobotách… na můj trénink. Protože… se tu mezitím… producírujete nazí!“
Poslední dvě slova jsem vyplivl, jako by to byla dvě sousta shnilé mandarinky.
„Drahoušku, to není fér,“ řekla máma.
„Fér,“ polkl jsem. Fér? Obraz vašich nahých těl se mi vypálil do sítnice. Bojím… se zamrkat…, abych je opět neuviděl. Nejradši bych si… vydloubl oči.“

komentářů 8 na “Jenom ponožky nestačí – Mark Lowery [RECENZE]”

  1. Bastera 23.3.2014 v 21:36 #

    Moc pěkná recenze a ta ukázka mě zaujala, já mám ráda takové humorné knížky a ráda vzpomínám na své dospívání. Píšu na seznam :)

    • Wolf Draven 23.3.2014 v 21:41 #

      Díky :) No já se bavila královsky. Je to skvělé odlehčení mezi těmi drsnými thrillery a krváky :)

  2. pravaknihomolka 24.3.2014 v 09:25 #

    To zasa vyzerá úžasne! Prečo je na svete toľko skvelých kníh a človek pritom nemôže len v kuse čítať?! Inak chudák hlavný hrdina… Keby sa moji rodičia pokúšali o naturizmus, asi by som sa pokúsila odsťahovať k nejakej vzdialenej rodine. Veľmi, veľmi, veľmi vzdialenej :)

    • Wolf Draven 25.3.2014 v 22:27 #

      No to mi povídej, já bych potřebovala nejméně 2 roky prázdnin/dovolené, abych přečetla jen ty knížky, které mám vyhlídnuté, ale za předpokladu, že by za ty 2 roky nevyšlo nic nového :D
      Já jsem se právě do toho chudáka úplně vcítila, asi bych se taky odstěhovala hooodně daleko :D

  3. Jana 24.3.2014 v 10:47 #

    Chudáku, ani lízátko, ani obrázek, co to je za způsoby? :D Aspoň, že ta paní prodavačka byla rozumná… Moje nejbližší LK teda taky stojí upřímně za houby. Argo je moje oblíbené nakladatelství, ale téhle knihy jsem si nevšimla. Recenze mi připomněla Malého poseroutku, četla jsi?

    • Wolf Draven 25.3.2014 v 22:47 #

      No dočista chudák já, to prostě nešlo jinak než si koupit knížku :D
      Poslední dobou taky zjišťuju, že velké množství knížek, které si koupím, má na svědomí Argo :) A pak taky Host. A KK. No a spousta dalších :D
      Jj, Malého poseroutku miluju, to je taky hodně vtipný a hlavní hrdina se občas taky dostává nevinně do nepříjemných situací :)) A poseroutkovi je zase podobnej Tom Gates a jeho deníky (na první díl jsem tu nedávno měla recenzi a chystám další)

  4. Crowley 26.3.2014 v 09:54 #

    Taky bych si asi vypích voči :-D

Zanechat komentář