Jedenáct – Mark Watson [RECENZE]

28 Zář

Autor: Mark Watson
Název: Jedenáct
Originální název: Eleven
Nakladatelství: Euromedia – Knižní klub
Překlad: Pavel Kříž
Rok vydání: 2012
Vazba: vázaná
Počet stran: 280
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

JEDEN OKAMŽIK – JEDENÁCT ŽIVOTŮ – BEZPOČET DŮSLEDKŮ

Xavier Ireland utíká před minulostí a snaží se nezasahovat nikomu do života. Skrývá se za svou prací nočního rozhlasového moderátora, při níž ovšem paradoxně radí nespavcům, co si mají počít se svými problémy, a urputně se vyhýbá svým sousedům i novým vztahům. Přesto jeho čin, nebo spíš to, co neudělá, spustí řetězec událostí, které ovlivní životy jedenácti lidí. Navíc mu do jeho staromládeneckého bytu vpadne Pippa a obrátí všechno kolem doslova vzhůru nohama…¨

* * *

Hlavní postavou knihy je Xavier Ireland. Setkáváme se s ním už v první kapitole a provází nás celou knihou. Xavier pracuje v londýnském rádiu, kde moderuje noční show s názvem Noční linky spolu se svým lehce koktajícím kolegou Murrayem.

Přistěhoval se sem před několika lety z Austrálie a okamžitě si změnil jméno. Dříve býval Chrisem Cotswoldem. Teď chtěl mít iniciály X. I. – nejen, že to připomíná slovo KSÍ, které je málo známé a právě v tom týdnu, kdy si měnil jméno, s ním vyhrál ve scrabblu, ale také je to římská číslice pro jedenáctku, což je číslo, které ho vždycky nevysvětlitelně přitahovalo. Asi ani nepřekvapí, že se nastěhoval do Bayham Road 11.

Lidé mu volají do pořadu, aby si postěžovali a vypovídali se. Xavier se jim snaží vždy nějak poradit. Obracejí se na něj i přes emaily, na které také pravidelně odpovídá, i když se snaží, aby zůstalo jen u jedné odpovědi. Mimo rádio vede vcelku nudný život, většinou se spíše vyhýbá lidem i svým sousedům a jediným jeho světlejším zábavným bodem bývají pravidelné turnaje ve scrabblu.

Jednoho dne Xavier jde jako podpora svého kamaráda a spolupracovníka Murraye na rychloseznamku. Seznámí se zde s uklizečkou Pippou, která mu vnese do života nejen čistotu, ale i jakousi radost.

Průběžně se objevují další a další postavy. Některé mají větší některé menší roli, ale všechny jsou v konečném výsledku nějak, něčím či někým vzájemně propojeny a vždy je spojuje náš hlavní hrdina. Ať už svými slovy či činy. Někdy je až s podivem, jak něco, co uděláme či naopak neuděláme, může až katastrofálně ovlivnit životy druhých, aniž bysme si to uvědomovali. A následná řetězová reakce může být opravdu drtivá.

Však jak často si sami říkáme, co by se stalo kdyby..? Kdybych něco udělala jinak? Kdybych se zachovala jinak? Kdybych něco řekla jinak?

Kniha je napsána velmi poutavým stylem a čte se opravdu dobře. Neustále chcete vědět, co se stane pak, jak budou postavy dále ovlivněny, a sledujete, jak se ta „sněhová koule“ řítí stále dál a jak se neustále zvětšuje nabalujíc na sebe více a více „sněhu“.

Tohle příjemné (i když chvílemi také smutné) čtení bych doporučila úplně všem, kteří mají rádi kvalitní literaturu a i těm, kteří si zas jednou rádi odpočnou od všech těch upírů, vlkodlaků, víl, kouzelníků, čarodějek a dalších nadpřirozených individuí.

Velice děkuji knižní distribuci Euromedia i Knižnímu klubuza poskytnutí recenzního výtisku.

* * *

Ukázka


„Já ty peníze potřebuju, pane.“
„Peníze!“ říká jízlivě Andrew. „Víš co, Julie, my všichni potřebujeme peníze. Někteří z nás pracují velmi tvrdě, aby si ty peníze vydělali, a pak nás nějaká mrcha neprávem pomluví v novinách, když jsme si strhali koule, abychom postavili restauraci na nohy. Život je tvrdej!“
Andrew Ryan si matně uvědomuje, že teď mluví, jako kdyby hrál v mafiánském filmu nebo v jednom z těch filmů z 80. let, kde byznysmeni nosili šle. Vrhne poslední pohled na těstovitou, opovrženíhodnou figuru ve své kuchyni, vystresovaného mladého muže, na kterého do rána zapomene a nevzpomene si dvě desetiletí, a vyrazí ze dveří kuchyně.

Julius Brown přišel o své místo na částečný úvazek, protože se Andrew Ryan opil a rozzuřil se, protože Jacqueline Carstairsová napsala jízlivý článek o restauraci, protože jejího syna zbili před několika týdny, když celý den sněžilo, protože Xavier nezakročil a nepomohl mu. Ale on a všichni ostatní si myslí, že ho vyhodili za to, že upustil talíř na podlahu.

Jedna odpověď na “Jedenáct – Mark Watson [RECENZE]”

  1. Anonymous 2.10.2012 v 00:41 #

    To by mohla být zajímavá kniha! Podívám se po ní v knihovně :-)