Nejsem sériový vrah – Dan Wells [RECENZE]

14 Bře

Autor: Dan Wells
Název: Nejsem sériový vrah
Originální název: I Am Not a Serial Killer
Nakladatelství: BB/art
Překlad: Radim Zetka
Rok vydání: 2012
Vazba: vázaná
Počet stran: 221
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Líbí se Vám fascinující, morbidní a originální příběhy o Dexterovi od Jeffa Lindsaye? Pak vás chytne i styl vyprávění Dana Wellse a jeho debut o klukovi, který je posedlý sériovými vrahy.

Patnáctiletý John Wayne Cleaver je nebezpečný a dobře to ví. Je posedlý sériovými vrahy. Nechce se však stát jedním z nich, a proto si ve svém vlastním zájmu – a v zájmu bezpečí svých blízkých – stanovil přísná pravidla, jimiž se řídí. Snaží se žít normální život tak, jako by šlo o soukromé náboženství, které jej může ochránit před zatracením. Johnova matka provozuje pohřební ústav a s mrtvými těly se tak setkává od dětství. Vlastně je má rád. Mrtvoly nevyžadují ani neočekávají empatii, kterou John neumí poskytnout. Možná proto rozpozná, že na těle, které policie nalezla v jedné zadní uličce, je něco divného – a uvědomí si, co tato odlišnost znamená.
Poprvé se tak John musí postavit tváří v tvář nebezpečí, které nevychází přímo z něj a neumí je ovládat. Zlu, jež může ohrozit všechno a všechny, které by měl mít rád – kdyby ovšem mohl.

* * *

 John Wayne Cleaver je téměř (!) obyčejný patnáctiletý teenager. Jeho maminka a jeho teta (maminčina sestra) Margaret pracují v pohřebním ústavu, který mají v domě. V recepci vypomáhá i jeho starší sestra Lauren. John jim tam už od svého útlého věku pomáhá a smrt ho svým způsobem fascinuje. Eseje do školy píše zásadně o známých sériových vrazích. (POZOR! Neplést si s masovými vrahy, na to je háklivý!) John o sobě ví, že je „divný“ a že jeho záliba není zcela normální. Aby zabránil tomu, stát se také sériovým vrahem, dodržuje určitá pravidla, která mu v tom mají zabránit.

Jeho maminka o něj má obavu a proto ho posílá k psychologovi, který o něm tvrdí, že je sociopat s  psychózou. To ale pro Johna není žádná novinka, ví moc dobře sám, že se nedokáže sblížit s ostatními lidmi, nikdy jim nerozuměl a oni zas na oplátku nerozuměli jemu. I přesto ale má jednoho kamaráda – Maxe, s kterým tvoří zvláštní podivínskou dvojici.

John a jeho blízcí (mimo jeho otce, který od rodiny odešel) bydlí v poklidném městečku jménem Clayton. Nebo teda poklidné bylo do nedávna, než tu začal řádit sériový vrah. Policie zpočátku podezřívá nějaké divoké zvíře, ale Johnovi je jasné hned „která bije“. Rozhodne se vraha vystopovat a odhalit. Aby to ale mohl udělat, musí začít porušovat svá přísná pravidla a není si jistý, jestli potom dokáže své vnitřní „monstrum“ udržet na uzdě a jestli se nestane nebezpečný pro své okolí.

Touto knížkou jsem „lehce“ navázala na Historii kanibalismu, kterou jsem četla nedávno. O několika z uváděných kanibalů, kteří v podstatě byli sériovými vrahy, je zmínka i v této knize. John rád o svém koníčku vypráví, bohužel ale nemá moc často posluchače, protože si o něm většina lidí myslí, že je divný se zvráceným vkusem.

Z počátku jsem měla pocit, že je příběh jen takovým lehčím thrillerem, ale postupně se děj začal stupňovat a když už jsem si myslela, že vím, co bude následovat, tak nastal zlom a kniha se začla odebírat jiným, více hororovým směrem a nechyběly ani určité prvky nadpřirozena.

Chvílemi jsme tajila dech, někdy jsem jen tupě zírala na přečtený odstaveček a nemohla uvěřit svým očím.

Knížku bych asi moc nedoporučovala lidem s citlivým žaludkem a lidem, kterým představa smrti, práce v márnici, zabíjení, krev a násilí celkově nedělá moc dobře, protože místy jsou zde velmi detailní popisy. Milovníci hororů si ale přijdou na své.

Bylo také zajímavé sledovat Johnovu proměnu, kdy jeho vnitřní „monstrum“ nabývalo na síle a získávalo nad ním čím dál větší moc. Jeho vnitřní boj se svým horším já byl úchvatný.

Naopak roztomilé mi přišly sbližovací pokusy, kdy se John snažil ohromit spolužačku Brooke a nebo, když dobře odpálkoval školního grázlíka, který měl na něj nějaké narážky.

Johnův příběh je někdy srovnávám s knížkami či seriálem o Dexterovi, který je v podstatě taky sériovým vrahem, ale narozdíl od těch známějších na něho ještě nikdo nepřišel a hlavně likviduje jen „ty zlé týpky“, tudíž je vykreslen spíše jako kladný hrdina.

Musím souhlasit, že v některých aspektech by se tu podobnost našla. Ale jinak je tu velký rozdíl ve věku a taky v tom, že John prozatím nikoho nezabil (alespoň co se začátku knihy týče. Jestli se přiblíží Dexterovi víc, to už si musíte zjistit sami! ;) ).

Já tuhle knížku dočítala v úterý ve 3 hodiny ráno (prostě nešlo přestat) a ty zbylé čtyři hodiny do vstávání, byly plné nočním můr, v kterých jsem coby vrah zahlazovala stopy po svých vraždách a unikala před policií! :D Normálně ranní budík nenávidím, ale dneska (ve středu) jsem ho uvítala s radostí.Ještě musím zmínit, že i obálka s krvavými cákanci a vystouplými písmenkami se mi velmi líbí a zaujme už na první pohled.

* * *

Ukázka

I když se v pohřebním ústavu na pohřeb připravuje celé tělo, reprezentativní podobu dostane jenom část z něj. Pokud nějakou část těla nevidíte, buďte si jistí, že ji vůbec vidět nechcete.

komentářů 5 na “Nejsem sériový vrah – Dan Wells [RECENZE]”

  1. Mischa 14.3.2012 v 18:23 #

    Rozhodně to vypadá opravdu zajímavě… Snad se mi naskytně příležitost si knihu někdy pořídit :)

  2. Houp 19.3.2012 v 16:07 #

    Knížku jsem zrovna četla a musím říct, že mě to chytlo. Z počátku jsem doufala v něco jinačího, říkala jsem si, že to bude prostě „obyčejný“ seriový vrah, ale že tohle? Rozhodně mě to hodně překvapilo, ale je to vážně skvělé čtení.

    • Wolf Draven 19.3.2012 v 18:46 #

      Abych pravdu řekla, tam mě ten vývoj děje taky dost překvapil, ale myslím si, že to na kvalitě ničemu neuškodilo :)

  3. Monča Novotná 5.8.2012 v 20:02 #

    Právě ji čtu, je skvělá!!! Určitě si koupím i další díly, které jsou zrovna ve fázi překladu :)

Zanechat komentář