Podivný případ se psem – Mark Haddon [RECENZE]

23 Úno

podivny-pripad-se-psemAutor: Mark Haddon
Název: Podivný případ se psem
Originální název: The Curious Incident of the Dog in the Night-time
Nakladatelství: Argo
Překlad: Kateřina Novotná
Rok vydání: 2003
Vazba: vázaná
Počet stran: 176
Žánr: YA, současná literatura
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Výjimečný příběh o výjimečném světě autistického chlapce. Christopher Boon je patnáctiletý hoch, který nerozumí lidským citům a nemá rád, když se ho kdokoli dotkne, ale je to matematický génius a obdivovatel Sherlocka Holmese. Když jednoho dne najde za plotem zahrady vidlemi zapíchnutého psa, rozhodne se, že vypátrá pachatele, a mimovolně vyřeší zdánlivě neřešitelnou krizi manželství svých rodičů.
Detektivní novela byla ve Velké Británii zvolena Knihou roku 2003 v rámci prestižní Whitbreadovy ceny.

* * *

Na tuhle knihu jsem v knihkupectví narážela po docela dlouhou dobu, pokaždé mě velmi lákala, ale nikdy jsem si ji nakonec neodnesla. Zabitý pes není zrovna téma, které bych vyhledávala a toužila o něm číst (i když jak se zdá neustále mě pronásleduje… Každá druhá knížka, kterou se rozhodnu číst, toto téma nemůže alespoň náznakem nezmínit.), ale autistický hlavní hrdina a reference mé sestřenky mě přece jen přesvědčili dát knize šanci. A jsem tomu ráda, byl to zajímavý čtenářský zážitek.

Ústřední postavou knihy je patnáctiletý Christopher John Francis Boone, který najde na trávníku mrtvého psa. Někdo velkého černého pudla jménem Wellington zapíchnul vidlemi. Je to pes paní Shearsové, přítelkyně Christopherovy rodiny, bydlící na protější straně ulice. Když paní Shearsová zahlédne Christophera, jak objímá jejího mrtvého mazlíčka, zavolá na něj policii, protože ji v první chvíli napadne, že ho má na svědomí právě on.

Christopher je následně zatčen za napadení policisty, kterého praštil, protože se mu nelíbilo, že se ho policejní příslušník dotýká. Christopher je totiž autista a doteky nemá rád. A zvláště ty od neznámých lidí. Na policii si ho jde vyzvednout tatínek, maminka mu umřela před dvěma lety.

Christopher se rozhodne, že vypátrá, kdo zabil Wellingtona, protože má psy rád a záleží mu na nich. I přesto, že nerad komunikuje s cizími lidmi, chodí od sousedů k sousedům a vyptává se po celé ulici, jestli někdo neviděl něco podezřelého. Jedna ze sousedek, postarší paní Alexanderová, mu prozradí, že jeho maminka se před svou smrtí velmi přátelila s panem Shearsem. Christopher tak získá hlavního podezřelého. Jeho tatínek mu ale veškeré pátrání a vyptávání po sousedech zakáže. Christopher nikdy nelže a vždy dodržuje pravidla, ale zde mu stále něco nehraje a chce se dopátrat pravdy. Podaří se mu to a kam až ho pátrání dovede?

Christopher je velmi podivná postavička a neobyčejný hrdina, kterého si musíte oblíbit pro jeho zvláštní, lehce naivní a nevinný pohled na svět. Děj knihy vlastně vidíme jeho očima, předkládá nám knihu, kterou sám píše. Jelikož miluje matematiku a fascinují ho prvočísla, tak kapitoly čísluje dle prvočísel. První kapitola má tedy číslo 2, pokračuje se čísly 3,5,7,11 a tak dále. Jeho oblíbená kniha je Pes Baskervillský a podle svého vzoru – Sherlocka Holmese, se právě rozhodne zahájit pátrání po podlém vrahovi, protože je mu jasné, že policie se vraždou psa nijak zvlášť zabývat nebude. Ve své knize nám sděluje své postupy, průběh vyšetřování a poznatky. Poradcem mu je mladá učitelka Siobhan z jeho speciální školy.

Je to pohled do nitra autistické duše. Autor přibližuje a vysvětluje čtenářům, jak takový člověk s autismem smýšlí. V některých ohledech je velmi konzervativní a nehodlá ustoupit ze svých zvyků, protože potřebuje ke svému fungování svůj pevně daný řád a systém. Také nemá moc rád fyzický kontakt a jeho představa o pravdě a lži je pevně daná a jakákoliv odchylka ho znervózní a zmate. Stejně jako některé výrazy tváře jiných lidí, sarkasmus a ironie apod.

Nečekejte ale žádnou velkou detektivku, v knize jde především o vzájemné vztahy lidí a pohled na problémy, které s sebou přináší soužití s někým, kdo trpí autismem, jak se rodina a okolí zvládne či nezvládne se vším vyrovnat.

Kniha získala mnoho různých cen a ocenění a po dočtení mohu konstatovat, že to rozhodně bylo právem. Doporučuji k přečtení všem, které zajímá tento někdy nepochopený a tajemný svět člověka s duševní poruchou. Komu se líbila kniha Marcelo ve skutečném světě (recenze) bude jistě potěšen i tímto příběhem.

komentářů 6 na “Podivný případ se psem – Mark Haddon [RECENZE]”

  1. 花HλNKA 23.2.2014 v 19:34 #

    Tahle kniha, alespoň dle anotace, mě zaujala mnohem víc než Marcelo, který se mi sice líbil, ale čekala jsem od něho trošičku víc. Pokud se mi tato kniha tedy někdy dostane do rukou, ráda si ji přečtu. Zvláště pak, když jsem si vstupem do tohoto roku se Spodkem v ruce podepsala „ortel“ jaknanovýroktakpocelýrok s knihami o výjimečných lidech :-)
    (Snad jsem to napsala alespoň trochu srozumitelně. Nějak mi to i po desátém přečtení nedává smysl, ale nevadí :-D)

    • Wolf Draven 23.2.2014 v 19:52 #

      Já to chápu ;) :D
      Mně se Marcelo líbil hodně, ale tohle je trošku jinak zpracované. Brala bych ale klidně, kdyby to mělo víc stránek.
      Já si poslední dobou taky vybírám hlavně příběhy s výjimečným hrdinou a mám tu v záloze ještě právě již tebou zmíněného Spodka, (Ne)obyčejného kluka, Zvláštní smutek citronového koláče a anglicky Imaginary Friend. A doporučuji i Vesmír versus Alex Woods, to je taky dost výjimečný člověk :)

  2. Myanmar 23.2.2014 v 20:36 #

    No páni! Zrovna nedávno jsem jednu knihu na podobné téma četla (Nejsem jako vy – určitě se po ní podívej, mohla by tě zaujmout) a Marcela právě teď čtu :)

    Tenhle druh knížek miluju, protože s autisty mám docela dost osobních zkušeností a tohle vypadá velmi dobře. Navíc už jsem o knize několikrát slyšela a vždy v dobrém světle. Skvělá recenze, knížku si určitě přečtu :)

    • Wolf Draven 23.2.2014 v 21:00 #

      Jee, díky za tip, určitě si tu knížku Nejsem jako vy seženu :) Taky mám takové knihy (i filmy) ráda. Nemám sice až tolik osobních zkušeností s autisty, ale velice mě tato problematika zajímá.

  3. Bastera 25.2.2014 v 17:21 #

    Já jsem nečetla ani Marcela i když ho mám doma a stydím se! Až mi dojdou recenzní výtisky musím se na něj vrhnout. Tohle mě taky zaujalo, už jsem o ní četla u Ohany, píšu ji na seznam. Poslední dobou mám tyhle zvláštní postavy ráda :)

    • Wolf Draven 2.3.2014 v 02:03 #

      Určitě stojí za přečtení obě dvě :)

Zanechat komentář