Planina – Steinar Bragi [RECENZE]

6 Bře

planinaAutor: Steinar Bragi
Název: Planina
Originální název: Hálendið
Nakladatelství: Kniha Zlín
Překlad: Lucie Korecká
Rok vydání: 2016
Forma: e-kniha
Počet stran: 267
Žánr: mysteriozní, psychologický thriller, horor
Mé hodnocení: 4,5/5

Anotace

Dva mladé páry z Reykjavíku se vypraví na cestu přes nehostinné planiny středního Islandu. Na písčitých pláních severně od ledovce Vatnajökull sjedou v mlze z cesty a narazí do domu v pustině, jakési pevnosti bez sebemenšího spojení s okolním světem, kterou obývá podivná stařena a její manžel a kde se na večer vždy pečlivě zamyká. Během nedobrovolného pobytu v domě se jim jejich minulost ukáže v novém světle a je čím dál méně zřejmé, kde mají hledat nepřítele.

V knize se jedinečně prolínají prvky psychologického thrilleru s islandskou lidovou kulturu a jízlivým komentářem současných společenských změn, které na Islandu nastaly v důsledku finanční krize v roce 2008. Tento mnohovrstevnatý, sugestivní a výborně napsaný příběh patří k nejsofistikovanějším knihám současné severské literatury.

* * *

Severskou kulturu a tím pádem i literaturu mám velmi ráda, tu islandskou nevyjímaje. Proto moje srdce zaplesalo, když mi byla nabídnuta kniha Planina na zrecenzování. Už obálka v sobě skrývá jakýsi nádech tajemna a anotace slibuje zajímavé čtení. A věřte mi, že rozhodně nebudete zklamáni, sliby příběh splní dokonale a možná přidá i něco navíc.

Děj knihy nás zavede na islandskou planinu severně od ledovce Vatnajökull, kde ve tmě a v mlze cestují v autě čtyři lidé a pes. Hrafn a Egil jsou v jistém smyslu přátelé již od útlého dětství, prožili si spolu i nějaké zlé časy a neshody a tak nějak asi doufali, že tento výlet jim pomůže pročistit vzduch a vše si vyříkat. Na pomoc si k tomu vzali své drahé polovičky – Vigdís a Annu. Společnost jim ještě dělá Annin islandský ovčák Trygg.

Na tento výlet se rozhodli vypravit, přestože nikdo z nich nemá zkušenosti s cestováním po horách a nehostinných islandských písčitých pláních plných skrytých nástrah.
GPS jim přestala fungovat krátce poté, co vyjeli od sopky Askja, ale ještě měli naštěstí kompas a mapu a orientují se dle patníků lemujících cestu. Řídí Hrafn, ostatní popíjejí alkohol, a aby si ukrátili dlouhou chvíli a zabavili se v té nekončící mlze a tmě, tak hrají hru „něco si myslím“.

Řidič se ale v jednu chvíli zatoulá v myšlenkách, a když se začne znovu soustředit na cestu, uvědomí si, že nikde nevidí patníky. Zřejmě sjeli z cesty, aniž by si toho někdo všiml. Rozhodnou se, že se nebudou vracet a cestu hledat, ale pojedou dál, budou držet správný směr a na cestu se zase napojí o něco později.

V dálce v mlze zahlédne Hrafn slabé světlo a zamíří k němu, ale světlo náhle zmizí a auto narazí do temného domu, který se z ničeho nic vyloupl ze tmy. Posádka vozu je otřesena, ale naštěstí se nikomu nic vážnějšího nestalo, jen Egil má ránu na hlavě.

Z domu vyleze postarší žena a podivný mužík, vezmou je dovnitř a nechají je v domě přespat. Po celou dobu se ale chovají velmi zvláštně.

Ráno za světla naši hrdinové zjistí, že je auto ještě rozbitější než předpokládali a že bez pořádné opravy a náhradních dílů nebudou schopní v cestě pokračovat. Bohužel tu není signál mobilního telefonu a ani nefunguje pevná linka, ale Ása (tak se stará paní jmenuje) jim zapůjčí starý džíp. Jenže tento pokus tak úplně nevyjde a i ostatní pokusy dostat se k Askje pro pomoc končí fiaskem a naše skupinka (tentokrát už bez psa, který se někde ztratil) se neustále musí vracet do bezpečí (?) domu podivných manželů.

Ale nejen dvojice stařečků je zvláštní, i dům a vlastně celé planina se zdá jako z jiného světa, jakoby se tu hranice mezi realitou a jakousi pokřivenou fantazií chvílemi začala vytrácet. Co se to tu děje divného? Proč je všude tolik zvířecích koster? Jak v takovém nehostinném místě dokáže někdo přežívat tak dlouho? Proč se zdá nemožné planinu opustit?
A podaří se čtveřici nakonec dostat v pořádku domů?

To je jen několik otázek, které vám budou během čtení vrtat hlavou. Čím více se budete do příběhu ponořovat, tím více otázek vyvstane, ale odpovědí se vám zase až tolik nedostane. Alespoň ne hned. Autor si se čtenáři pěkně hraje, dokáže jim udělat v hlavě naprostý zmatek a po značně nečekaném konci je nechá i nadále tápat v nejistotě.

Jakmile jsem se do knihy začetla, nemohla jsem přestat nad příběhem dumat. Čím blíže konci jsem byla, tím zmatenější jsem si připadala. Ale to je přesně ten pocit, který na podobných mysteriozních knihách miluji. Nechyběli ani podivní tvorové z islandských mýtů a pověstí, kteří právoplatně přidali k celkové atmosféře příběhu svůj díl tajemna a děsu.

Kromě hlavní časové linky se navíc vracíme i zpět v čase, abychom se dozvěděli něco z minulosti každé z postav a dostali tak ucelený obrázek toho, proč jsou vlastně těmi, kterými jsou dnes. Autor tak vytváří dokonalé psychologické rozbory všech čtyř hlavních hrdinů. Upřímně nemůžu říct, že bych si některou z postav nějak zvlášť oblíbila. Mužští představitelé mě dokonce svým chováním iritovali až na nejvyšší míru. Ani ženy si mě moc nezískaly, ale přece jen mi byly o něco bližší. Nejvíc mě ale stejně zajímal osud chlupatého společníka Trygga.

Ale i přesto, že jsem se s žádnou z postav nedokázala dostatečně sžít, tak jsem si knihu náramně užila. Jen mě možná trošku mrzelo, že jsem ji nečetla v době, kdy jsem byla na „Severu“. Ale třeba je to dobře, možná by pak působila natolik autenticky, že bych strachy nevytáhla paty z domku mých známých a přišla o spoustu nádherných zážitků.

Planinu bych určitě doporučila všem milovníkům severské tajuplné literatury, fanouškům zlověstných hororů, psychologických thrillerů a mysteriozních příběhů, které dokáží pěkně zamotat hlavu a nedají člověku spát (nejen tím, že se pak musí nad knihou zamýšlet, ale možná i kvůli nočním můrám, které dokáže přivolat).

Pevně doufám, že si budu moci v budoucnu ještě nějakou autorovu knihu přečíst, protože jeho styl mě velice nadchl.

Děkuji nakladatelství Kniha Zlín za poskytnutí této mysteriozní e-knihy na recenzi.

komentáře 2 na “Planina – Steinar Bragi [RECENZE]”

  1. Spooky 8.3.2016 v 12:46 #

    WOW, to vypadá jako kniha přímo pro mě! :-)

  2. Crowley 16.3.2016 v 08:36 #

    Jooooo, vypadá to hodně dobře!

Zanechat komentář