Sněhulák – Jo Nesbø [RECENZE]

26 Zář

Autor: Jo Nesbø
Název: Sněhulák
Originální název: Snømannen
Nakladatelství: Kniha Zlín
Překlad: Kateřina Krištůfková
Rok vydání: 2012
Vazba: vázaná
Počet stran: 500
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Sněhulák je sedmou knihou volné série krimirománů, jejichž hrdinou je vyšetřovatel Harry Hole.
Je listopad. V Oslu napadl první sníh. Birte Beckerová přichází domů z práce a chválí manžela a syna, jakého postavili v zahradě krásného sněhuláka. Jenže oni žádného sněhuláka nepostavili. Celá rodina užasle zírá z okna. Syn si všimne, že sněhulák je obrácen tváří k domu a jeho černé oči hledí přímo dovnitř. Ráno je Birte pryč. Zmizela bez stopy. Jen sněhulák má kolem krku její šálu. Vrchní komisař Harry Hole dostává tajemný dopis s podpisem „Sněhulák“ a také novou kolegyni Katrine Brattovou, která si v tajuplnosti se Sněhulákem nezadá. Harry později zjistí, že Birte Beckerová není první případ. Na povrch vyplouvá řada podobných zmizení a ukazuje se, že mají společné rysy, především to, že všechny ženy byly vdané a všechny se ztratily s prvním sněhem. Rozbíhá se vyšetřování, které je tentokrát ještě napínavější než obvykle a pro Harryho o to složitější, že se silně dotýká jeho nové kolegyně i jedné velice blízké osoby. Harry ani netuší, jakému zlu bude muset tentokrát čelit a jakým způsobem bude muset prokázat, co v něm je.

* * * 

Musím se přiznat, že nikdy dříve jsem od Jo Nesba nic nečetla a proto jsem ani nechápala, co na něm všichni pořád mají. Mám sice severskou literaturu velmi ráda, ale ‚vždyť to je jen jeden z dlouhé řady momentálně velmi populárních severských autorů píšících detektivky‘, říkala jsem si. Jeho kniha s názvem Sněhulák mě ale velmi zaujala nejen svou anotací, ale také knižním trailerem a rozhodla jsem se podívat se tedy panu Nesbøvi na zoubek.

Když Kniha Zlín vypsala konkurz na „reading copies“, tak jsem zkusila své štěstí a ke svému překvapení mě jednoho dne Sněhulák čekal v mailu. Pak už stačilo jen natáhnout ho do čtečky a číst a číst.

A nebylo to čtení jen tak ledajaké! Autorův poutavý styl psaní mi nedovoloval čtečku odložit ani v brzkých ranních hodinách a díky tomu jsem druhý den nebyla k použití. Částečně kvůli nedostatku spánku, ale částečně i proto, že jsem v každé volné chvilce (a na tajno i v té, která vlastně vůbec volná nebyla) hltala další a další stránky knihy. Co na tom Nesbøvi všichni pořád mají? Teď už to vím, protože není vůbec pochyb, že pan Nesbø je opravdu dobrý v tom, co dělá! Mistrně vypracované postavy, vynikající a i trochu strašidelná zápletka, originální vražedný nástroj, hororově naaranžované místo činu, nečekané zvraty a šokující odhalení – to vše nám autor naservíruje na stříbrném podnose se sněhulákem jako bonusem.

Děj nás nejdříve zavede zpět do roku 1980, kde to vlastně s příchodem prvního sněhu celé začalo. První sněhulák je postaven, první žena umírá.

V druhé kapitole už se vracíme do přítomnosti – do roku 2004 a setkáváme se (někteří ne poprvé) s hlavní postavou – vrchním komisařem na oddělení vražd osloského policejního ředitelství – Harry Holem. Myslí na dopis, který mu přišel už dříve.
V něm stojí:

Brzy napadne první sníh. A pak se Sněhulák zase objeví. Až sníh zmizí, opět s sebou někoho vezme. Otázka, kterou si musíte klást, zní: „Kdo vytvořil Sněhuláka? Kdo vytváří sněhuláky? Kdo zrodil The Murri?“ Protože Sněhulák sám to neví.

V práci dostane oddělení vražd novou posilu – Katrine Brattovou. Mají společně pomoci oddělení pohřešovaných osob s rok starým případem zmizení ženy. A Harry, odborník na sériové vrahy, už začíná větřit.
Začne procházet i staré případy zmizení žen. Je jich docela hodně a všechny případy mají jedno společné. Jde o vdané ženy s dětmi. Mohla by tu být spojitost?

S prvním sněhem zmizí beze stopy další žena – maminka malého Jonase. U domu stojí osamělý sněhulák s její růžovou šálou kolem krku a nikdo neví, kdo ho postavil. Jonas to nebyl.
A další zmizení na sebe nenechají dlouze čekat.

Ještě jednou si však odskočíme do minulosti, tentokrát do roku 1992. Jiný vyšetřovatel jménem Gert Rafto jde po vrahovi žen, ale bohužel se nechá svou ješitností nachytat do pasti. Dopadne Harry stejně nebo bude chytřejší?

V půlce knihy se už už zdá, že je vše vyřešené, ale netrvá dlouho a honička na Sněhuláka opět pokračuje a vygraduje až do neuvěřitelně akčního konce.
Když se dozvíte vrahovy motivy, máte dokonce chuť mu i odpustit. Ale jenom trošku…

Sněhulák je detektivka, ze které mě doslova mrazilo a nedostávalo se mi dechu. A jaksi tu chyběla nudná místa, kde bych mohla svůj dech zase nabrat. Některé věci možná trošku dopředu tušíte, ale jiné vás neskutečně překvapí a budete tu určitou pasáž číst znovu a znovu, abyste se přesvědčili, že jste se nepřehlédli. A co vás naučí? Nikdy nikomu nevěř.

A na sněhuláky se odteď už budete vždycky dívat jinak!

Jsme opravdu ráda, že mi bylo dovoleno přečíst si tuto skvělou detektivku ještě před jejím vydáním. Kniha v tištěné i elektronické formě oficiálně vychází 11. října 2012 v nakladatelství Kniha Zlín.

* * *

Zajímavost

Plánuje se také filmové zpracování Sněhuláka. Režie by se měl ujmout Martin Scorsese a Harryho Holea by měl hrát Leonardo DiCaprio. (Osobně bych si tam teda představovala spíš někoho jiného, ale uvidíme.)

Ukázka

Listopad. Harry si pomyslel, že už jsou definitivně na cestě do tmy. Odhodil peřinu a položil chodidla na podlahu. Linoleum bylo tak ledové, až pálilo. Nechal radiobudík a zprávy zapnuté a došel do koupelny. Podíval se na sebe do zrcadla. Tady taky panuje listopad: únava, šeď a zataženo. Oči měl jako obvykle krvavé a póry v pleti na nose připomínaly velké černé krátery. Váčky pod očima se světle modrými, alkoholem vymytými duhovkami zmizí, jakmile se obličeji dostane teplé vody, ručníku a snídaně. Alespoň to předpokládal. Harry si nebyl jistý, jak přesně se bude jeho obličej jevit přes den teď po čtyřicítce. Zda se vrásky vyhladí a ve tváři se mu rozhostí klid a překryje štvaný výraz, s nímž se probouzel po nocích, kdy ho přepadaly noční můry. Taková přitom byla většina nocí. Kdykoli totiž vyšel ze svého malého, spartánsky zařízeného bytu v Sofiině ulici, aby se stal vrchním komisařem Holem na oddělení vražd osloského policejního ředitelství, zrcadlům se vyhýbal. O to víc zíral do tváří jiných, aby v nich našel jejich bolest a Achillovu patu, jejich můry, motivy a důvody k sebeklamu, zatímco naslouchal jejich únavným lžím a snažil se nalézt smysl toho, co dělá: Zavírá lidi, kteří jsou už dávno zavření sami v sobě. Ve věznicích nenávisti a sebeopovržení, které tak dobře znal. 


Trailer

 

komentáře 4 na “Sněhulák – Jo Nesbø [RECENZE]”

  1. laurdes 26.9.2012 v 20:55 #

    Jéé, to jsem ráda, že se ti Sněhulák líbil! Já jsem od Nesba četla jenom Lovce hlav a byla jsem poměrně spokojená, ale tohle vypadá přepychově.. mám hrozně ráda trošku vypsychlý vrahy, takže stavitel sněhuláků pro mě bude to pravý ořechový :) .. a jinak ten trailer vypadá jako skoro filmovej, kdybych nevěděla, že to je na knížku, tak by mě to nenapadlo :)

    • Wolf Draven 26.9.2012 v 21:00 #

      Fakt skvělý. 500 stránek uběhlo ani nevím jak! :)
      Já si určitě nějaký další knížky pořídím, protože se mi moc líbil styl psaní a hlavní postava Harry si získal moje srdce :)

  2. Bastera 3.2.2013 v 11:36 #

    Jéé super recenze, já teď psala recenzi na Netopýra a mám podobné pocity. A film? Fakt? Skvělý, ale Leonardo proboha jen to ne, ten se mi na Harryho vůbec nehodí! :)

    • Wolf Draven 3.2.2013 v 13:41 #

      Jee, tak to si ji jdu k tobě hned přečíst!
      Já si taky myslím, že se na Harryho Leonardo nehodí, ale v několika posledních filmech mě docela překvapil a vzala jsem ho na milost, takže třeba se toho zhostí dobře. Uvidíme.

Zanechat komentář