Prokleté město – Lisa McMann [RECENZE]

1 Čvc

proklete_mestoAutor: Lisa McMann
Název: Prokleté město
Originální název: Cryer’s Cross
Nakladatelství: Fragment
Překlad: Romana Bičíková
Rok vydání: 2013
Vazba: brožovaná
Počet stran: 216
Žánr: YA, paranormal, horor
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Městečko Cryer’s Cross je nenápadné místo, kde se nic zvláštního neděje… Až do chvíle, kdy beze stopy zmizí jedna ze studentek místní školy. Kendall Fletcherová ji ani moc neznala. Po dalším zmizení ale začne slyšet hlasy zmizelých studentů. Jde z toho strach. V Cryer’s Cross je ukryto dávné tajemství a nad všemi obyvateli se vznáší děsivé prokletí. Podaří se Kendall odhalit pravdu a nezešílet při tom?

* * *

Kniha začíná zmizením Tiffany Quinnové z malého městečka Cryer’s Cross v Montaně. Z celkového počtu 212 obyvatel ji hledalo 178 lidí. Mezi nimi byla i hlavní hrdinka příběhu Kendall Fletcherová se svým kamarádem Nikem. Je to tedy spíše její přítel, ale ona má problém ho tak nazývat. To ale není jediný její problém. Má obsedantně kompulzivní poruchu a neustále se něčeho bojí a její porucha ji nutí stále něco počítat a přerovnávat. To jediné ji jakžtakž uklidňuje.

V Cryer’s Cross je dokonce i střední škola, ale jelikož je to velmi malé městečko, tak je to jen jednotřídka. Všechny čtyři ročníky jsou v jedné třídě, do každého patří jen pár studentů. Jedna jediná učitelka obchází příslušné shluky lavic a zadává úkoly. Kendall musí každý den přijít do třídy jako první a urovnat odpadkový koš, seřadit křídy podle barev, vyrovnat lavice a upravit závěsy, jinak je celý den nesvá a nemůže se soustředit. Niko její poruchu dobře zná, akceptuje její podivné chování a je jí velkou oporou.

Po pracovním létě nastoupí oba do posledního ročníku. První den školy Kendall neustále myslí na Tiffany, která se dosud nenašla. Její místo v lavici bude prázdné. Doufá, že je pravda to, co se povídá – že se do městečka přistěhovala nová rodina a že snad budou mít dítě v Tiffanině věku. K jejímu překvapení se objeví hned dva noví žáci – sourozenci Obregonovi, Marlena a Jacián. Jejich dědečkem je oblíbený majitel nedaleké farmy Hector Morales. Oba sourozenci jsou vítanou posilou místního smíšeného (v důsledku nedostatku potřebných hráčů musí hrát holky i kluci dohromady, aby vytvořili alespoň jedno družstvo) školního fotbalového týmu.

S Marlenou se Kendall ihned spřátelí, ale její bratr Jacián je pro ni tvrdý oříšek. Chová se drsně a je neustále nabroušený na celý svět. A aby toho nebylo málo, tak se začne podivně chovat i Niko a pak beze stopy zmizí. Celé městečko se opět vydá na pátrací akci. Na jeho lavici se začnou objevovat podivné nápisy a Kendall začne slyšet podivné hlasy. Podaří se jí Nika zachránit? Co se to v městečku děje, že mizí mladí lidé?

Příběh mi opět evokoval mou oblíbenou sérii Stopy hrůzy. Četl se velmi dobře, děj vcelku odsýpá a postupně nabírá na strašidelnosti (ale klidně mohl být ještě více hororový). Čím blíž jsem byla ke konci, tím rychleji jsem četla, protože mě zajímalo vyústění příběhu. Konec mě trošičku zklamal, protože mohl být víc rozveden ten hororový prvek. Ale i tak byla kniha taková příjemná četba na jeden večer. (Ano, večer je pro čtení této knihy nejvhodnější, protože dokáže navodit tu správnou atmosféru.)

Kendall mi přišla jako velmi zajímavá postava, i přes svou poruchu mi přišla velmi sympatická, ale doma bych ji mít nechtěla, protože by mi to její věčné urovnávání věcí asi brzo začalo lézt na nervy. :D
Niko byl takový ten hodný přítel, který by pro vás udělal první poslední a to je asi jeho jediná chyba. Jacián (to jméno je strašné :D) se ze začátku tváří jako největší drsňák a je naštvaný na celý svět, ale později začíná roztávat a ukazovat svou jemnou povahu schovanou pod drsnou slupkou.
Z vedlejších postav mě nejvíce zaujal dědeček Morales.

Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi hororové příběhy, ale Stephen King je na ně moc velké sousto.

Velice děkuji nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku.

Zajímavost

Obsedantně kompulzivní porucha (OCD – Obsessive-compulsive disorder) patří k úzkostným poruchám a jde o poruchu chronickou. Pacient má nutkání vykonávat určitý soubor činností, kompulze, které jsou také běžně nazývány rituály. Člověk, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou, bude mít pocit nesnesitelné úzkosti (např. že se jeho blízkým nebo jemu něco hrozného stane), dokud nevykoná kompulzi. Tyto kompulze mohou být patrné navenek nebo se mohou odehrávat v mysli. Začátek poruchy nastává většinou mezi 18. a 25. rokem. Její průběh je dlouhodobý a po zhoršení do určitého stádia intenzita kolísá.

(zdroj: wikipedie)

komentáře 4 na “Prokleté město – Lisa McMann [RECENZE]”

  1. Spooky 11.7.2013 v 12:40 #

    To si chci přečíst!!! Díky za recenzi.

    • Wolf Draven 26.7.2013 v 00:15 #

      Snad se bude líbit i kniha :)

  2. Nells 6.8.2013 v 12:14 #

    Souhlasím, je to čtení na jeden večer a konec mě taky zklamal, přišelo mi, že do celkového obrazu knihy moc nezapadá…

    • Wolf Draven 8.8.2013 v 23:35 #

      Čekala jsem taky trošku jiný konec, přišlo mi jakoby to autorka úplně nedotáhla…

Zanechat komentář