Kukuřičný město – Andrew Smith [RECENZE]

25 Led

kukuricny-mestoAutor: Andrew Smith
Název: Kukuřičný město: Zápisky z konce světa
Originální název: Grasshopper Jungle
Nakladatelství: Host
Překlad: Barbora Doležalová
Rok vydání: 2014
Forma: e-kniha
Počet stran: 352
Žánr: humor, Young Adult, horor, dystopia
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Šestnáctiletý Austin je posedlý zaznamenáváním událostí. Ve svých svérázných zápiscích vypráví, jak on a jeho nejlepší přítel Robby způsobili konec lidstva, když v malém americkém městečku omylem probudili nezničitelnou armádu. Armádu obřích kudlanek, které zajímají jen dvě věci: jídlo a sex.

Jenže kromě tohohle politováníhodného faux pas trápí Austina horší problém. Je zamilovaný do své přítelkyně Shann, ale možná taky do Robbyho. Hormony blázní a ničemu nepomáhá, když se ukáže, že nakonec bude na Austinovi, aby zachránil svět.

Jaké to je, když je vám šestnáct, honí vás geneticky upravené hmyzí potvory a přitom milujete dva lidi?

* * *

Wow! Tak tohle byla hodně zajímavá a velmi zvláštní kniha. V určitém smyslu mi to atmosférou trošku připomínalo mix knihy John na konci umře od Davida Wonga a sérii Mládí v hajzlu od C.D. Payna.

Děj nás zavede do smyšleného města Ealing v Iowě, USA, kde žije hlavní hrdina knihy – šestnáctiletý Austin „Dikobraz“ Szerba – spolu se svými rodiči a zlatou retrívřicí Ingrid.

Nejraději tráví čas se svým nejlepším kamarádem a spolužákem z Luteránské akademie Curtise Cranea – Robby Breesem nebo se svou holkou Shann Collinsovou. Robby Brees je gay, je zamilovaný do Austina a naučil ho tancovat (aby mohl sbalit Shann). Austin je neustále nadržený (asi jako každý šestnáctiletý kluk) a tak trochu zmatený – miluje totiž jak Shann, tak i Robbyho a občas s obouma tak trochu “experimentuje”.

Také rád vše zaznamenává a díky jeho zápiskům se postupně dozvídáme o jeho životě, o jeho starším bratrovi Erikovi, který momentálně leží v nemocnici v Evropě (protože mu v Afghánistánu bomba utrhla nohu a obě varlata), a také o tom, jak vlastně nastal konec světa, kde se vzal obří nezničitelný hmyz připomínající kudlanku nábožnou (s jedinými dvěma zájmy – jídlem a sexem) a jakou roli v tom hrál nejen Robby s Austinem, ale i Austinovy předkové pocházející z Polska (Szczerbovi, v Americe se jim ale rozhodli některé souhlásky vyměnit a jiné vyškrtat) či tragicky zesnulý vědec Dr. Grady McKeon, zakladatel McKeonových závodů, starší bratr Johnnyho McKeona.

Johnny provozoval ve zbytcích obchoďáku obchod s alkoholem Líznutý cvrček a bazar Druhá šance a je nevlastním otcem Austinovy lásky Shann. Ve své kanceláři má spoustu prapodivných věcí po svém bratrovi, mimojiné i naložené dvouhlavé mimino, obrovského brouka či skleněnou kouli s černou pulzující hmotou, která ve tmě vydává modré světlo. (Na plaketě stálo: McKeonovy závody 1969, Klidové stádium M.Z. moru typu 412E.)

Zatímco na zemi se pomalu schyluje ke dramatickému konci světa, Austin s Robbym a Shann objeví na pozemku McKeonových staré silo, které bláznivý doktor Grady McKeon předělal na obrovský “atomový kryt” s názvem Eden pro případ konce světa. (Věděl moc dobře, proč to dělá.)
Je zde nepřeberné množství zásob i všeho možného nejen potřebného k přežití po značně dlouhou dobu, ale i k zábavě. Jen to vše pochází ze 70.let minulého století. Člověk si ale někdy nemůže vybírat. Chápete, ne?

Podaří se Austinovi a Robbymu se Shann zastavit rychle se množící obří kudlanky nebo nemá svět už žádnou šanci?

Austina, coby hlavní postavu i vypravěče/zapisovatele, jsem si okamžitě oblíbila, i když se někdy chová ‚přiměřeně k věku‘ a znát ho osobně, měla bych asi často chuť ho praštit. Líbil se mi ale jeho vztah ke svému psovi, na které ani v době probíhajícího konce světa nezapomněl.
Ostatní postavy mi taky byly vcelku sympatické. Nejvíc asi Robby, Shann a Johnny McKeon. A nemůžu samozřejmě zapomenout ani na Ingrid.

Hlavní děj knihy je místy proložen pohledy do minulosti, kde se pomalu odkrývají životní cesty Austinových předků pocházejících z Polska. Jejich ne zrovna veselé osudy byly někdy až dojemné a člověk je musel chtě nechtě politovat a zamyslet se nad tím, jak někdy i úplná maličkost dokáže ovlivnit také budoucnost našich potomků.

Autor píše velmi čtivě, i když jeho styl, stejně jako použitý jazyk a značně originální téma celkově, asi nebude pro každého. Někteří čtenáři si stěžovali na časté opakování některých informací a hlášek. Mně osobně to nijak rušivé nebo otravné nepřišlo, právě naopak. U některých knih mám zcela opačný problém, že si “zaboha” nemůžu vzpomenout, co je zač nějaká mimochodem znova zmíněná postava. Andrew Smith se svými občasnými krátkými rekapitulacemi situací či lidí přesně takovým problémům předcházel. A už na základní škole nám paní učitelka neustále připomínala, že „opakování je matkou moudrosti“.
Navíc má u mě autor velký bod za Ingrid :)

Knihu nesmíte brát zas až tak moc vážně, ale spíš s velkým nadhledem a humorem. Já jsem se u knihy královsky bavila a nelituju ani minuty nad knihou strávené. Dokonce došlo i na nečekaný a překvapivý konec. Dostávalo mě také celkové promyšlené propojení postav a jejich životních eskapád.

Kukuřičný město bych doporučila všem, kteří se nebojí bláznivých, lehce hororových a přesto humorně podaných příběhů, jenž v sobě skrývají i nějaké to vážnější téma hodné zamyšlení. Pokud ovšem hledáte nějakou spíš více seriózní četbu, tak tohle nejspíš nebude kniha úplně pro vás.

Děkuji nakladatelství Host, že mi poskytlo elektronickou verzi této zábavné (a přesto děsivé) knihy k recenzi.

Book trailer

Pro nakladatelství Host jej vytvořil student ateliéru grafického designu a multimédií na FI MU Kryštof Zvolánek.

komentářů 10 na “Kukuřičný město – Andrew Smith [RECENZE]”

  1. Tvíďátko 26.1.2015 v 00:08 #

    Jsem na to velice natěšená a to jsem dodnes ani neviděla ten trailer (který je přímo podle mého gusta). Dlouho jsem nepřečetla nějakou vyloženě psycho knížku, takže se těšííím :)

    • Wolf Draven 26.1.2015 v 00:10 #

      Tak doufám, že tě to potom nezklame ;)
      Hodně lidem se to totiž nelíbilo, ale mně to přišlo správně ulítlý :)

  2. Ilona D. 26.1.2015 v 20:42 #

    Kniha je opravdu zajímavá, zvláštní a originální. Nikdy jsem nic podobného nečetla, ale četbu jsem si užívala. Je to jedna velká jízda, i když je v ní pár chyb. Nejvíc mě iritovaly opakující se hlášky. Napoprvé byly vtipné, ale na konci už mě vážně štvaly. Hezká recenze :)

    • Wolf Draven 18.2.2015 v 20:24 #

      No já mám tyhle blázniviny hodně ráda a navíc to byl i trošku horor, což je můj oblíbený žánr :D Ale hodně lidí to moc nepochopilo, že se to nemá brát tak vážně :D
      Ale uznávám, že některý hlášky už pak tak vtipný nebyly na posté :D

  3. Spooky 28.1.2015 v 12:59 #

    To vypadá jako dobře ulítlá knížka, to si seženu! :D

    • Wolf Draven 18.2.2015 v 20:25 #

      Jj, sežeň :)

  4. Nerya 29.1.2015 v 13:17 #

    Hmmm to vyzerá zaujímavo :) asi si ju zadovážim k prečítaniu :)

    • Wolf Draven 18.2.2015 v 20:26 #

      Musíš k tomu ale opravdu přistupovat jako k bláznivému příběhu :D

  5. Cathy 8.2.2015 v 00:17 #

    Ahoj, omlouvám se, že píšu až teď. Blog jsem konečně přidala do seznamu. :) Ještě jednou promin ze to tak trvalo. Abych pravdu řekla, tak se mi pak nakupilo víc věcí a já zapomněla.

Zanechat komentář