Project 17 – Laurie Faria Stolarz [RECENZE]

20 Zář

Project 17Autor: Laurie Faria Stolarz
Název: Project 17
Nakladatelství: Disney-Hyperion
Rok vydání: 2009
Vazba: brožovaná
Počet stran: 272
Žánr: YA, nadpřirozeno
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

High atop Hathorne Hill, near Boston, sits Danvers State Hospital. Built in 1878 and closed in 1992, this abandoned mental institution is rumored to be the birthplace of the lobotomy. On the eve of the hospital’s demolition, six teens break in to spend the night and film a movie about their experiences. For Derik, it’s an opportunity to win a filmmaking contest and save himself from a future of flipping burgers at his parents‘ diner. For the others, it’s a chance to be on TV, or a night with no parents. But what starts as a dare quickly escalates into a nightmare. Behind the crumbling walls, down every dark passageway, and in each deserted room, they will unravel the mysteries of those who once lived there and the spirits who still might.

* * *

Musím se přiznat, že tato kniha mě trošku zklamala. Nejspíš jsem od ní očekávala mnoho. Opuštěný a zchátralý starý ústav pro mentálně postižené neboli lidově blázinec je přece skvělé prostředí pro dokonalý hororový příběh. Toto téma já osobně přímo intenzivně vyhledávám, ať už v knihách nebo v hororových filmech. Jednou z mých nejoblíbenějších hororových knih je mimo jiné série The Blackstone Chronicles od Johna Saula, která se právě v jednom takovém ústavu odehrává. (Po letech jsem tuto sérii opět vytáhla z knihovničky a probíhá velký re-reading. Recenze budou velmi brzo následovat.)

I tato kniha začínala velmi slibně. Sedmnáctiletý student střední školy Derik LaPointe se dozvídá, že město hodlá v blízkých dnech zbourat starý a opuštěný blázinec na kopci a na jeho místě vystavět moderní komplex luxusních bytů. Ústav, o němž se proslýchá, že je prvním místem, kde se začla hojně provádět lobotomie, tu stojí už od roku 1878, ale už nějakých deset let je zavřený. Derik chce využít poslední šance a natočit uvnitř budovy film, se kterým by se mohl přihlásit do soutěže televizní stanice RTV (The Reality Tv network). Autor nejlepšího filmu vyhraje letní stáž, která by mohla nastartovat jeho budoucí kariéru v televizní branži. A to je přesně to, co si Derik přeje ze všeho nejvíc. Jeho rodiče naopak touží a předpokládají, že převezme rodinný podnik – restauraci, kterou jeho rodina vlastní již po tři generace. To ale Derika přímo děsí.

Proto dá dohromady skupinku svých spolužáků, kteří jsou ochotní jít do toho s ním. Natáčet se bude klasicky v noci. Je tu Liza neboli Elizabeth Blackwell Miller, kterou její rodiče pojmenovali po první americké ženě, jež se stala doktorkou. Tím pádem tak nějak už odmalička určovali Lizin osud a směrovali ji k touze stát se také doktorkou. Liza nyní stojí před určitým problémem, nechtějí ji totiž přijmout na její vysněný Harvard, protože nemá dostatek mimoškolských aktivit. Účast na studentském filmu by se ovšem mohla počítat.

Další účastnicí je Mimi zvaná „Halloween“, která nosí černé oblečení, boty, vlasy i make-up a všichni ji pokládají za nějakou čarodějku, která provádí obětování přinejmenším při nějakém sabatu či satanské mši. Ona jediná zná tu nejlepší možnou cestu do zabezpečeného blázince. Už nějakou dobu se odhodlává ústav navštívit a najít zde nějakou stopu či zmínku o svém příbuzném z rodiny.

Pak tu máme partnerskou dvojici Gretu a Tonyho, kteří hrají ve všech studentských divadelních představeních a příležitost zviditelnit své herecké schopnosti i jinde, si nemohou nechat ujít. Skupinku završuje Chet, Derikův kamarád a velký vtipálek. Pro něj je noc strávená mimo domov jakýmsi vysvobozením od opilého a násilnického otce.

Je asi všem jasné, že už při příchodu do ústavu někteří cítí, že by tu neměli být a že se stane něco špatného.  Šestice velmi rozdílných studentů se ale i přesto vydává temnými chodbami opuštěného blázince a naráží na různé podivné vzkazy, sem tam se ozve nějaký strašidelný zvuk a dějí se i jiné nevysvětlitelné věci. A jak to skončí? To už si přečtěte sami.

Kniha je psaná z pohledů všech hlavních postav – to znamená, že každá kapitola nese jméno jednoho z účastníků. Nejvíce kapitol je z pohledu Derika.
Ze začátku mi tento způsob dokonale vyhovoval, dozvěděli jsme se něco více o každé postavě, o jejích/jeho pohnutkách účastnit se natáčení filmu. Jakmile ale dojde ke vstupu do ústavu, začne to trošku překážet v momentě, kdy se o některých situacích dozvídáme od několika protagonistů, protože v podstatě čteme pořád to stejné dokola. Občas mi taky dělalo problém, když jsem se začetla, uvědomit si, z pohledu koho to vlastně právě čtu.

Více než horor to byl ale spíše příběh o dospívání, osobních i rodinných problémech, uvědomování si, co v životě chceme a na čem vlastně záleží. Proto také dávám tak vysoké hodnocení, i když jsem byla trošičku zklamaná, že jsem se nedočkala čistě strašidelného příběhu. Ale dostala jsem knihu, která je mnohem víc.

Doporučuji Project 17 všem, kteří mají rádi young adult literaturu a nevadí jim lehce strašidelné prostředí příběhu. Jak už jsem ale psala, žádný děsivý horor nečekejte, i když pár momentů, kdy vám naskočí husí kůže, tu je.

komentářů 7 na “Project 17 – Laurie Faria Stolarz [RECENZE]”

  1. Lyn_von_Nightlight 20.9.2013 v 20:55 #

    Vyzeralo to zaujímavo, až kým som nedošla k vete, že je to písané z viacerých pohľadov. Tie ja v knihe veľmi nemusím a obzvlášť by mi vadilo, že by som o tom istom mala čítať stále dookola, ale z iného pohľadu. Štve ma to už pri iných knihách, kde sú zvyčajne dva pohľady (chalan, baba). Tuto by som to asi nepredýchala. :D

    • Wolf Draven 20.9.2013 v 20:59 #

      Mně dva pohledy nevadí, ale toto už bylo fakt hodně a občas jsem se fakt ztrácela a musela jsem se podívat, kdo že to zrovna situaci popisuje. Zvlášť, když třeba kluci se dali někdy od sebe špatně odlišit. Ale jinak jako zajímavá kniha :)

  2. Nathaly 21.9.2013 v 20:46 #

    To, že kniha bola písaná z viacerých pohľadov, malo asi za výsledok aj mierne stagnovanie deja, však? :) V knihách nemám rada, ak sa dej točí dookola nejakej udalosti a nie a nie sa pohnúť. Podľa toho, čo si napísala, je kniha vlastne o sonde do duše dospievajúceho človeka, a mám pocit, že strašidelná zápletka v nej hrá len druhé husle. Škoda. Obálka vyzerala tak sľubne…. :)

    • Wolf Draven 4.10.2013 v 14:13 #

      Trošku jo, no. Není to špatná kniha, ale kdyby anotace neslibovala skvělý hororový příběh, kdyby se tam nestřídalo tolik osob a děj by tím plynuleji odsípal.

      • Wolf Draven 4.10.2013 v 14:14 #

        tak by kniha měla i lepší hodnocení.

  3. Spooky 23.9.2013 v 14:21 #

    Asi by to bylo lepší jako čistý horor, ale i tak to vypadá zajímavě. Určitě se nebudu bránit přečtení.

    • Wolf Draven 4.10.2013 v 14:15 #

      To se nebraň;) Možná tím, že víš, že to není čistý horor, tak se ti to bude líbit i o něco víc.

Zanechat komentář