Paměti Pařížských katů – Charles Henri Sanson [RECENZE]

1 Říj

paměti-pařížských-katůAutor: Charles Henri Sanson
Název: Paměti Pařížských katů
Originální název: Mémoires des Sanson
Nakladatelství: Omega
Rok vydání: 2013
Vazba: vázaná
Počet stran: 416
Žánr: historie
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Kniha dokumentuje více než stoletou historii pařížského rodu Sansonů, kteří po generace dědili katovské povolání. Mužští potomci rodu neměli na výběr, museli pokračovat v řemesle svých otců, byť k němu měli odpor. Takový byl i poslední potomek rodu, Charles Henri Sanson, který si po propuštění ze služeb slavnostně umyl ruce, které již nikdy neměly být potřísněny krví jeho bližních.

* * *

Dějepis nikdy nepatřil mezi mé nejoblíbenější předměty ve škole a normálně knihy o historii příliš nevyhledávám, ale čas od času se objeví nějaká zajímavá výjimka, která mě donutí ponořit se hlouběji do nějakého období života našich předků. Čtení o katech v knize Paměti Pařížských katů přesně zapadá do profilu těchto mimořádných výjimek.

Autor knihy Charles Henri Sanson patřil do dlouhé linie pařížského klanu Sansonů, kde se po generace dědilo neveselé, nebo lépe řečeno pochmurné,„povolání“ kata. Sedm pokolení rodiny Sansonů vykonávalo úřad popravčích mistrů v Paříži. Byli tak odsouzeni k nejděsivější odloučenosti, protože ostatní spoluobčané se jich spíše stranili, nikdy jim nepodali ruku či si s nimi nepřiťukli sklenkou vína. A tak se Sansoni – „vyvrhelové společnosti “ – uchylovali k hovorům v rodinném kruhu, ke studiu přírodních věd, a zapisování důležitých událostí do rodinné kroniky.

Tyto zápisy, které byly nakonec zveřejněny posledním z rodu, pak představují světu Sansony nejen jako katy a vykonavatele trestů za zločiny, kterých se dopouštěli jednotlivci na společnosti, či někdy společnost na jednotlivcích, ale i jako lidské bytosti, které mají city, své smutky a radosti, kteří se rodí i umírají a také milují, protože i kati mají přece právo na lásku.

Idylická a romantická vypravování o jejich soukromém životě se střídají s líčením obecných událostí, při nichž členové rodiny hráli důležitou roli. Někdy je to vypravování o hrozných a krvavých věcech, ale právě v těchto částech Pamětí jsou vylíčeny nejdůležitější a nejnapínavější události z francouzských dějin. Najdeme tu někdy až příliš věrné popisy hrozných věcí, barvité líčení různých poprav – nejen popravy gilotinou, ale i dřívější popravy sekerou, lámání údů, vplétání do kola a jiné. Na popravišti někdy skončili jak významní a mocní politici či slavné osobnosti, tak i ti úplně obyčejní lidé a bezvýznamné osoby. Popravy bývaly společenskou událostí, na které nikdo nechtěl chybět.

Tato kniha dokáže překvapit hned několikrát. Nejen, že je to čtení opravdu zajímavé a poutavé, ale také poučné a čte se jedním dechem. Donutí vás taky hodně nad některými věcmi přemýšlet. Při čtení jsem měla pocit, že jsem se ocitla o nějaké to století nazpět v čase a procházela se po ulicích tehdejší krvavé Paříže. A přišlo mi, že některé ze Sansonů znám osobně. Byli to lidé nejen vzdělaní, ale i citliví a někdy jim jejich krvavá práce připadala opravdu těžká, ale vytrvali v tomto úřadu až do posledního žijícího mužského potomka.

Představte si, že se narodíte do rodiny katů a navíc máte tu smůlu, že jste mužského rodu. Pak vám nezbyde nic jiného, než v rodinném „podnikání“ pokračovat a to i přesto, že se stanete vyvrhelem společnosti, všichni se vás budou stranit, nikdo pro vás nebude mít vlídného slůvka, budete ve všech vyvolávat jen strach nebo znechucení. Není to moc příjemná představa, což?

Opět pěji pochvalu na krásnou obálku, kterou má na svědomí nakladatelství Omega.

Knihu doporučuji převážně milovníkům historie, hlavně té francouzské, ale i všem, kteří si rádi přečtou něco neobvyklého a nevadí jim někdy až děsivé popisy poprav.

Děkuji nakladatelství Omega za poskytnutí této neobyčejné knihy na recenzi.

komentářů 6 na “Paměti Pařížských katů – Charles Henri Sanson [RECENZE]”

  1. Crowley 16.10.2014 v 10:49 #

    Tohle mě zajímá >:-)

  2. Ilulia 16.10.2014 v 17:36 #

    Wow…četla jsem kdysi pravdivý příběh (tak trošku „životopis“) Kata Mydláře z Prahy. Strašně mě to chytlo. Moc díky za tip, kouknu se po této „katovce“, až budu mít zase náladu na něco temnějšího :D

    • Wolf Draven 22.10.2014 v 21:02 #

      Tak v tom případě by se ti tohle mohlo hodně líbit :)

  3. Spooky 22.10.2014 v 12:38 #

    Zajímavá kniha, mám doma jiné vydání

    • Wolf Draven 22.10.2014 v 21:05 #

      Neříkej, že paperback?!?

Zanechat komentář