Příběhy rodiny Smrtičovy: Temné dědictví – Harald Tonollo [RECENZE]

7 Zář

Autor: Harald Tonollo
Název: Temné dědictví
Série: Příběhy rodiny Smrtičovy
Originální název: Die Rotentodds – Onkel Deprius’ dunkles
Nakladatelství: Euromedia / Knižní klub
Překlad: Alena Bezděková
Rok vydání: 2012
Vazba: paperback
Počet stran: 128
Mé hodnocení: 4,5/5

Anotace

První ze tří příběhů o pozoruhodné čarodějnické rodině pana Smrtiče, majitele pohřebního ústavu. Smrtičovi zdědí velký dům se zahradou, zahradníkem, komorníkem, miniteriérem Hannibalem a kuchařkou Karlou, který je plný pozoruhodných věcí. Jednou z nich je kniha se zlatou ořízkou a názvem MAGIA. Obsahuje 777 kouzelnických zaříkadel, jenže jak dvojčata zjistí, vůbec nefungují. Malá Polly musí chodit do lidské školy, kde si povšimne chlapce, kterého šikanují dva spolužáci. Spolu s dvojčaty mu pomůže a stávají se z nich kamarádi.

* * *

Kniha začíná tím, jak rodinka Smrtičova pojídá salát z masařek. Někoho by to mohlo znechutit, mě to naopak nadchlo! Asi jsem divná, ale tenhle druh knížek prostě “žeru” a je mi jedno, že většinou obal hlásá “pro děti od…”. Část mého já i nadále zůstává dítětem a podobné knížky si prostě užívá. Nejinak tomu bylo i u Temného dědictví.

Rodinku Smrtičových si prostě zamilujete. Má pět členů – tatínek se jmenuje Patricius, maminka Prospera, stodesetiletá dvojčata Pankrác a Palmác a nejmladší je dvanáctiletá Polyxena. Polly (jak se jí zkráceně říká) je jediná “nepovedená”, tzv. nezmar přírody. Stárne hrozně rychle, stejně jako obyčejní lidé, s kterými má (narozdíl od zbytku rodiny) velmi společného. To znamená, že jí klasická lidská jídla a chodí do normální školy. Také má jako jediná z rodiny blonďaté vlasy. Nikdo neví, kde se stala chyba, protože Smrtičovi pocházejí z nesmírně dlouhé linie černovlasých čarodějnic, kouzelníků a různých jiných stvoření. Většina jejich předků se dožila sedmi set či více let. Bohužel ale v průběhu posledních staletí ztratili své magické schopnosti.

Jednoho dne dostanou Smrtičovi doporučený dopis se zprávou, že umřel jejich strýček Drslav a odkázal jim celý svůj majetek – své panství v Krásnohoří, se všemi věcmi, i se zahradníkem Gustavem, komorníkem Brunem, kuchařkou Karlou a miniteriérem Hanibalem. Hanibal je nakonec jediný důvod, proč se Polly neodstěhuje na internát, protože jinak to opravdu nemá se svojí “podivnou” rodinou lehké.

A přijet k nové škole v pohřebním voze jí taky nepřipadá zrovna jako dobrý nápad, ale jelikož její maminka je jiného názoru, stane se Polly hned zkraje terčem posměchu. Není ovšem jediná, kdo má ve škole problémy. Brzy si všimne kluka jménem Pit Nick, kterému nikdo neřekne jinak než Piknik. Jezdí stejně jako Polly ze školy autobusem do Krásnohoří. Je neustále terčem šikany a vydírání dvou svých spolužáků. Polly se mu rozhodne pomoct. Přijde s důmyslným plánem, do kterého mimojiné zapojí i své dva bratry. Jaký to je plán a zda vše vyjde podle předpokladů si už musíte přečíst sami.

Rozhodně doporučuji přečíst všem, kteří mají rádi dětské příběhy. Je to skvělá oddechovka. Navíc je to nejen vtipné, ale i poučné čtení. A pokud to nezaujalo vás, tak vašim mladším sourozencům či dalším příbuzným se to bude líbit stoprocentně. Mám to vyzkoušené, moji malí příbuzní byli z knížky přímo nadšení. Ti starší se střídali ve čtení nahlas, mladší napjatě poslouchali a obdivovali krásně provedené ilustrace, kterými se kniha pyšní.
Jediným mínusem knihy bylo to, že nebyla delší. Ale další díly na sebe snad nenechají dlouho čekat.

Velice děkuji knižní distribuci Euromedia i Knižnímu klubu za možnost přečíst si tuto knihu ještě před oficiálním vydáním, které je naplánováno na 25.9.2012. Předobjednat si ji můžete již dnes ZDE.

* * *

Ukázka

„Salát z masařek…!“ reptal Pankrác znechuceně a odstrčil talíř doprostřed stolu. „Každej tejden salát z masařek…“
„No jo,“ zaradovalo se jeho dvojče Palmác škodolibě. „Ale když ho nesníš nedostaneš zákusek – pudink z medúz – a protože Polly ho nebaští, bude můj!“
Prospera Smrtičová si změřila oba syny ledovým pohledem. Její oči, podmalované tlustou černou linkou, nebezpečně zajiskřily. Zvolna se opřela lokty o stůl a propletla vyzáblé prsty ozdobené zlatými prsteny, až se jí dlouhé, špičaté nehty zaryly do hřbetů rukou. Pak lehce zvedla bradu. Její výrazně vystupující lícní kosti nepůsobily nijak přátelsky. Malá kuchyňka v tmavém bytě ve staré zástavbě najednou vypadala ještě těsnější. Paní Smrtičová vždycky oslovovala své tři děti celým jménem, a tak pronesla tichým hlasem s výhružným podtónem: „Můj milý Pankráci! Připravuji ten salát už víc než tři sta let. A mám pro to svůj důvod: salát z masařek má mimořádně vysoký obsah bílkovin a životně důležitých vitamínů QQ2 a Y7. Což znamená, že je nejen zdravý…“ Matka se významně odmlčela, naklonila se k synům a vyčítavě dodala: „…ale navíc i báječně chutná!“

komentáře 3 na “Příběhy rodiny Smrtičovy: Temné dědictví – Harald Tonollo [RECENZE]”

  1. laurdes 7.9.2012 v 21:49 #

    Jéé, to vypadá opravdu pěkně. Mrknu se po tom někde v knihkupectví a možná to dám bratránkovi a budeme si potmě číst strašidelné příběhy :)

  2. Anonymous 10.9.2012 v 11:06 #

    Wau, to vypadá suprově!

Zanechat komentář