Rudá jako krev – Salla Simukková [RECENZE]

3 Bře

ruda_jako_krevAutor: Salla Simukka
Název: Rudá jako krev
Série: Lumikki Andersson
Díl: #1
Originální název: Punainen kuin veri
Nakladatelství: Egmont
Překlad: Jitka Hanušová
Rok vydání: 2013
Vazba: vázaná
Počet stran: 280
Žánr: YA, thriller, finská literatura
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Byla jednou jedna dívka, která se naučila bát…
Lumikki Anderssonová je svéhlavá sedmnáctiletá dívka, která má ráda samotu a silnou černou kávu. Řídí se pravidlem „neplést se do záležitostí druhých“.
Jednoho rána ale objeví ve školní temné komoře sušící se řadu pětiseteurových bankovek. Ve vzduchu visí pach krve. Nález bankovek od základů otřese jejími zásadami, obrátí její všední život vzhůru nohama a vtáhne ji do světa drogových dealerů a násilníků.
Rudá jako krev je první díl úspěšné trilogie. Práva na její vydání se už prodala do 37 zemí světa. Ve druhém dílu s názvem Bílá jako sníh se hrdinka vydává do Prahy. Závěrečný díl nese název Černá jako eben.

* * *

Jak si mnozí již možná všimli, tak miluju Finsko, finštinu a prostě téměř vše finské, takže když jsem se dozvěděla, že u nás vyjde kniha finské autorky spadající do žánru YA i thriller, tak jsem ji prostě MUSELA mít! A co nejdříve jsem se chtěla vrhnout na čtení. Vzala jsem si tuto knihu spolu s několika dalšími na jarní prázdniny a hádejte co? Přečetla jsem ji na jedno posezení.

Děj, který se příhodně odehrává koncem února, začíná v momentě, kdy je zastřelena dvacetiletá Natalia Smirnovová při pokusu o útěk (s kabelkou plnou peněz).

Kniha pokračuje pohledem na trojici opilých, sjetých a tuze veselých mladých lidí, kteří mají igelitku plnou špinavých (doslova!) peněz a nenapadne je v jejich pohrouženém stavu nic lepšího než se vloupat do školy a omýt a rozvěsit špinavé peníze v temné komoře.

V další kapitole už se konečně setkáváme s hlavní hrdinkou příběhu, sedmnáctiletou studentkou střední školy Lumikki Anderssonovou, která bydlí v Tampere sama v garsonce, miluje kafe (jako většina Finů) a je typickou představitelkou chytré, ale depresivní a uzavřené drsňačky s vlastním názorem, ale která se stará jen sama o sebe a do ničeho se raději neplete. (Povahově i chováním mi velmi připomínala moji kamarádku Jennu, která se také přistěhovala do Tampere a jakoby se stala autorčinou předlohou této postavy.)

Málokdo to o Lumikki ví, ale každý den ráno těsně před vyučováním se chodí do opuštěné temné komory uklidnit a „nabít“. Tmavá komora byla takové její útočiště, ale tentokrát jí její rituál naruší nějaký podivný cizorodý pach. Zjistí, že všude kolem ní jsou rozvěšené peníze, ze kterých se někdo snažil smýt krev. Totálně ji to rozhodí a na první vyučovací hodině je myšlenkami stále v temné komoře. Neví, co má dělat, jestli vše oznámit řediteli nebo si to nechat pro sebe a nestarat se více.

Po hodině jde zpět k temné komoře. Cestou do ní vrazí s batohem spěchající Tuukka, namyšlený osmnáctiletý syn ředitele a začínající herec (vražedná kombinace). Když Lumikki dorazí do temné komory, ta již zeje prázdnotou. Peníze zmizely. Lumikki najednou bleskne hlavou, že Tuukka nikdy nenosí batoh, je hrdý na svoji koženou tašku. Dojde jí, co se stalo s penězi a rozhodne se Tuukku sledovat do nedaleké kavárny, kde se má sraz s dalšími spolužáky – Elisou a Kasperem. Nechtěně se tak zaplete do velmi nebezpečné záležitosti. Peníze patří Rusům a ti je chtějí zpět! A jak známo, s nimi není radno si zahrávat.

Musím se přiznat bez mučení, že tuto knihu jsem si opravdu užila. Byl to takový svěží finský vánek v oblasti YA literatury, která je většinou převážně plná amerických superškoláků. Podívat se občas pro změnu do Evropy není vůbec špatný nápad. A jelikož je Finsko pro mě srdcovka, tím větší moje nadšení bylo. Při čtení jsem se také vracela ve vzpomínkách na těch pár týdnů, kdy se mi poštěstilo si studium ve finské škole vyzkoušet osobně. Školství je tam trošku na jiné úrovni než u nás a studenti nejsou tolik vystresovaní ze zkoušek a testů.

Jak už jsem zmínila, hlavní postava mi připomínala moji velmi dobrou finskou kamarádku, takže nebylo snadné se o ni nebát v napnutých momentech a nedržet jí pěsti (štěstí). Některé charakterové vlastnosti máme dokonce velmi podobné a obě milujeme kafe, takže to byly také body k dobru. Moc se mi líbily vložené citace a odkazy na pohádku o Sněhurce, které vyznívaly velmi poeticky a byly úzce spjaty se jménem hlavní hrdinky. (Lumi je finské slovo pro sníh.)
Celou dobu jsem byla zvědavá, jestli se někdy dozvíme, co přesně se Lumikki v minulosti stalo, že se „naučila bát“, je neustále ve střehu, v noci mívá noční můry a fragmenty jejích vzpomínek, které nám autorka semtam odkryje, nejsou právě z těch nejšťastnějších. A stále je tu ten neurčitý pocit, tušení něčeho utajovaného.
Zajímavé také bylo nahlédnout pod pokličku ruskému a estonskému podsvětí a obchodům s drogami, které bohužel kvetou po celém světě.

Rudá jako krev, jenž má okouzlující obálku, je první díl trilogie a já už se nemůžu dočkat, až se mi do ruky dostane další pokračování. Mělo by nést název Bílá jako sníh.

Knihu doporučuji všem fanouškům YA literatury, kteří si rádi přečtou něco napínavého a nezvyklého. Myslím, že by se kniha mohla líbit ale i milovníkům thrillerů, kteří YA nijak zvlášť nevyhledávají.

komentářů 8 na “Rudá jako krev – Salla Simukková [RECENZE]”

  1. Trinity Estridge 4.3.2014 v 16:56 #

    Páni, konečně nějaká knížka od autorky, která není z Ameriky. :D Má hodně zajímavou anotaci i obálku, takže rozhodně přidávám do wishlistu.

  2. Rodaw 4.3.2014 v 23:24 #

    Moc pěkná recenze :)

  3. Owlie 6.3.2014 v 17:05 #

    Super recenze :)O knížce jsem to teď neslyšela, ale líbí se mi :)

  4. Bastera 10.3.2014 v 00:05 #

    Ty jo tak to zní fakt zajímavě!!! I když nejsem úplně největší fanoušek YA nebojím se jí, takže píšu na seznam! :)

Zanechat komentář