Knihy mého dětství #1

13 Zář

little-girl-reading-book

Před časem jsem zabrousila na jeden blog, jehož autorka vzpomínala na tři knihy ze svého dětství a dospívání, které pro ni hodně znamenaly. (Bohužel se mi neuložil odkaz a nedaří se mi ho zpětně dohledat, tak kdyby se autorka poznala, ať mi prosím pošle odkaz. Díky! Byly to Děti z Bullerbynu, Foglarovky a Tři mušketýři, jestli si dobře vzpomínám.) Přišlo mi to jako skvělý námět na článek, ale nějak jsem na to v tom shonu před cestou do Finska pozapomněla.

Nedávno jsem ale vyklízela svoji starou knihovnu u rodičů s dětskými knihami a dočista na mě padla nostalgie. Na některé z knih jsem už téměž zapomněla a při tom přeskupování jsem dostala chuť vrátit se v čase a opět se ponořit do těch dětských příběhů. Některé si asi i přečtu, ale u jiných mám strach, že už se mi po těch letech nebudou tolik líbit a nerada bych si na ně kazila ty pěkné vzpomínky. Proto jsem se rozhodla na ně zavzpomínat alespoň tímto článkem (nebo možná sérií článků) a podělit se o ně s vámi. A protože jsem četla i jako dítě docela dost, tak jich asi bude hodně.

Jens Sigsgaard – Míťa sám na světě

6b1e59c2854ca108cd3265b0319e35abToto je úplně první knížka, na kterou si vzpomínám (kromě leporel). Chtěla jsem, aby mi ji všichni (rodiče, babičky,…) četli pořád dokola, dokud jsem ji neznala nazpamět a nepředstírala, že ji čtu sama. Bohužel jsem knihu jednou v zimě zapomněla někde na zahradě a ona mi pak zplesnivěla :(
Kdyby jste ji náhodou někdo někde našel (antikvariát, ve vaší knihovničce po starším sourozenci nebo rodičích), ráda ji odkoupím. (Musí to být ale tato verze na obrázku.) Díky.

Je to příběh o klukovi jménem Míťa (v originále se jmenuje Palle), který je tak trochu zlobivý a jednoho dne se probudí a je na světě úplně sám. Napřed se mu to zdá přímo skvělé, může si dělat co chce, kdy chce, může jíst čokoládu k snídani, obědu i večeři, může jít kam se mu jen zachce. Jenže jak tak chodí po městě sám samotinký, najednou je mu strašně smutno. Takže když se poté probudí ve své posteli a zjistí, že se mu to celé jen zdálo a pořád má maminku a všechny milované, tak je strašně šťastný a vděčný a rozhodne se už nikdy nezlobit. Aspoň takhle nějak si to pamatuju. A moc se mi líbily ty úžasné ilustrace.

EDIT: Právě jsem zjistila, že letos Albatros vydává tuto knihu právě s těmito ilustracemi pod názvem Pavlík sám na světě. Okamžitě objednávám!

Astrid Lindgrenová – Děti z Bullerbynu

děti-z-bullerbynuKdo by neznal knihu Děti z Bullerbynu nebo knihy Astrid Lindgrenové obecně? Myslím si, že snad každý ve svých dětských letech alespoň na jednu její knihu narazil. Mojí úplně první, kterou jsem si zamilovala, byla právě kniha Děti z Bullerbynu.
Vypráví příhody šesti dětí na švédském venkově. Vždycky mi ta jejich jména přišla velice exotická. Lasse a Bosse, Lisa, Anna, Britta a Olle. A ty jejich příhody se občas podobaly těm mým vlastním, takže mi ta knížka velmi přirostla k srdci a i dneska si v ní ráda listuji. Jestli někdy budu mít nějakého potomka, tak tohle bude stoprocentně jedna z knih, kterou mu (/jí) budu předčítat. Myslím si, že i dnešní děti v ní najdou spoustu krásných věcí.
Úplně mám chuť se do knihy opět začíst. Že bych se na chvíli zase vrátila do dětství? :)

Josef Kožíšek & Ondřej Sekora – Polámal se mraveneček

polámal-se-mravenečekTuto knížečku (myslím, že to bylo leporelo, ale už si nejsem úplně jistá) s milou básničkou o zraněném a nemocném mravenečkovi, kterého nevyléčí doktor a jeho prášky, ale síla přátelství, mám tak trochu spojenou s nemocemi. Kdykoliv jsem byla jako malá nemocná, tak mi moje maminka tuto básničku předříkávala, abych věděla, že v tom nejsem sama. Nevím, jestli to bylo zázračnou mocí té básničky nebo mé maminky, ale vždycky jsem se potom cítila o mnoho lépe. Doteď si ji pamatuji celou zpaměti.

Polámal se mraveneček,
ví to celá obora,
o půlnoci zavolali
mravenčího doktora.

Doktor klepe na srdíčko,
potom píše recepis,
třikrát denně prášek cukru,
bude chlapík jako rys.

Dali prášku podle rady,
mraveneček stůně dál,
celý den byl jako v ohni,
celou noc jim proplakal.

Čtyři stáli u postýlky,
pátý těšil neplakej,
pofoukám ti na bolístku,
do rána ti bude hej.

Pofoukal mu na bolístku,
pohladil ho po čele,
hop a zdravý mraveneček
ráno skáče z postele.

Zdeněk Miler & Hana Doskočilová – Krtek a zelená hvězda

krtek a zelená hvězdaKrteček byl v dětství jedna z mých nejoblíbenějších kreslených postaviček, v televizi jsem si ho nikdy nenechala ujít. I když jsem jeho příběhy znala nazpaměť, dokázala jsem se na ně dívat stále dokola. V knižní podobě jsem měla pouze tento příběh, který vypráví o tom, jak Krteček při hloubení svých chodbiček nalezne něco zvláštního. Takový zelený kamínek, který svítí jako lucernička, je to prostě poklad! Nechce si ho nechat jen sám pro sebe, chce se o radost podělit i s ostatními. Jenomže zlodějka straka si ho odnese do hnízda a… nakonec Krtečkovi pomůže Měsíc a vynese kamínek – zelenou hvězdičku na noční oblohu, aby se z ní mohli radovat všichni.

Moc ráda se k těmto nádherným ilustracím vracím a chápu, proč Krtečka stále milují i nové generace dětí. Jak jsem se na vlastní oči přesvědčila, tak velkou popularitu má Krteček i ve Finsku. Tam mu ovšem říkají Myyrä. V tamní televizi můžete narazit na pohádky s Krtečkem, prodávají se tam i na DVD a také se tam dají koupit různé plyšové hračky, přívěšky, hrníčky, kalendáře a cokoliv dalšího, stejně jako u nás. Nejen dnešní finské děti, ale i jejich rodiče vyrůstali na Krtečkových příbězích. Zajímalo by mě, jestli i v jiných zemích je Krteček tak populární. Nevíte někdo?

Jørgen Clevin – Jakub a Jáchym

jakub-a-jáchymTak tuhle knížku jsem četla snad stokrát. Je o malém klukovi Jakubovi a jeho slonovi Jáchymovi, kteří zažívají různá dobrodružství. Kniha obsahuje dva interaktivní příběhy: Jáchym ve škole a Záchranná stanice. V prvním díle jde Jakub poprvé do školy a v druhém si s Jáchymem založí takovou jakoby firmu a pomáhají každému se vším, co je zrovna potřeba. Kniha je řešena tak, že i malý čtenář (popřípadě posluchač, pokud ještě dítko neumí číst) je aktivně zapojen do příběhu. Jsou tu pro něj připraveny různé otázky a úkoly, které mají rozvíjet dětskou fantazii i znalosti. Vždycky mě tuze bavilo tyto úkoly řešit a odpovídat na otázky.

Tady je pro vaši představu jedna stránka z knihy:

jakub-a-jáchym2

 

Další knížky, které v dětství částečně formovaly mou osobnost, vám představím příště. A jaké knížky si z dětství pamatujete vy? Máte nějaké oblíbené, ke kterým se rádi vracíte i v dnešní době?

komentářů 8 na “Knihy mého dětství #1”

  1. KayTee 13.9.2014 v 20:46 #

    Kniha mého dětství, která mi jako první padla na mysl po přečtení nadpisu článku, byla Penderwickovi. Četla jsem ji v 8 letech a pak jsem zhruba 3 roky po sobě chtěla zažít stejně skvělá dobrodružství :)

    • Wolf Draven 13.9.2014 v 21:04 #

      Jee, tu si taky pamatuju, i když jsem se k ní dostala až někdy později, snad na druhém stupni základky nebo tak nějak. Taky se mi moc líbila :)

  2. KiikeChan 13.9.2014 v 21:19 #

    Rozhodně hezký námět článku :) Na ty úplně první knížky si asi nevzpomenu (obecně jsem četla mnohem víc jako dítě než teď), ale určitě sem bude patřit Krteček – několik příběhů, pak samozřejmě Ruské národní pohádky, kterým jsme se vždycky s mamkou smály, když mi je četla a pak překvapivě Malý princ. Tuhle knihu jsem si vybrala jako malá někde na cestách po republice a scénu s beránkem miluju od svých 7 let :) No a pak samozřejmě spousta dětských knížek Enid Blytonové :D

    Přemýšlím, že bych taky sepsala nějaký ten článeček o svém čtenářském dětství, díky za inspiraci :)

    • Wolf Draven 14.9.2014 v 01:12 #

      Ruské pohádky i Enid Blyton, stejně jako Malý princ nebudou chybět v některém z dalších pokračování :)

      Článek určitě sepiš a pak kdyžtak hoď odkaz, ráda se podívám :)

  3. Melindaaaa 14.9.2014 v 01:08 #

    Jeeeje, knihy mého dětství :) Těch bylo :) Ale z tvého výčtu rozhodně Děti z Bullerbynu. Myslím, že to byla rozhodně jedna z prvních knih, co jsem přečetla sama a hrozně se mi to líbilo :) I ilustrace Heleny Zmatlíkové dělají hodně. Ta paní prostě kreslí nejkrásnější obrázky k dětským pohádkám :)

    • Wolf Draven 14.9.2014 v 01:14 #

      No já jsem původně chtěla nacpat všechny knihy mého dětství do jednoho článku, ale když jsem si začala sepisovat seznam, zjistila jsem, že by to byl článek opravdu hodně dlouhý a nikdo by ho nečetl, takže to radši rozdělím do několika článků :)
      Máš naprostou pravdu, ty ilustrace jsou úžasné.

  4. rady 14.9.2014 v 14:43 #

    Mou velkou vášní je kromě knížek posílání pohledů v rámci Postcrossingu a Krtek (The Little Mole, Der kleine Maulwurf, Krotik apod.) je populární úplně všude, včetně Číny a jiných vzdálených zemí. Bohužel v Německu je výběr pohledů s Krtkem mnohem větší než u nás. A z Tebou uvedených knih jsem milovala Děti z Bullerbynu a vždy záviděla sestřenici, že je má v knihovničce.

    • Wolf Draven 14.9.2014 v 22:38 #

      No mě ten Krteček strašně překvapil, dřív mě nenapadlo, že by mohl být populární i mimo ČR :)

Zanechat komentář