Nechtění – Kristina Ohlssonová [RECENZE]

28 Bře

nechteni_ohlssonAutor: Kristina Ohlsson
Název: Nechtění
Originální název: Askungar
Nakladatelství: Kniha Zlín
Překlad: Luisa Robovská
Rok vydání: 2013
Forma: e-kniha
Počet stran: 419
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Z rychlíku X-2000, který přijel na stockholmské hlavní nádraží, zmizela malá holčička. Policie začne brzy podezřívat jejího otce, na jehož dopadení vynaloží veškeré síly. Na jiném místě ve Švédsku se zatím před mužem, kterého zpočátku považovala za svého vysněného prince a osvoboditele, skrývá mladá žena. Dobře ví, proč holčička zmizela, a chystá se k dalšímu útěku. Policejní vyšetřování vede legendární komisař Alex Recht, kterému pomáhá horlivý kriminalista Peder Rydh a v neposlední řadě Fredrika Bergmanová, jejímž původním záměrem byla kariéra houslistky. Místo toho však skončila na policii a teď musí ze všech sil bojovat proti větru, aby zavedla vyšetřování jiným směrem, než tím, který se v první chvíli zdál nejpravděpodobnější. Případ plný rafinovaného zla zatím narůstá do stále větších rozměrů. Vyšetřovací tým nemá času nazbyt, pokud nemá dojít k dalším ztrátám na životech. Kolik mají času, než pachatel udělá další tah? A kdo je záhadná žena jako stín? Je třeba ji najít, aby na své místo zapadl i poslední kousek skládanky?

* * *

Se severskými detektivkami jako by se poslední dobou roztrhnul pytel. Měla jsem strach, že kvantita předčí kvalitu, ale opak je pravdou. I tahle prvotina švédské spisovatelky Kristiny Ohlssonové patří mezi velmi kvalitní dílka. Navíc se tématem přesně trefila do mého vkusu. Pokud jsou oběťmi trestných činů děti, přijde mi to zajímavější a přitom děsivější, až si někdy musím opakovat, že je to jenom vymyšlený příběh. Bohužel některé takové příběhy se dějí i v reálném světě a o to větší a drtivější dopad na mě tyto vyprávění mají.

Tato kniha začíná nejdříve pohledem do mysli únosce, který si jako dítě prošel svým vlastním peklem. Nikdy nepoznal lásku či laskavé slovo, jen nenávist, obviňování, velmi kruté tresty a bolest. Jako malý chtěl odčinit své hříchy a dělat jen to, co je správné, ale když dospěl, zjistil, že vina není na jeho straně. A s tímto vysvobozením se dostavila i síla a energie. Náhle měl před sebou nový život a s ním také nové zásadní otázky. Už nešlo o to, jak odčinit vlastní vinu, nýbrž jak odčinit bezpráví, které na něm bylo spácháno. A tím několika lidem obrátí život úplně naruby.

První dítě zmizí uprostřed léta za neustávajících dešťů. Z rychlíku X2000 jedoucího z Göteborgu do Stockholmu se záhadně ztratí šestiletá Lilian Sebastianssonová. Jelikož vlak chvíli stojí ve Flemingsbergu kvůli zpoždění, její matka si na chvilku odskočí ven zatelefonovat, aby spící Lilian nevzbudila. Souhrou nešťastných náhod (ale jsou to opravdu náhody?) jí vlak ujede před nosem a když dorazí taxíkem do Stockholmu, ve vagóně po Lilian zůstanou jen sandálky.

K případu je povolán policejní tým proslulého vyšetřovatele Alexe Rechta, do kterého patří i otec dvojčátek Peder Rydh a Fredrika Bergmanová, kdysi nadějná violoncellistka.
Na první pohled je jasné, že Sara Sebastianssonová, maminka malé Lilian, je obětí domácího násilí a proto se hlavním podezřelým stává její agresivní manžel, kterého najednou nemůže nikdo nikde najít.
A v momentě, kdy je Saře doručen balíček s šokujícím obsahem související s Lilian, je všem jasné, že opravdu mají co do činění s únosem. Nikdo ovšem nemá dobrý pocit z toho, že únosce nevznesl žádné požadavky.

Do příběhu vstupují další postavy – například Jelena neboli Panenka, která pomáhá Muži unést dítě či Nora, která zavolá policii s domněnkou, že únos provedl její bývalý přítel, ale není jim schopná říct jeho jméno.

Policie z počátku celkem dost tápe a nepřikládá únosu velkou pozornost, protože si myslí, že je to klasický boj o dítě mezi rozvádějícími se manžely. Taky si každý tak trošku „hraje na svém písečku“  a vede svá vlastní vyšetřování a některé spojitosti jim unikají. Bohužel nezůstane jen u jednoho únosu, takže nakonec policie musí spojit své síly, aby všemu přišli na kloub.

Líbilo se mi, jak autorka čtenářům umožnila náhled do myšlenek, soukromí a minulosti svých postav. Stávají se tak realističtějšími i lidštějšími. Navíc také nenápadně naznačuje, že není vše jen černé a bílé a občas musíte politovat i padoucha.

Napětí zde opravdu nechybí, hned zkraje vám kniha nedá spát a nutí otáčet stránku za stránkou, abyste se dozvěděli, jak to s malou Lilian, a nejen s ní, dopadne.

Nevím, zda je to díky velkému množství načtených a shlédnutých detektivek, ale jistá záležitost, která policii unikala až téměř do konce, mě napadla hned po některých krocích únosce. Měla jsem neustále pocit, že bych jim měla nějak poradit, zavolat na stanici a sdělit jim svá podezření. Pak jsem si uvědomila, že je to vlastně jen příběh. Až tak velmi mě někdy děj pohltil.

Když nakladatelství Kniha Zlín vypsalo konkurz na „reading copy“ této knihy, tak po přečtení anotace jsem neváhala a okamžitě se přihlásila. Hned po Sněhulákovi od Jo Nesba jsem o tento výtisk opravdu hodně stála, takže moje radost neznala mezí, když jsem objevila odkaz na knihu ve své emailové schránce. Mockrát tímto děkuji nakladatelství Kniha Zlín, že mi umožnili přečíst si Nechtěné v předstihu před vydáním. A dokonce už i vím, komu knihu hned po vydání  (29.3.2013) pořídím jako dárek. Musím pochválit i velmi povedený obal knihy.

Těším se na další romány této nadějné autorky a doufám, že Kniha Zlín některý (ne-li všechny) opět vydá.

komentáře 2 na “Nechtění – Kristina Ohlssonová [RECENZE]”

  1. R. 2.4.2013 v 23:58 #

    to zní dost dobře. Mám ráda tyhle typy knížek:) dík za super recenzi!

    • Wolf Draven 6.4.2013 v 20:05 #

      Já je mám právě taky dost v oblibě :)

Zanechat komentář