Stařec a smrt – Jiří Stránský [RECENZE]

29 Srp

Autor: Jiří Stránský
Název: Stařec a smrt
Nakladatelství: Hejkal
Rok vydání: 2007
Forma: e-kniha
Počet stran: 172
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Hrdinou nejnovější knihy spisovatele a scenáristy Jiřího Stránského, známého široké veřejnosti jako tvůrce seriálu Zdivočelá země, je starý muž, téměř devadesátiletý Vilém, který byl za totality několikrát vězněn. Minulost a osudy vězněných kamarádů se v jeho vzpomínkách samozřejmě objevují, ale podstatně větší roli hraje současnost – rodinné problémy, rozvod milované vnučky Aničky, ztracené přátelství s někdejším kamarádem Karlem, nyní tchánem Vilémovy dcery, dilema, zda má strávit s rodinou Vánoce, které by mnohem radši prožil sám, jen s milovanou manželkou Milkou, s níž si i tři roky po její smrti denodenně povídá… Novela je oslavou celoživotní lásky a oddanosti, která nekončí ani manželčinou smrtí.

* * *

Kniha začíná momentem, kdy Vilém – hlavní postava – hledá mezi svými věcmi Standovy deníky, protože je slíbil dokumentačnímu středisku. Standa je jeho mrtvý kamarád z vězení a teď se naskytla poslední příležitost vydat jeho deníky.
Vilém je stále nemůže najít, ale jeho manželka Milka mu poradí, kde hledat. Vilém manželku velmi miluje a vedou spolu denně velmi dlouhé rozhovory. Jediným problémem je to, že Milka už před nějakým tím měsícem zemřela – jen pět dní po oslavě jejich šedesátipětiletého výročí. Proto si Vilém musí dávat pozor na veřejnosti, aby s ní nemluvil nahlas, ale jen v duchu, aby si lidé nemysleli, že je blázen. Jinak v tom ale nevidí žádný problém.

A když ho Milka požádá, aby zavolal Julii – jejich společné kamarádce – a pozval ji na oběd, tak neváhá. Julie Milce hodně pomáhala nejen s dětmi v době, kdy byl Vilém za totality vězněn. Sama si po dvouletém manželství se sebevrahem už nikoho nenašla a Vilém s Milkou byli její jediní přátelé. Milka sama, když už cítila, že se blíží její smrt, napsala Julii dopis, kde ji žádala, aby se dali s Vilémem dohromady a čelili zbytku života spolu.

Také ho neustále navštěvuje někdo z rodiny. Nejmladší dcera Jana ho zve na Vánoce na Šumavu, kde se má sejít celá rodina. Neodmítne docela, ale moc se mu tam nechce, protože má nějaké nedořešené věci s tchánem své dcery a současně svým bývalým kamarádem Karlem.
Vnučka Anička ho požádá, aby pohlídal své pravnuky Jíru a Frantu zatímco si potřebuje vyřídit rozvod se svým manželem Kenem. S Jírou a Frantou Vilém dočista ožije, pomáhá jim s úkoly a vypráví jim jaké to bylo ve vězení. Kluci jsou nejvíc u vytržení z toho, že ho známý taxikář a kamarád Hubert oslovuje mylorde. Když se Anička vrátí, přiveze s sebou i Modřenku – dívku, která kdysi dávno přišla žádat o brigádu a měla tehdy modré vlasy a neustále jsou v kontaktu. Nejen kluci, ale i Vilém je z jejich opětovného shledání nadšený, nemluvě o Hubertovi, který se do Modřenky začne zamilovávat. A jak to všechno dopadne už si přečtěte sami.

Mně se kniha velice líbila, protože jsem u ní vzpomínala na dědečkovo a babiččino vyprávění, kdy taktéž byli za války v lágrech a neměli to jednoduché. Navíc je to velmi dojemný příběh o lásce, která nezná hranic a nekončí ani smrtí.
I když je kniha převážně o vážných věcech, tak je napsána s lehkostí a dokonce někdy i s humorem a velice dobře se čte. Nejvíce mě bavila část, kdy Vilém hlídá své pravnuky, kteří vyrostli v cizině a tak jim někdy některá česká slova dělají problém.

Sám autor se také dostal do komunistického vězení a inspirací k této knize mu byl převážně kamarád z kriminálu Jiří Krupička – světově známý geolog, esejista a filozof momentálně žijící v Kanadě. Je mu už devadesátdevět let a měl úžasný vztah se svojí ženou, která dlouho umírala a on se o ni sám staral.
I některé další postavy či události z knihy mají reálný základ – např. Nudlová hladovka je skutečná historka z příbramského vězení.

Za recenzní e-knihu vděčím nakladatelství Hejkal a tímto jim ještě jednou moc děkuji!
V případě zájmu je možné si tuto knihu na jejich stránkách objednat.

* * *

Ukázka

Julii tekly slzy. Nevěděl, co s tím. Nikdy nevěděl co se slzami. Snad ještě s Janinými, že byla dcera a viděl ji plakat i jako maličkou. Ale s Milčinými ne. A když se někdy stalo, že jí slzy přeci jen a zničehonic začaly téct, což znamenalo, že se v ní protrhla hráz nějakého žalu,ale i vzteku, nebo nahromaděných ublížení, byť třeba dávných, pokaždé z toho měl podivnou nemoc za očima, za čelem a někde na prsou. A nikdy nevěděl, co udělat, aby ty slzy ukončil…
Například když se Janě narodil Toník, a po devíti měsících ho po ránu našli v postýlce mrtvého… Jak Jana vyla a Milka ji jakoby celou uchopila do náruče a vyla s ní a při tom se s ní v náruči kývala dopředu a dozadu jako se kývou Židé před Zdí nářků…
„Ne, prosím tě, slzy ne…Slzy ne,“ proto řekl. Milka ráda o Julii říkala, že je dáma: Julie se nadechla, vydechla, kapesníčkem si otřela oči, usmála se.

Zajímavosti

Zde si můžete přečíst zajímavý článek o osudech autora a nebo zde o křtění knihy.

komentáře 3 na “Stařec a smrt – Jiří Stránský [RECENZE]”

  1. Myanmar 29.8.2012 v 13:57 #

    Tohle vypadá jako velmi zajímavá knížka, jsem ráda, žes mě na ni upozornila. Pěkná recenze :)

    • Wolf Draven 29.8.2012 v 16:21 #

      No fakt se mně líbila a byla to taková fajn změna od všech těch fantasy a hororů :)

  2. Anonymous 29.8.2012 v 18:34 #

    Kniha vypadá zajímavě, myslím si, že to bude dobrý dárek na Vánoce pro mého dědu! Nejspíš si ji přečtu i já. Dík za tip.

Zanechat komentář