Me and Earl and the Dying Girl – Jesse Andrews [RECENZE]

9 Čvn

MeAndEarlAndtheDyingGirlAutor: Jesse Andrews
Název: Me and Earl and the Dying Girl
Nakladatelství: Amulet Books
Rok vydání: 2013
Vazba: brožovaná
Počet stran: 304
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Greg Gaines is the last master of high school espionage, able to disappear at will into any social environment. He has only one friend, Earl, and together they spend their time making movies, their own incomprehensible versions of Coppola and Herzog cult classics.

Until Greg’s mother forces him to rekindle his childhood friendship with Rachel.

Rachel has been diagnosed with leukemia—-cue extreme adolescent awkwardness—-but a parental mandate has been issued and must be obeyed. When Rachel stops treatment, Greg and Earl decide the thing to do is to make a film for her, which turns into the Worst Film Ever Made and becomes a turning point in each of their lives.

And all at once Greg must abandon invisibility and stand in the spotlight.

* * *

Tuto (pro mě) skvělou knihu jsem si koupila jen díky tomu, že mě zaujal její název a vcelku vesele laděný obal, který nekorespondoval s tím, co jsem očekávala od knihy, ve které někdo umírá. Teď už vím, že atmosféra obalu se přesně hodí ke knižnímu obsahu.

Ta kniha je prostě vtipná. Ano, budete i brečet, ale já jsem většinu času brečela smíchy. Je to jedna z těch knih, která si zaslouží své místo mezi mými speciálními knihami, které mě nějak zvláštně oslovily a budu se k nim ráda a často vracet. Dle některých recenzí asi nepůsobí stejně na všechny čtenáře, ale já mám pocit, že se mi přesně podařilo pochytit pointu, o kterou autorovi zřejmě šlo.

Knihu jakoby píše Greg Gaines, zvláštní sedmnáctiletý mladík, který je hlavní postavou tohoto příběhu. Hned zkraje nám prozradí, že není žádný velký spisovatel, že vlastně ani neví, jak se taková kniha píše, takže ať teda nečekáme nějaké zázraky. On je totiž spíše filmař. A proč teda píše knihu? Protože s filmařinou sekl. Přestal točit filmy, poté, co natočil ten nejhorší film ze všech. A proč byl nejhorší ze všech? Protože způsobil něčí smrt. Proto!

Greg chodí na Bensonskou střední školu v Pittsburgu. Popisuje, jak je střední škola „na prd“, jaká je v ní hierarchie a jak on se snaží být co nejvíc neviditelný, nemít žádné nepřátele ale vlastně ani přátele. Jediným jeho kamarádem je Earl Jackson. Ale Greg o něm tvrdí, že je to spíš jeho spolupracovník než kamarád. Točí spolu totiž už od dětství filmy. Ale nikomu je nikdy nechtějí ukázat. Earl je černoch a mluví velmi sprostě, protože se snaží působit drsně. Je totiž strašně malý a má stále velmi dětský obličej, takže vypadá o hodně mladší, než ve skutečnosti je. Jeho nálada je buď „naštvaný“ nebo „extra velmi naštvaný“.

Gregovy popisy pokusů chodit s dívkami byly opravdu šílené a velmi vtipné. Jednou chtěl, aby jeho vysněná dívka žárlila a začala se o něho zajímat a tak začal ještě v téměř dětských letech chodit s její kamarádkou Rachel. Ta ho zbožňovala a dokázal ji rozesmát, aniž by se musel nějak extra snažit, ale na jeho vysněnou to nějak neplatilo tak, jak si to představoval. Takže se s Rachel rozešel.

Jednoho dne přijde do Gregova pokoje maminka (zrovna když se na internetu kouká na nějaké nahaté fotky) a sdělí mu, že má Rachel rakovinu a že by se jí hodil přítel. V podstatě Grega donutí, aby se s ní vídal. Což Greg nezapomene vtipně okomentovat a i popis jeho rodiny je velmi zábavný. Začne s Rachel trávit čas, dívají se spolu na filmy, ale žádnou romantiku nečekejte. Greg má neustále pocit, že je do všeho nucen a nejradši by se z toho vyvlíknul.  Vše komentuje sarkastickými, upřímnými i ironickými poznámkami a celkově v knize není nouze o vtipné popisy a historky.

Postava Grega mi přišla velmi sympatická, i když někdy bych se osobně asi zachovala jinak a některé věci mu docházely strašně pomalu. Velmi vtipná postavička je i Earl, kterého jsem si oblíbila více až asi v druhé polovině knihy. „Umírající dívka“ Rachel je zde spíše jako vedlejší postava, i když má vlastně pro celý příběh zásadní význam.

Kniha je sice plná sprostých slov, ale tak nějak tam pasovaly. Vůbec mi to nepřišlo jako rušivý element, spíše naopak to podtrhovalo mou představu o Gregovi a Earlovi. Navíc jsem v poslední době nepotkala středoškoláky, kteří by mluvili slušně a ukázkově jako z učebnice, takže se mi to takhle zdálo realističtější.

Možná každému Gregův pohled na věc nesedne, ale je to jedna z nejupřímnějších knih o rakovině, jakou jsem kdy četla.
Toto čtení bych doporučila lidem, kteří se rádi zasmějí a nevadí jim slyšet upřímnou pravdu, která zrovna nemusí být dle jejich představ.

komentáře 4 na “Me and Earl and the Dying Girl – Jesse Andrews [RECENZE]”

  1. Freckles 9.6.2013 v 20:55 #

    Strašně se mi líbí ta obálka. Je tak barevná… Díky za recenzi, teď konečně vím, o čem to je, a nejspíš si to přečtu :)

    • Wolf Draven 11.6.2013 v 20:02 #

      Mně se právě taky moc líbila ta obálka :) A i obsah teda ;)

  2. Marťa 9.4.2015 v 20:27 #

    Mohu se zeptat, kde si tu knihu pořídila? :)

    • admin 17.4.2015 v 15:42 #

      Koupila jsem si ji na bookdepository.com :)

Zanechat komentář