Volání netvora – Patrick Ness [RECENZE]

27 Čvc

Autor: Patrik Ness
Námět: Siobhan Dowd(ová)
Název: Volání netvora
Originální název: A Monster Calls
Nakladatelství: Jota
Překlad: Anežka Sedláková
Rok vydání: 2012
Vazba: pevná s přebalem
Počet stran: 216
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Příběh o velké odvaze malého kluka, který se postavil svému strachu.

Třináctiletému Conorovi se do snů vkrádají noční můry. A jakpak by taky ne – jeho maminka je vážně nemocná, táta žije kdesi za mořem v Americe, babička ho pořád jen peskuje a spolužáci jsou tak trochu tyrani. Pak se rozhádá se svou nejlepší kamarádkou a zůstane na všechno sám.

Tedy, skoro sám. V noci, vždycky chvíli po půlnoci, ho totiž navštěvuje netvor – obrovitánský chodící a mluvící starý strom, který roste na kopci za domem. A překvapivě si chce… povídat! Postupně Conorovi vypráví tři starobylé příběhy a učí jej, že věci často nejsou takové, jakými se na první pohled zdají. A že naším největším nepřítelem je náš vlastní strach. Netvor chlapce ponouká, aby povyprávěl čtvrtý, poslední, příběh sám. Vlastně po něm chce tu vůbec nejtěžší věc – podívat se děsivé pravdě do očí. Dokáže to Conor?

Volání netvora je moudrá, temně zábavná, napínavá a docela strašidelná knížka, která vypráví příběh o moci přátelství a rodiny a velké odvaze postavit se čelem ke svým nejhorším nočním můrám. Slyšíte? Netvor volá…

* * *

O této knize jsem toho slyšela už mnoho – kolik ocenění už získala, jak unikátní je a kolika lidem se líbila. Mě zaujala už dávno její anotace a nedávno i trailer ke knize. A když jsem se dozvěděla, že vyjde česky, tak jsem se hodně těšila a okamžitě předobjednala. Ale abych se přiznala, tak jsem očekávala naprosto něco odlišného. Myslela jsem si, že jde o nějaký hororový příběh pro děti. Ovšem to, co na mě čekalo v knize jsem rozhodně nečekala. Ještě teď se z toho nemůžu vzpamatovat. Momentálně jsem emocionálně vyšťavená a přitom okouzlená a snažím se jen znovu popadnout dech. Ta knížka je prostě úžasná a přitom vlastně úplně strašná, protože může být klidně i vaší nejhorší noční můrou.Je o třináctiletém chlapci jménem Conor O’Malley, který žije sám se svojí těžce nemocnou maminkou. Tatínek se od nich odstěhoval už před časem, aby žil se svojí novou rodinou.
Conorovi se do spánku vkrádají zlé sny. Zdává se mu o tmách a vzdušném víru, v němž se ozývá děsivý křik.
Když se mu ale začne zdát nová noční můra – o netvorovi, který je vlastně mohutným a prastarým stromem, který za ním přichází pár minut po půlnoci, tak Conor kupodivu necítí strach. Dokonce se na noční setkání s netvorem začne i těšit. Netvor mu vypráví postupně tři příběhy ze své minulosti, kde Conorovi ukazuje, že věci někdy nejsou takové, jaké se zdají na první pohled být. Na oplátku bude po Conorovi chtít příběh čtvrtý – příběh o pravdě. O Conorově pravdě.V průběhu knihy sledujeme Conorův nelehký život, kdy ve škole zažívá šikanu, ale i jistý druh přehlížení a lítosti. Jeho mamince je čím dál tím hůř a tak k nim přijede babička, kterou Conor nemá moc rád, protože ho stále jen napomíná a buzeruje. Dokonce se na chvilku objeví i tatínek, kterého už strašně dlouho neviděl, ale pak zase spěchá za svou novou rodinou.
V Conorovi narůstá zlost a díky pomoci netvora zničí několik babiččiných věcí a také ve škole způsobí nějaké nepříjemnosti. Ale všichni se pořád tváří jakoby to bylo v pořádku a omlouvají Conorovo chování, protože “vědí, čím si teď prochází”. Jenže to Conora ještě víc naštve, protože ví, že si zaslouží být potrestán. A netvor už chce slyšet jeho – Conorův – příběh.Nebudu už prozrazovat víc, snad jen to, že je to velmi emotivní kniha, která má v sobě skrytý velmi silný příběh. Nemohla jsem se od ní odtrhnout a přečetla jsem ji za jedno odpoledne, ale musím se přiznat, že jsem velmi ráda, že jsem ji četla v klidu domova, protože v její druhé půlce už jsem se neubránila potokům slz (a to doslova), když mi pomalu začínalo být jasné, jakým směrem se příběh ubírá.Tuto opravdu mimořádnou knihu (všechna ocenění si jistě právem zaslouží) doporučuji všem, ale předem upozorňuji, že to nebude zrovna lehké čtení a možná si také poplačete (zvlášť jestli jste takové citlivky jako já) a možná se také zamyslíte nejen nad sebou, ale hlavně nad svými skrytými myšlenkami a tužbami.Kniha je také zvláštní tím, že ji původně měla v plánu vytvořit známá autorka knížek pro děti Siobhan Dowdová, která ale bohužel už nedostala příležitost knihu dopsat, protože ve svých čtyřicetisedmi letech podlehla jinému “netvorovi” – rakovině.
Když byl spisovatel Patrick Ness (známý např. svojí dystopickou trilogií CHAOS) požádán, aby její dílo dokončil, nebyl si zpočátku jistý, zda dokáže napodobit Siohanin jazyk a styl psaní. Nakonec se o to ani nepokoušel a vytvořil příběh podle svého, ale snažil se, aby se líbil i samotné Siobhan někde tam nahoře. Osobně si myslím, že se mu to povedlo dokonale.

Další věcí, jež také musím zmínit, jsou naprosto úžasné ilustrace, které má na svědomí Jim Kay a taktéž za ně obdržel ocenění – medaily Kate Greenawayové. Už i jen díky těmto ilustracím stojí za to si knihu koupit. O příběhu už ani nemluvě. Prostě – přesvědčte se sami!

* * *

Ukázka

“Co jsi vlastně zač?” zajímalo Conora.
Já nejsem žádné “co”, zamračil se netvor. Já jsem “kdo”.
“Tak kdo teda jsi?” zeptal se Conor.
Netvor na něj vykulil oči. Kdo jsem? zaburácel. Ty se ptáš, kdo já jsem?
Netvor před Conorem rostl do výšky a roztahoval se do šířky.
Rázem se vzedmul vítr, v jehož poryvech netvor rozpažil. Náruč měl tak širokou, až se zdálo, že se dotkne obou konců dalekého obzoru.
Jako by mohl obejmout celý svět.
Dali mi tolik jmen, kolik jen uběhlo na zemi let! zaduněl netvor.

komentáře 4 na “Volání netvora – Patrick Ness [RECENZE]”

  1. Anonymous 28.7.2012 v 11:09 #

    Úžasná kniha, která toho dokáže hodně dát!

  2. Anonymous 31.7.2012 v 12:23 #

    Smutná, ale překrásná knížka, díky za recenzi, která mi mluví z duše!

Zanechat komentář