Krvavý vítr – Jakob Melander [RECENZE]

13 Bře

krvavy-vitrAutor: Jakob Melander
Název: Krvavý vítr
Originální název: Øjesten
Nakladatelství: Panteon
Překlad: Robert Novotný
Rok vydání: 2015
Vazba: pevná
Počet stran: 324
Žánr: thriller
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Dánský detektivní bestseller z roku 2013

První díl trilogie o Larsi Winklerovi: samotáři, otci, bývalém pankáčovi – a jednom z nejlepších policejních vyšetřovatelů v Kodani. Krvavý vítr je detektivka z kodaňských ulic o rodině a zlu. A také příběh o tom, jak se z člověka stává vrah. Během německé okupace pečuje mladá dívka o zraněného anglického pilota v utajeném sklepě. Zamilují se do sebe, ale jejich vztah bude mít fatální následky, jež se plně projeví až v současnosti, kdy morbidní vraždy otřesou Kodaní. Na ostrově Amager je nalezena zavražděná žena. Tělo je neporušené, ale oči má vyloupnuté s chirurgickou přesností. Kodaňský policista Lars Winkler se chopí případu. Brzy se objeví další znetvořené tělo. Vypátrat vraha není jediným Larsovým úkolem: opustila ho manželka, dospívající dcera Marie revoltuje a jeho nepřátelé na oddělení ho bedlivě střeží. Larsova minulost, která je mezi policisty už dlouho veřejným tajemstvím, ho dohání.

* * *

Už při pouhém pohledu na obálku knihy Krvavý vítr mi přeběhl mráz po zádech. Okamžitě mi bylo jasné, že se nebude jednat o žádné poklidné čtení. Rozhodně Vám nedoporučuji číst tuto knihu před spaním, protože by se Vám mohlo (stejně jako mně) stát, že budete mít divoké sny.

Děj tohoto dánské detektivního thrilleru nás nejdříve zavede zpět v čase, až do května roku 1953.
Øresundem fičí vítr a skupinka malých skautíků zlézá valy okolo charlottenské pevnosti. Jako poslední jde kostnatý chlapec a neustále za ostatními zaostává. Nakonec se mu všichni dočista ztratí z dohledu. Chlapec se snaží zbytek mermomocí dohnat, ale zdá se mu, že zkroucené větve stromů se po něm natahují a chytají ho. Když nedává pozor, zakopne o kořen a zřítí se k zemi. Chce křičet, ale nemůže, pusu má plnou hlíny a shnilých listů. Slyší čím dál hlasitější zpěv a hlasy v korunách.

Neví, jak dlouho ten zuřivý nával hlasů trvá. Ví jen, že nakonec se před tím musí sklonit, nechá se tím zaplavit a ve tmě a hrůze zahyne.
Když ho muži se psy a svítilnami (v čele s jeho dědečkem) najdou, leží na zádech, napůl v tůňce, kolem pusy sliny, hlavu celou zamazanou a v očích divoký pohled.
Někde na tomto místě za války policajti chytili anglického pilota…
Takhle tajemně to celé začíná.

Dále se už přesuneme do přítomnosti za další skupinkou skautíků, která spolu s průvodcem přírodou na Amagerských lukách Gunnarem objeví u břehu tůňky nahou mrtvolu mladé ženy. Její pokožka má žlutavý nádech, jako by byla z vosku či gumy. Policie později zjistí, že je to proto, že ji někdo prezervoval. (To je něco jako balzamování.) Ve zkrouceném obličeji má mrtvola výraz hrůzy a znechucení, nad levým prsem roztřepenou díru po kulce. Obě oči jsou vyříznuté a došlo k tomu zřejmě ještě před smrtí. Poblíž těla se najdou nějaké malé střepy, z nichž se vyklubou zbytky oční protézy neboli skleněného oka.

Vyšetřování této děsivé vraždy dostane na starosti Lars Winkler, policejní detektiv z kodaňského oddělení násilné trestné činnosti, jenž se právě vrátil do práce po dvouměsíční dovolené. K ruce dostane novou policejní asistentku z Koldingu – Sanne Bissenovou.
Během vyšetřování vyjde najevo, že mrtvá byla prostitutkou, pocházela ze Slovenska, z Bratislavy a jmenovala se Mira.

Netrvá ale moc dlouho a Lars je z případu odvolán. Místo toho jej jeho nadřízený Ulrik Sommer přiřadí na případ brutálního znásilnění mladé ženy – Stine Bangové. Lars se tedy pouští do nového vyšetřování, stíhá ale i zpovzdáli sledovat pátrání svých kolegů.
Zdá se ale, že ani jim ani jemu se moc nedaří, což novináři nezapomínají rozmazávat v tisku. Navíc ani atmosféra v práci není ideální, vládne tu jakási rivalita a panuje nedobré ovzduší a napětí mezi některými kolegy.

Kromě neshod se spolupracovníky a práce musí ale Lars řešit i své rodinné trable. Nejen, že ho opustila žena, ale navíc se jejich šestnáctiletá dcera Maria k němu nastěhuje a dává mu najevo, jaký na něho má vztek, že na dva měsíce odjel na dovolenou a nevzal ji s sebou.

Znásilněných dívek a žen postupně přibývá a pachatel jako by se policii vysmíval. Celé město žije ve strachu, nikdo si nemůže být jistý, koho si zločinec vybere za cíl příště. Podaří se Larsovi a jeho kolegům rozlousknout oba případy včas než se opět někdo ocitne v ohrožení?

Ačkoliv příběh samotný nevnáší v podstatě svým tématem do severských detektivních vod nic nového, autorův styl a jeho poutavé vyprávění mě doslova přišpendlil k židli a nebyla jsem schopná se od čtení ani na chvíli odtrhnout. Autorovi se podařilo vykreslit dokonalou atmosféru, která čtenáře uhrane a pak nemá jinou možnost než se nechat příběhem dočista pohltit a zapomenout na moment i na okolní svět. Svůj podíl na tom má i dávka napětí, která rozhodně není zanedbatelná.

Kniha je rozdělena na dvě části a nalezneme v ní několik časových období. Kromě hlavní dějové linky, která se odehrává v současnosti, se nám místy naskytne možnost nakouknout zpět do minulosti, konkrétně do let 1944, 1945, 1953 a 2006. Postupně nám tak autor poodhaluje dávné události, které přímo či okrajově mají vliv na budoucnost a místy nás nechá nahlédnout i do zvrácených myslí pachatelů. Postupně si tak můžete skládat všechny střípky skládačky dohromady a odhalit důvody a pohnutky, které některé osoby nutí páchat zlé činy.

Pro českou, a zvláště pak tedy slovenskou, čtenářskou obci je tu takový zajímavý bonus v podobě slovenštiny použité přímo v textu knihy. U překladu to asi tolik nevynikne, ale v originále či v anglické verzi se to musí dobře vyjímat.

Lars Winkler coby hlavní postava je docela sympaťák a v podstatě téměř okamžitě jsem si ho oblíbila. Je to typický hrdina severských detektivek – zadumaný samotář s brilantním mozkem, občas nabručený, ale přesto s dobrým srdcem, jenž má tak trochu zraněné city. Také je svým způsobem fešák a letí na něj ženy, což ho občas samotného překvapí. A jako každý člověk má své kladné vlastnostmi, ale i slabostmi a zlozvyky.
Lars je také, stejně jako sám autor, velkým fanouškem hudby. Jakob Melander dokonce působil v 80.letech jako kytarista v řadě punkových kapel. Ale to je pro všechny Seveřany docela typické.

Po Jussi Adler-Olsenovi či Peteru Høegovi je pro mě Melander dalším skvělým a nově objeveným autorem severských detektivek z Dánska a jeho další počiny si rozhodně nenechám ujít.
Krvavý vítr je prvním dílem detektivní trilogie s Larsem Winklerem v hlavní roli a já se už teď nemůžu dočkat druhého dílu, který, jak doufám, vyjde snad již brzy taktéž u nakladatelství Panteon.

Krvavý vítr bych doporučila v prvé řadě (překvapivě) všem fanouškům severských detektivek (A to povinně!), ale také těm, jenž si rádi přečtou kvalitní napínavou literaturu a nebojí se vyzkoušet nové „neokoukané“ autory.
Rozhodně neprohloupíte, pokud si knihu přečtete a pak už je jen na vás, abyste se rozhodli, jestli vám autorův styl sedí a zda budete sledovat Winklerova dobrodružství i v dalším pokračování.

Velice děkuji největšímu českému webu o severské krimi literatuře – Severské detektivky za poskytnutí této napínavé knihy k recenzi.

komentáře 4 na “Krvavý vítr – Jakob Melander [RECENZE]”

  1. Ilona D. 14.3.2015 v 20:47 #

    Severské detektivky mám ráda, to už asi i víš :D ale mě u této knihy už odradila obálka.. nepřipadá mi to na detektivku, ale spíš na horor a těm já se vyhýbám velkým obloukem :D Ale krásná recenze :)

    • Wolf Draven 5.4.2015 v 23:39 #

      Díky ;)
      No kromě obálky a lehce hororového začátku je to ryzí severská detektivka, takže se nemusíš bát, stojí za to ;)

  2. Crowley 19.3.2015 v 13:30 #

    Okamžitě běžím zakoupit!!!!!! Vypadá to naprosto skvěle!!!

    • Wolf Draven 5.4.2015 v 23:40 #

      Tak co, už máš koupeno? ;)

Zanechat komentář