Horory na dobrou noc – Anthony Horowitz [mini-recenze]

12 Bře

Autor: Anthony Horowitz
Název: Horory na dobrou noc
Originální název: Horowitz Horror
Nakladatelství: BB/art
Překlad: Zdeněk Hofmann
Rok vydání: 2009
Vazba: vázaná
Počet stran: 147
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Vstupte do temného a děsivého světa Horowitzových hororů a očekávejte nečekané!
Je to svět, kde vše vypadá celkem normálně. Ale hned za nejbližším rohem číhá leccos tajemného, zlověstného a skutečné hrůzného. Jako zdánlivě obyčejný fotoaparát ukrývající zlé síly, cesta domů autobusem, jenž zahne do nejhorší noční můry, a záhadná počítačová hra, kterou by nikdo nehrál…, kdyby znal její pravidla! Všechny povídky obsahují šokující pointu…

Vzdor názvu si tuto knihu rozhodně neberte s sebou do postele…

Anthony Horowitz vyrostl na hororových příbězích a již od dětství miloval vše pochmurné a děivé. To mu již zůstalo. Říká: „Myslím si, že horory má rád každý. Ne nutně právě mrtvá těla a kapající krev, ale stíny, které leží těsně za hranicemi našeho vidění, tajemství ukrytá za zavřenými dveřmi.“

* * *

Tato sbírka hororových povídek je určena převážně pro děti a mládež, kde i hlavními hrdiny jsou převážně děti.

Některým předmětům, které denně používáme, je zde dána nadpřirozená a většinou velmi děsivá vlastnost.

Najdeme zde zákeřnou viktoriánskou vanu, fotoaparát koupený na bleším trhu, který v sobě ukrývá zlou moc, démonický starý počítač po předčasně zemřelém novináři, expresní foto-automat, z kterého lezou divné fotky nebo zvláštní suvenýr – opičí ucho, které plní přání, ale je bohužel trošku nahluchlé.

Povídky jsou plné napětí, pochmurné a děsivé atmosféry a jistě vám naženou husí kůži a přivodí lehké mrazení v zádech, zvláště díky nápadité a někdy nečekané pointě na konci.

Přesto, že je kniha určena především pro děti a mládež, tak si myslím, že se zalíbí i leckterému dospělému, který při ní může zavzpomínat na dobu, kdy i on byl mladý a takové příběhy ho příjemně děsily.

Mně osobně se povídky velmi líbily, protože miluji nejen klasické anglické horory, ale v podstatě jakékoliv horory a převážně ty, které příjemně zamrazí. Připoměla jsem si dobu, kdy jsme (nejen) na základní škole pod lavicí četli STOPY HRŮZY a tajili jsme dech, když se něco strašidelného v knížkách odehrávalo. Byla z toho nejedna poznámka do žákovské. :D

* * * 

Povídky

Vana (Bath Night)
Vražedný fotoaparát (Killer Camera)
Kulový blesk (Light Moves)
Noční autobus (The Night Bus)
Harrietin hrůzný sen (Harriet’s Horrible Dream)
Strach (Scared)
Kariéra v počítačových hrách (A Career in Computer Games)
Muž se žlutou tváří (The Man with the Yellow Face)
Opičí ucho (The Monkey’s Ear)

Ukázka

Najdi foťák. Rozbij foťák. Ty dvě myšlenky se mu neustále znovu a znovu vynořovaly v hlavě. Později by to otci nějak vysvětlil. Anebo nevysvětlil. Jak by mu mohl říct pravdu?
„Koukni, táto, ten foťák patřil jednomu chlápkovi a ten ho použil při takovým rituálu černé magie. Vyfotil démona a démon ho buď zabil, anebo vyděsil tak, že utekl, a teď je ta příšera uvnitř foťáku. Pokaždé když s ním uděláš snímek, zabije to, na co zamíříš objektiv. Vzpomínáš na tu višeň? Vzpomínáš na Polonia? A taky rozbil to zrcadlo…“
Christopher by si myslel, že se zbláznil. Bude lepší mu nic nevysvětlovat. Prostě vezme aparát a zahodí ho. Třeba do řeky. Rodiče si budou myslet, že ho někdo ukradl. Nejlepší bude, když se nic nedozvědí.

Jedna odpověď na “Horory na dobrou noc – Anthony Horowitz [mini-recenze]”

  1. Erný~ 27.12.2012 v 22:27 #

    To dostala sestra k minulejm Vánocům a stačilo mi, když mi říkala, co se v tom dělo..:D

Zanechat komentář