Rozum a cit – Joanna Trollopeová [RECENZE]

22 Lis

rozum-a-citAutor: Joanna Trollope(ová)
Název: Rozum a cit
Originální název: Sense & Sensibility
Nakladatelství: Leda
Překlad: Alžběta Slavíková Hesounová, Vlasta Hesounová
Rok vydání: 2015
Vazba: brožovaná
Počet stran: 368
Žánr: současná světová literatura, romantika, (přepracovaná) klasika
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Slavný román Jane Austenové přenesla do dnešního světa vynikající současná anglická spisovatelka Joanna Trollopeová. Provedla to s mimořádnou empatií, humorem, pokorou k originálu, ale také s nevídanou odvahou. Za dvě stě let se změnilo naše vyjadřování, společenské zvyklosti, životní styl, přibyly technické vymoženosti, zůstala ale touha po lásce, bezpečí, po blízkosti druhého. Z lásky možná není úniku ani emancipace – ještě že rozum i cit jsou stále s námi!

* * *

Musím se přiznat, že knihy Jane Austenové zrovna nevyhledávám, protože historické milostné romány nejsou tak úplně můj šálek čaje. Její knihy ale patří mezi uznávaná a hodnotná díla, která by měl každý člověk znát. Rovněž bývají často převedena na filmová plátna. Jelikož jsem se zatím nedonutila šáhnout po knize, ani jsem neshlédla film, o to víc mě nadchnula možnost zrecenzovat novinku z nakladatelství Leda od Joanny Trollope, která je vlastně takovou modernější verzí historické klasiky. Proto také nese kniha podtitul Jane Austenová v jednadvacátém století.

Děj nás na začátku zavede do Anglie, do honosného sídla Norland obklopeného nádherným sussexským parkem, jenž bylo po dlouhá léta domovem rodiny Dashwoodů.
Starý Henry Dashwood žil v Norlandu od narození a celý život se o něj starala jeho staropanenská sestra. Když ale zemřela, zdál se Henrymu dům nějaký moc velký a opuštěný a uvědomil si, že potřebuje více života. Vzpomněl si na synovce, jediné dítě své mladší, dávno zesnulé sestry, jenž taktéž nesl jméno Henry. Nastěhoval si ho k sobě i s malými holčičkami a jejich matkou Belle.

Žilo se jim zde dohromady skvěle, až do smrti strýce Henryho. Nedlouho poté dostal mladší Henry astmatický záchvat a v nemocnici také zemřel. V domě po něm zůstala Belle (Isabella) a tři mladé dámy – Elinor, Marianne a Margaret. Ještě se nevzpamatovaly z jeho smrti a už musejí řešit vystěhování.

Belle si totiž Henryho nikdy nevzala, a jelikož strýček Henry odkázal vše Johnovi – otci chlapečka, jemuž se stal na sklonku života prastrýcem, děvčata nemají právně na nic nárok. Kdyby to bylo jen na Johnovi, nechal by tam Belle s dívkami bydlet i nadále, tak jak to přislíbil Henrymu na smrtelné posteli. Jeho manželka Fanny je ale posedlá penězi a brzy po pohřbu přijede do Norlandu a pustí se do velkých úprav. Donutí také Johna oznámit Belle a jejím dcerám, že už pro ně není v Norlandu místo a musí se vystěhovat.

Všechny jsou tímto oznámením zdrcené, ale přece jen se na ně usměje štěstí, když jim jejich vzdálený příbuzný, sir John Middleton, nabídne bydlení v jeho Bartonské vilce. Je to novostavba a na to se holky moc netváří, chtěly by raději něco starého a v okolí Norlandu, aby mohly dokončit své školy, ale Belle s nabídkou souhlasí.

Otázka střechy nad hlavou je tedy vyřešená, ale tím jejich problémy zdaleka nekončí. Všechny čtyři se musí aktivně zapojit, aby měly čím zaplatit účty, což je zvláště pro některé problém, jelikož nejsou zvyklé pracovat. Navíc se jim do cesty připlete i nějaká ta láska. Jak to všechno zvládnou, si už musíte přečíst sami.

Ačkoli se má děj odehrávat v dnešní době a postavy používají novodobé vynálezy jako je mobilní telefon či počítač s emailem, Facebookem, Twitterem apod., celková atmosféra příběhu tomu moc nenapovídá. Při čtení jsem spíše měla pocit, jako bych se ocitla zpět v čase, pravděpodobně v čase, ve kterém se odehrávají právě klasické příběhy Jane Austenové. I chování postav se mi více hodilo pro dobu dřívější, stejně tak jako popisy nádherné přírody a majestátních sídel navozují spíše zdání doby dávno minulé.

Z hlavních postav mi byla nejsympatičtější Elinor neboli Ellie, protože jako jediná myslela prakticky a racionálně a blaho všech ostatních dávala před svoje vlastní potřeby. Byla nejzodpovědnější a její prozřetelnost mnohé zachránila. I ostatní postavy měly něco do sebe, ale Ellie mi byla asi nejbližší.

Knihu bych doporučila asi převážně čtenářkám, které milují knihy Jane Austenové a všem, kteří nepohrdnou romantickými příběhy s neobvyklou atmosférou. Jako oddechovka rozhodně nezklame, navíc se čte v podstatě sama.

Děkuji nakladatelství LEDA za poskytnutí knihy na recenzi.

Zatím bez komentářů

Zanechat komentář