Chlupatý sluha pana faráře – Arto Paasilinna [RECENZE]

9 Čvn

Autor: Arto Paasilinna
Název: Chlupatý sluha pana faráře
Originální název: Rovasti Huuskonen petomainen miespalvelija
Nakladatelství: Hejkal
Překlad: Vladimír Piskoř
Rok vydání: 2005
Vazba: vázaná
Počet stran: 240
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Další z humoristických románů oblíbeného finského spisovatele vypráví o svérázném luteránském pastorovi, který dostane od svých farníků k padesátinám osiřelé medvídě. S medvědem dostane život úplně jiný směr. Nejprve se pan farář a jeho učenlivý chlupatý přítel octnou v brlohu, pak na lodi, která málem ztroskotá, v klášteře, v hotelu na Maltě, na lodi, která ztroskotá doopravdy, poznávají pozoruhodné lidi a prožívají neuvěřitelné příhody. Chlupatý sluha pana faráře je čtivá, veselá a optimistická kniha.

* * *

Jak už anotace prozrazuje, kniha vypráví o luteránském faráři Oskari Huuskonenovi, který od svých farníků dostane k padesátým narozeninám malé medvídě.

Manželka faráře Sára, když ho uviděla, řekla: “Jejda, živý medvídek.”, a tak začali medvídkovi říkat Jejda. Ten si pana faráře okamžitě oblíbil a všude ho doprovázel. Paní Huuskonenové se ale moc nezamlouval a dost se kvůli medvídkovi s manželem hádala.

Jednoho dne si faráře předvolala biskupská rada kvůli jeho svéráznému kázání a několika článkům v časopisech a na nějaký čas mu zakázala psát.

Farář od té doby kázal ještě zarputileji a doznával se ke svým největším hříchům, že ztratil víru v Ježíše Krista, Boha všemohoucího i Ducha svatého.

Když se o tom doslechl biskup, rozhodl se faráře osobně navštívit. Zastihl ho zrovna když trénoval spolu se sportovcem Jari Mäkelou ve studni hod oštěpem do výšky. I když ho varovali, nahnul se nad studnu, dostal oštěpem do prsou a musel být převezen na zdravotní středisko.

Na podzim se Jejda začal chystat k zimnímu spánku a tak začala výstavba medvědího brlohu. Bioložka Soňa Sammalistová ze zoo v Oulu nabídla pomoc a chtěla provést vědecký výzkum medvědího zimování. Do brlohu byla zavedena elektřina, vodovodní přípojka, klimatizace, telefon, radio, fax i mikrovlnka.

Mezi Soňou a panem farářem se v brlohu vyvinul milostný vztah. Paní farářová se odstěhovala do Helsinek a požádala o rozvod. Biskup poslal pana faráře na roční dovolenou a tak si sbalí věci a Jejdu a vydají se na dobrodružnou cestu.

Kam všude zavítají a co přitom zažijí, co vše se medvídek (který už pomalu dorůstá do velikosti dospělého medvěda) naučí dělat a kam až je to zavede si už musíte přečíst sami.

Kniha tohoto finského spisovatele a humoristy Arto Paasiliny je opět psána bláznivě, humorně a velmi čtivě. Nechybí zde finský humor, kterému ovšem ne každý přijde na chuť a opět se vše točí kolem muže středního věku a zvířat, jak už je u Paasilinových románů zvykem.

Určitě bych román doporučila všem milovníkům severské literatury, humoru i zvířat.

* * *

Ukázka

Bylo slyšet, jak medvědí mládě spí. Dýchalo rovnoměrně a zvolna. Výzkum zimního spánku prováděný Soňou Sammalistovou začínal slibně. Soňa řekla, že pokud se podaří objevit, co je příčinou dlouhého medvědího spánku, bude to mít nebývalý přínos pro vědu. Zjištěné skutečnosti by se například daly využít pro léčbu alkoholiků, kdy součástí odvykací kúry by byl prodlužovaný spánek; podobně by se daly léčit i obezita a mnohé choroby vnitřních orgánů, pokud by se na lidský organismus daly aplikovat procesy, k nimž u medvědů v průběhu zimního spánku dochází přirozenou cestou. Rovněž chudým a lidem s duševními poruchami by dlouhý zimní spánek přinesl vítanou úlevu před chmurami polární noci.
Ale ještě k tomu kázání. Před příchodem spánku pan farář Oskari Huuskonen nesoustavně přemýšlel, že kdyby Ježíš byl Fin, tak chození po vodní hladině by nebyl žádný velký div, rozhodně ne v zimě. Při chůzi po hladině totiž nejde o sílu víry, ale o tloušťku ledu.

Zatím bez komentářů

Zanechat komentář