Pokoj – Emma Donoghue [RECENZE]

8 Srp

Autor: Emma Donoghue
Název: Pokoj
Originální název: Room
Nakladatelství: Euromedia – Knižní klub
Překlad: Veronika Volhejnová
Rok vydání: 2011
Vazba: vázaná
Počet stran: 336
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Jazykově vytříbený a tematicky ojedinělý román citlivě prozkoumává dětskou duši vystavenou extrémním podmínkám a klade otázky, které inspirují i děsí. Pětiletý Jack žije celý život se svou mladou Mami mezi čtyřmi stěnami Pokoje. Je pro něj celým světem, ale pro jeho matku vězením. Nakonec zosnují odvážný, ale nebezpečný plán útěku. Román byl v roce 2010 nominován v užším výběru na prestižní literární cenu Man Booker Prize.

* * *

Právě jsem knihu dočetla a nemůžu se z ní vzpamatovat. Narazila jsem na ni úplnou náhodou, když na mě vyskočila na stránce, kde jsem si objednávala jinou knihu. Okamžitě došlo k navýšení objednávky, protože mě opravdu hodně zaujala. Připomnělo mi to nedávný případ rakouského úchyla držícího ve sklepě několik lidí. Představa je to strašná, tím hůř, když se to děje doopravdy.

Kniha začíná tím, že má Jack narozeniny. Už je mu pět! Je to pan Pětiletý. Dostane od Mami dárek – obrázek, který tajně nakreslila, když Jack už spal. Je to Jackův portrét.
Jack s Mami žije v Pokoji a Jackovými jedinými kamarády jsou kreslené postavičky v Telce. Na Telku se dívá jen dvakrát denně na jeden pořad, aby mu nezměkl mozek. S Mami denně taky cvičí, hrají různé hry a čtou si nebo kreslí. Jack sám také už umí počítat a číst.
Nikdo další v Pokoji nežije. Jen občas v noci přijde Čert, ale to už musí Jack spát ve Skříni. Čert s Mami potom dělá zvuky v Posteli. Jack počítá vrzání než Čert vydechne a je ticho.
Někdy jim Čert nosí Nedělní dárky – jídlo, oblečení nebo další věci, o které si řekli. Ale nikdy nedonese víc než co uzná on sám za vhodné a neustále si stěžuje, jak je vše drahé.

Jack zná jen Pokoj, je to jeho celý svět. V Pokoji se i narodil. Myslí si, že mimo Pokoj je už jen Vesmír a že věci, které vidí v Telce, existují jen tam.
Pokoj je ale v podstatě kůlna na zahradě, kterou Čert kdysi předělal a vybudoval tu takový uzavřený bunkr, ve kterém drží Mami už přes sedm let. Unesl ji jako devatenáctiletou studentku přímo od školy a od té doby si s ní v noci chodí užívat.
Mami už to nemůže vydržet a za každou cenu se chce z Pokoje dostat Ven. Vymyslí proto Plán. Je to ale velmi nebezpečný plán a hlavní roli v něm má sehrát Jack. Všechno závisí na jeho odvaze a šikovnosti. Je to všechno stížené tím, že Jack nic jiného než Pokoj nezná a tak mu zde ani nic nechybí, cítí se zde v bezpečí a nechápe, proč chce Mami pryč.
Zvládne Jack tento velmi nebezpečný úkol? Podaří se mu uniknout a přivést pomoc? Nebude Venku ztracený a ochromený všemi těmi novými vjemy, věcmi a lidmi?
To už si musíte přečíst sami a určitě nebudete litovat.

Příběh je psaný z pohledu pětiletého Jacka. Autorka i překladatelka si vyhrála s tvorbou nových “dětských” slov, které Jack používá. Psát z pohledu pětiletého asi také nebyl úplně lehký úkol, ale dle mého názoru se to autorce podařilo a to přímo mistrovsky. Ale nebojte se, určitě vás to nebude nijak obtěžovat či překážet ve čtení. Přesně naopak. Budete hltat stránku za stránkou jako já.

Určitě knihu doporučuji všem, i když někomu se možná bude zdát příliš drsná. Ale snad vám pomůže zjištění, že Jackovýma očima se to drsné trošičku zmírňuje, protože on nechápe ta skrytá nebezpečí.

* * *

Ukázka

Mami mě odnese do Skříně a přitáhne mi Deku ke krku. Jedu prsty po červeném kraji jako vláček, šššš.
Píp píp, to jsou Dveře. Mami vyskočí a udělá zvuk, myslím, že se bouchla do hlavy. Pevně zavře skříň.
Vzduch, co přijde dovnitř, je studený, myslím, že to je kousek Vesmíru, krásně voní. Něco udělá žuch a to znamená, že Čert je vevnitř. Už nejsem ospalý. Kleknu si a podívám se škvírami, ale vidím jen Prádelník a Vanu a kulatý Stůl.
„To vypadá dobře.“ Čert má dnes zvlášť hluboký hlas.
„To je jenom zbytek narozeninového dortu,“ řekne Mami.
„Mělas mi připomenout, něco bych mu donesl. Kolik mu je, čtyři?“
Čekám, že mu to Mami řekne, ale mlčí, tak to zašeptám sám: „Pět.“

komentáře 2 na “Pokoj – Emma Donoghue [RECENZE]”

  1. laurdes 14.8.2012 v 19:52 #

    Ach jo.. to mi snad děláš schválně! Já tě nesnášim!!! :D další knížka, kterou prostě musím mít.. krásná obálka a ten nápad psát z pohledu pětiletého chlapečka.. to musí být opravdu zajímavé :)

    • Wolf Draven 14.8.2012 v 21:20 #

      Já za to nemůžu :D To nadej všem těm, kteří ty úžasné knížky píšou a těm, co je vydávají :D

Zanechat komentář