Prokletý maturiťák [RECENZE]

10 Čvn

Autor: Stephenie Meyer, Meg Cabot, Kim Harrison, Michelle Jaffe, Lauren Myracle
Název: Prokletý maturiťák
Série: Prokleté povídky
Díl: #1
Originální název: Prom Nights from Hell (Short Stories from Hell)
Nakladatelství: Domino
Překlad: Hana Čapková
Rok vydání: 2011
Forma: e-kniha
Počet stran: 208
Mé hodnocení: 3,5/5

Anotace

Když se holka chystá na maturitní ples, je s tím pokaždé spousta starostí. Musí sehnat šaty a boty, aby byla co nejhezčí nebo aspoň co nejoriginálnější. Musí zajít ke kadeřníkovi a vymyslet parádní účes. A nakonec je nutné sehnat to, s čím je obvykle největší problém – správného kluka. Ono totiž nejde být hvězdou plesu, když má člověk vedle sebe toho největšího losera z celé školy!
Ne, na tak důležitou událost, jako je maturiťák, je nutné si obstarat přinejmenším slušný doprovod. Ten kluk nemusí být nutně nejkrásnější, ale měl by být aspoň zajímavý a zábavný. A pochopitelně se vám musí vyrovnat vlastnostmi a schopnostmi, abyste vytvořili správný pár – protože o to přece jde, že ano?
To poslední platí zejména pro případ, že máte nadpřirozené schopnosti jako Mary. Nebo když toužíte po někom, kdo vás pořád tak nějak přehlíží, a proto si musíte pomoci kouzly. Nikdo nechce dopadnout jako Madison, která zvolila špatně, zaplatila za to životem a teď se snaží uniknout temné magii svého tanečníka… Zkrátka a dobře, najít správného partnera je démonicky těžké, ale naprosto nezbytné, protože v opačném případě vás čeká… prokletý maturiťák!

* * *

Po této knížce jsem šáhla, protože jsem zrovna měla chuť přečíst si nějaké kratší povídky a odpočinout si tak od jednoho velmi dlouhého románu, který jsem měla rozečtený. Volba to byla velmi dobrá, protože svůj účel splnila. Někdy jsem se bavila více, někdy méně, ale celkově hodnotím tuto sbírku povídek velmi kladně. Sbírka obsahuje povídky současných a troufnu si říct velice populárních spisovatelek – Stephanie Meyer, Meg Cabot, Kim Harrison, Michelle Jaffe a Lauren Myracle, které mají jednoho společného jmenovatele a tím je maturitní ples. Dle mého zajímavá myšlenka a dobrý nápad.

Teď už k jednotlivým povídkám..

Meg Cabot – Likvidátorčina dcera – 2/5

Tato povídka mě osobně moc nenadchla. Nevím, jestli to bylo tím, že na těch pár stránkách se příběh nedokázal dostatečně vyvinout a nebo jestli za to může stále omílané téma upírů, či to, že jsem měla až příliš velká očekávání, protože jinak knihy Meg Cabotové miluju. A nebo mi to prostě zrovna nesedlo do nálady. Ale nemůžu dát více jak dvě hvězdičky.

Lauren Myracle – Kytička na ruku – 3/5

Tato povídka už se mi přece jen líbila o něco více. Téma “dávej pozor, co si přeješ” je sice také časté, ale v tomto případě mi to ani tolik nevadilo. Navíc ten hororový prvek na konci se mi velmi zamlouval. I když ten konec by se dal rozvést i trošku do jiných rozměrů.

Kim Harrison – Madison Averyová a Smrťák – 3,5/5

Tento příběh mi přišel spíš jako nějaký úvod k sérii (a později jsem se dozvěděla, že to tak opravdu je, že existuje série o Madison Averyové), který vás má na celou sérii nalákat. V mém případě to celkem zafungovalo, protože mám opravdu chuť si sérii sehnat a přečíst. Jediné, co mi na tomto příběhu vadilo, bylo to, že byl tak otevřený konec. A taky mi to trošku připomínalo seriál Dead Like Me.

Michelle Jaffe – Přísně tajné – 4/5

Tak tato povídka, která byla ve sbírce nejdelší, se mi líbila nejvíce a doslova mě nadchla! Nechybí zde tajemno a nadpřirozeno, vtip, napětí, akce…prostě vše, co mám ráda. Určitě by mi nevadilo číst nějaké pokračování.

Stephanie Meyer – Peklo na zemi 2/5

Tento příběh byl pro mě opět mírné zklamání. Démonka, která se snaží zničit maturitní ples je sice zajímavé téma, ale v podání Stephanie Meyerové se mi moc nelíbilo. Povídka se mi zdála chaotická a překombinovaná s množstvím různých postav, ve kterých jsem se chvílemi ztrácela.
A také konec byl velmi předvídatelný.

Knížku bych doporučila nejvíce asi mladším milovnicím tzv. Young Adult literatury, které mají rády i fantasy a milují nadpřirozeno a upíry.

* * *

Ukázka

„Jak můžeš říct, že je mezi tebou a Tedem konec, Lilo?“ zeptala jsem se. „Chodíte přece spolu celou věčnost.“ Minimálně od té doby, co jsem v září nastoupila do školy Svatého Eligia. Lila se se mnou začala bavit jako první (a až dodneška vlastně jediná) holka z ročníku. „A tenhle víkend je maturiťák.“
„Já vím,“ řekla Lila a šťastně si povzdechla. „Jdu se Sebastianem.“
„Se Seb…“
V tu chvíli mi to došlo. Totálně mi to došlo.
„Lilo, koukni se na mě,“ řekla jsem.
Koukala na mě shora, protože jsem dost malá. Ale pálí mi to, jak vždycky říkala máma – a tohle mi došlo okamžitě. Mělo mě to trknout hned – ten trochu nepřítomný výraz obličeje, zasněný pohled… a měkké rty. Vždyť to za všechny ty roky znám.
Nemohla jsem tomu uvěřit. Dostal moji nejlepší kamarádku. Moji jedinou kamarádku.
Co jsem teda měla dělat? Sedět a koukat, jak si ji úplně obtáčí kolem prstu?
Tentokrát ani náhodou.
Člověk by si myslel, že když se na parketu nejžádanějšího nového klubu na Manhattanu objeví holka s kuší, vyvolá to sem tam nějakou poznámku. Jenže Manhattan je prostě Manhattan. Navíc se všichni fakt dobře baví a ignorují mě. Dokonce…
Proboha! Je to on. Nemůžu uvěřit, že ho konečně vidím na vlastní oči…
Vlastně jeho syna.
Je hezčí, než jsem si představovala. Má zlaté vlasy a modré oči, dokonalé rty jako filmová hvězda a neskutečně široká ramena. Taky je ve srovnání se mnou hodně vysoký – ale to je většina kluků.
Jestli je jenom trochu jako jeho otec, tak všechno chápu. Konečně to chápu.
Teda asi. Pořád mi není…
Ježkovy oči! Vycítil, že na něho civím. Otáčí se směrem ke mně…
Teď, nebo nikdy! Zvedám kuši.
Sbohem, Sebastiane Drakeu. Navždycky sbohem.

komentářů 10 na “Prokletý maturiťák [RECENZE]”

  1. Simone 10.6.2012 v 14:43 #

    Hm, vôbec som o tejto knihe nepočula a ani by mi nenapadlo, že je rozdelená na poviedky od rôznych autrov, ale možno ju skúsim – ak sa naskytne príližitosť.

  2. Freckles 10.6.2012 v 21:53 #

    mě osobně se taky nejvíce líbila povídka Přísně tajné… Kéž by bylo pokračování téhle, namísto Madison Averyové :D

  3. Nel-ly 11.6.2012 v 12:10 #

    Já si to pujčila, že teda zjistim, jak Cabotová s Meyerovou píšou, když je všichni tak milují. Od první jsem nečetla předtím nic, Stmívání jsem nebyla schopná dočíst a na Hostitele narazila až po téhle knize a musím říct, že jako ukázka psaní to bylo… ježiš, první povídka od Cabotové mi připadala jak hodně špatně napsaná povídka na internetu nějakou třináctiletou (průměrnou) holkou a v podobném duchu se to neslo dál… ale je fakt, že povídky od těch méně známějších autorek byly skoro až průměrné… a to už je u téhle knihy co říct

    • Wolf Draven 11.6.2012 v 23:31 #

      No Meg Cabotová podle mě píše strašně dobře, ale zjevně jí sedí víc dlouhé romány (a rovnou série nejlépe) než tyto krátké povídky. Určitě si na ni nedělej obrázek jen podle tohoto dílka, to by byla škoda ;)

  4. Neliss 11.6.2012 v 19:32 #

    To znie celkom fajn, ale nie som veľmi na krátka poviedky.:)

  5. Anne 17.7.2012 v 20:44 #

    Táto knižka ma tiež zaujala.
    Niekedy si ju chcem prečítať, napriek tomu, že slovensky ešte nie je a ktovie, či vôbec bude…

    • Wolf Draven 7.8.2012 v 12:49 #

      Tak zkus česky ;) Já taky občas sáhnu po slovenské, když u nás nějaká kniha nevyšla :)

Zanechat komentář