The Long Weekend – Savita Kalhan [RECENZE]

31 Bře

Autor: Savita Kalhan
Název: The Long Weekend
Nakladatelství: Andersen Press Limited
Rok vydání: 2008
Vazba: paperback
Počet stran: 180
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Sam knows that he and his friend Lloyd made a colossal mistake
when they accepted the ride home. They have ended up in a dark
mansion in the middle of nowhere with man who means to harm them.
But Sam doesn’t know how to get them out. They were trapped, then
separated. Now they are alone. Will either of them get out alive?

* * *

Samovi je jedenáct a je opět „ten nový“ ve škole, protože se s rodinou často stěhuje. Tentokrát si ale už stihnul najít kamaráda Lloyda.

Jednoho dne odpoledne po škole čekají až je vyzvedne někdo z jejich rodičů, ale ani jeden z nich si není jistý, kdo z rodičů je na řadě. Začíná se připozdívat a spustí se déšť, když v tom přijede velká černá dodávka a muž uvnitř je vyzve ať si nastoupí.
Oba mají za to, že je to tatínek toho druhého a tak ani nezaváhají a vlezou dovnitř. V autě se zabaví sledováním filmu a tak na svůj omyl přijdou až když se jim zdá, že jedou příliš dlouho. Nejdřív je zachvátí panika, ale potom si řeknou, že to asi Lloydův bohatý tatínek jim připravil nějaké překvapení a neznámý muž jim to nevyvrací a nechá je při tom.

Doveze je až k velkému domu, kde je nechá v obrovské herně, kde se nachází vše, co je snem každého kluka – herní konzole, video, dvd, kulečník,…prostě vše na co si jen vzpomenete. A také dobré jídlo.
Muž je zde zanechá s tím, že brzy přijdou ostatní a také, že dorazí velké překvapení.

Po nějakém čase, kdy se kluci zaobírají hraním, se jim zachce na záchod a zjistí, že jsou zamčení a že jsou všude kamery. Sam začne být velmi podezřívavý a svým šestým smyslem cítí, že tu něco nehraje. Lloyd si myslí, že Sam přehání a když muž znovu přijde s tím, že plán byl změněn a ostatní přijdou až zítra ráno, stejně jako „překvapení“ – nějaká slavná rocková kapela, nechá se odvést do jiného pokoje než Sam, i když se tomu Sam snaží zabránit.

Sam se v pokoji zabarikáduje a hledá cestu ven. A když se na něj muž dobývá a je rozzuřen na nejvyšší míru, je Samovi jasné, že ho jeho smysl nezklamal.

Pomalu začíná boj o záchranu vlastního života, pokusu o naleznutí Lloyda, plánování útěku, skrývání se,… a to vše v obrovském domě bez telefonu či v zahradě kolem domu, která je obehnaná tak vysokým plotem, že nikdo není schopen ho přelézt. S podivným a zvráceným mužem v patách. A pozemek sám je uprostřed opuštěné krajiny.
Rozhodně to bude nejdelší víkend v jejich životě, ne-li ten poslední.

Když jsem si tuhle knihu pořizovala, protože mě zaujala anotace, tak jsem ještě netušila, že její protagonisté jsou tak mladí. A když jsem ji začala číst, tak podle začátku jsem nabyla dojmu, že to je spíše knížka pro děti, kde hlavní pointou bude postrašit malé děti, aby nenastoupili k neznámým lidem do auta, protože by se jim mohlo přihodit něco nepěkného. BUBUBU a všechny děti, které si to přečtou budou poslušné.
Počáteční naivita a neopatrnost Sama s Lloydem byla donebevolající! Dokonce jsem měla chuť knížku odložit a už nikdy nedočíst. Ale nakonec jsem se rozhodla jí dát ještě šanci a v momentě, kdy začínal být Sam neklidný, už jsem ji neodložila a nelituji. Tím momentem začal totiž příběh nabírat na síle a až do konce nepolevoval. Dokonce jsem se přistihla, jak chvílemi zadržuji dech, divoce mi buší srdce a nebo mám chuť nahlas vykřiknout a Sama varovat. Až takovou moc nade mou ten příběh měl. A nebylo to jen příběhem samotným, ale i tím, jak realistický byl. Vždyť každou chvíli slyšíte z rádia nebo z televizních zpráv o dětech, které byly uneseny.

Byla jsem autorce vděčná, že v některých momentech nezacházela příliš do detailů a spíše nechala prostor pro fantazii. Někdy méně je totiž více.

Také bylo zajímavé sledovat vývoj a změnu Samova chování, který v sobě musel najít dost vnitřní síly a odvahy, aby se snažil pomoci nejen sobě, ale i Lloydovi, který se psychicky sesypal. Bylo obdivuhodné, jak zahodil šanci zachránit sám sebe a riskoval vše pro svého kamaráda.

Tato kniha je důkazem toho, že opravdu není potřeba do příběhu vpravit nějaké nadpřirozené bytosti, aby byl dost strašidelný. Úplně stačí „obyčejný“ člověk, který má nekalé či zvrácené úmysly.

* * *

Ukázka

„Isn’t this your car we’re riding in?“
It could have been the chorus to a good song. Sam sang it over to himself. Isn’t this your car we’re riding in?Isn’t this your car we’re riding in? Isn’t this your car we’re riding in?
Shut up! He screamed inside his head. Shut up! Shut up! Shut up!
„No,“ he answered. His voice was small and quiet, like the whisper of a mouse.
Lloyd’s mouth fell open. Their eyes turned simultaneously towards the driver. 

Zatím bez komentářů

Zanechat komentář