Písečný muž – Lars Kepler [RECENZE]

2 Bře

písečný-mužAutor: Lars Kepler
Název: Písečný muž
Série: Joona Linna
Díl: #4
Originální název: Sandmannen
Nakladatelství: Host
Překlad: Azita Haidarová
Rok vydání: 2013
Forma: e-kniha
Počet stran: 496
Žánr: thriller, severská literatura
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Jedné chladné zimní noci se na železničním mostě ve Stockholmu objeví mladý muž. Je vychrtlý, silně podchlazený a má legionářskou nemoc. V nemocnici vyjde najevo šokující fakt: podle registru obyvatel má být mladík již sedm let po smrti. Jak je to možné? Vždyť z jeho vraždy je podezřelý sériový zabiják Jurek Walter, kterého před třinácti lety zatkl komisař Joona Linna a který byl odsouzen k doživotní izolaci na uzavřeném psychiatrickém oddělení. Starý případ je nutno znovu prošetřit. Sériový vrah je obestřen spoustou záhad. Je třeba jednat rychle, neboť čas je neúprosný. Co když je dosud naživu i mladíkova sestra, která tehdy zmizela spolu s ním? Lars Kepler svým čtvrtým románem překonává veškerá očekávání.

* * *

Švédští manželé píšící pod pseudonymem Lars Kepler opět nezklamali. Zdá se mi to, nebo je kniha od knihy lepší, napínavější a vypracovanější do nejmenších detailů? Písečný muž je již čtvrté pokračování série s mým oblíbeným komisařem Joonou Linou a opět je to parádní jízda.

Již po několika prvních stránkách mi bylo jasné, že tuto knihy budu jen horko těžko odkládat. Úvod nás zavede do zasněžené švédské krajiny. Po vysokém železničním mostě směrem ke Stockholmu přichází mladý muž, celý pobledlý, zbrocený svou vlastní krví a vůbec nevypadá dobře. Trošku se motá a málem ho smete projíždějící vlak, naštěstí se mu podaří v poslední chvíli uskočit. Strojvedoucí ale i tak pro jistotu zastaví vlak a zavolá na policii.

Policii se podaří muže najít, a jaké je jejich překvapení, když zjistí, že je to Mikael Kohler-Frost, syn slavného spisovatele, který je již třináct let nezvěstný a byl prohlášený za mrtvého. Ztratil se ještě jako malé dítě spolu se svou mladší sestřičkou Felicií. K případu je okamžitě povolán komisař Joona Lina, protože ten jediný tehdy nevěřil, že se děti utopily při nočních hrátkách. Měl podezření, že je má na svědomí bestiálně zvrácený a vysoce inteligentní psychopat a sériový vrah jménem Jurek Walter, kterého Joona Lina před lety zatkl a který nyní dřepí v přísně izolované cele uzavřeného oddělení forenzní psychiatrie s ostrahou Löwenströmovy nemocnice.

Nejen Joona, ale i jeho tehdejší parťák Samuel Mendel a jejich rodiny se mohli na vlastní kůži přesvědčit, jak moc je tenhle Jurek nebezpečný. Tímto případem se otevírá nejedna stará rána. Navíc se zdá stále více pravděpodobná varianta, kterou Joona už v minulosti zmiňoval, že Jurek měl a má venku nějakého komplice. Ten nyní někde drží stále v zajetí Mikaelovu sestru. Joona musí do pátrání dát úplně vše, protože jestli i ona trpí legionářskou nemocí, jako její bratr, už na její záchranu nezbývá moc času.

Policie k Jurkovi na oddělení nasadí speciální agentku v utajení Sagu Bauerovou, která má za úkol se s psychopatickým Jurkem spřátelit, aby jí prozradil nějakou stopu vedoucí k Feliciině nalezení. Nebude to ovšem úkol ani zdaleka lehký a všichni zúčastnění se ocitnou ve velkém nebezpečí.

Manželé Ahndorilovi mi zřejmě usilují o život, jinak by nemohli napsat něco tak nervy drásajícího a plného neskutečných zvratů navíc s naprosto nečekaným koncem. Po dočtení jsem měla pocit, že se mi na recenzi dostalo nějaké vadné verze e-knihy, kde chybí nějaká ta kapitola. Přece to nemohlo skončit takhle!?!

Jak už jsem prozradila na začátku, příběh mě strhnul hned po pár stránkách a nepustil až do onoho zrádného konce. Teď nebudu pořádně spát, dokud se mi do ruk nedostane pokračování série! Doufám, že se tak někdy (opravdu brzo!) stane.
Stupňující se napětí ani na okamžik nepolevilo. Něco jsem lehce předvídala, ale některé události mě přistihly naprosto nepřipravenou a udeřily se zdrcující silou. Ještě nyní, několik dnů po dočtení, nemohu na Písečného muže přestat myslet.

Zvláštní a o to strašidelnější bylo i do příběhu zakomponované vyprávění o Sandmanovi (Písečném muži), což je jakási mytická postava, která údajně přináší dětem krásné sny tím, že jim popráší oči či víčka speciálním magickým pískem. Já znám Sandmana i z několika hororů, kde zásadně příjemné sny nepřinášel, stejně tak tomu není ani v této knize.

Tentokrát se dozvíme již něco více o pozadí podivného zmizení Joonovy rodiny a není to zrovna záviděníhodná situace, se kterou se musel můj oblíbený komisař vyrovnat. Já osobně si to nedokážu představit.

I v tomto díle série jsou kraťoučké kapitoly, což mi dokonale vyhovuje. Nevím proč, ale čte se mi to tak lépe a mám pocit, že to i rychleji ubíhá. Před spaním sice nemá cenu si říkat „Ještě jednu kapitolu“, protože to prostě nejde, musíte jich přečíst nejmíň deset, ne-li více.

Písečného muže bych doporučila klasicky všem, kteří milují napínavé a strhující detektivní thrillery a nemusí to být pouze milovníci severské literatury, ale ti si jistě budou opět chrochtat blahem stejně jako já.

Velice děkuji nakladatelství Host za poskytnutí elektronické verze této knihy k recenzi.

komentáře 2 na “Písečný muž – Lars Kepler [RECENZE]”

  1. pravaknihomolka 2.3.2014 v 08:39 #

    Ha, túto knihu mi vychválila už sestra a vyzerá to, že naozaj stojí za to. Ale pokiaľ končí naozaj infarktovo, možno počkám až na pokračovanie, to sa mi bude ľahšie rozdýchavať :-D Díky za tip :)

    • Wolf Draven 2.3.2014 v 15:45 #

      Opravdu stojí za to :) Ale to všechny knihy od dua Lars Kepler ;) S každou další knížkou je to lepší a lepší.
      Ale díky tomu konci se teda nemůžu dočkat dalšího pokračování. Tomu se říká týrání! ;)

Zanechat komentář