Ponorka – Joe Dunthorne [mini-recenze]

28 Čvc

ponorkaAutor: Joe Dunthorne
Název: Ponorka
Originální název: Submarine
Nakladatelství: Plus
Překlad: Štěpán Hnyk
Rok vydání: 2013
Vazba: vázaná
Počet stran: 336
Žánr: současná literatura, Young Adult
Mé hodnocení: 3,5/5

Anotace

Říká vám něco jméno Oliver Tate? Seznámit jste se s ním již mohli na plátnech kin. Ale nesuďte knihu podle filmu, protože v knize, jež úspěšnou adaptaci inspirovala, jsou jeho nesnáze s dospíváním mnohem drsnější i zábavnější zároveň. Oliver je zvídavý a jeho záliba ve slovnících a encyklopediích nezůstane bez následků. Jenže život je jinde. Přes nespornou inteligenci zůstává v mnoha ohledech překvapivě natvrdlý, dětsky naivní, ale mnohdy i bezcitný a sebestředný. Ačkoli se mu domýšlivě zdá, že má vše pod kontrolou a všemu rozumí, skutečnost jej stejně zaskočí… Jeho komentáře o rodičích i vrstevnících jsou ve své přemoudřelé přímočarosti neodolatelně vtipné. V tom připomínají slavný Tajný deník Adriana Molea, ovšem přesazený po britského Walesu konce 20. století.

* * *

Hmm, trošku jsem zprvu nevěděla, jak tuto knihu hodnotit. Místy mě dokázala náramně pobavit, občas značně znechutit či naštvat (historka se psem se mi opravdu nelíbila!) a někdy mě trošku nudila. Ale když se na čtení dívám zpětně, tak se celkově kniha četla opravdu dobře a donutila mě dojít zdárně až na konec, protože mě zajímalo, jak to vlastně s manželstvím Oliverových rodičů dopadne.

Oliver sám o sobě je taková velmi zvláštní svérázná postavička. Je mu patnáct a je to tak trochu podivín. Jeho myšlenkové pochody a chování jsem občas sledovala s němým úžasem a kroucením hlavy. Rád používá cizí slova, která si vyhledává v encyklopediích, je tak trošku posedlý svým panictvím (který patnáctiletý kluk není?) a (dle jeho názoru) rychle hroutícím se vztahem jeho rodičů. Rozhodne se proto jejich manželství za každou cenu zachránit a používá k tomu opravdu velmi prapodivných způsobů. Speciální je ale i jeho vlastní vztah se spolužačkou Jordanou.

Ona ale celá kniha je tak trošku jiná. Je to vlastně deník, který Oliver píše a zaznamenává v něj důležité a neobyčejné okamžiky svého života. A jelikož ho čte i Jordana, tak někdy lehce pozmění pravdu, což dodává jeho zápisům vtipný ráz.  Jde o specifický britský humor.

Knihu bych doporučila převážně milovníkům stylu deníkových zápisků, kterým nevadí pubertální a velmi svérázný hlavní hrdina.  A hlavně nečekejte nějakou akční a rychle plynoucí četbu plnou napětí a nečekaných zvratů. Kniha ale určitě stojí za povšimnutí, takže si ji přečtěte a udělejte si názor sami.

Tento příběh se dočkal i filmového zpracování, zvědavost mi nedá a musím se na snímek nazvaný Jmenuji se Oliver Tate podívat.

Zatím bez komentářů

Zanechat komentář