Seznam mých přání – Grégoire Delacourt [RECENZE]

15 Úno

seznam-mych-praniAutor: Grégoire Delacourt
Název: Seznam mých přání
Originální název: La Liste de mes envies
Nakladatelství: Host
Překlad: Eva Sládková
Rok vydání: 2013
Forma: e-kniha
Počet stran: 152
Žánr: současná literatura
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Když Jocelyne Guerbettová, majitelka galanterie v Arrasu, zjistí, že si najednou může dopřát všechno, po čem touží, začne se ptát sama sebe, jestli tím mnohem víc neztratí.

Jocelyne, řečená Jo, kdysi snila o tom, že bude módní návrhářkou, jenže nakonec prodává v galanterii. Má ráda štíhlé siluety, přitom má do postavy manekýny daleko. Čekala prince na bílém koni, ale přišel Jocelyn, rovněž řečený Jo. Mají dvě děti, o třetí přišli — a tento smutek mezi nimi vše pokazil. Jo je krutý a Jo chtěla utéct. Přesto zůstala. A pak jednoho dne vyhraje 18 547 301 eur.

Grégoire Delacourt nám před očima odvíjí bláznivý, oslnivý a silný příběh lásky a náhody, který nás přímo vyzývá k tomu, abychom se rovněž zamysleli nad seznamem svých přání.

* * *

Hlavní postava knihy Jocelyne, zkráceně Jo, o sobě ví, že není hezká. Nemá modré oči, ve kterých by se muži chtěli topit, nemá postavu manekýny a postrádá půvab žen, kterým muži dlouze šeptají do ucha a vzdychají tam, kde by měli udělat tečku. Ne, ona u nich vyvolává krátkou větu, úsečnou hrubost. Přímo na věc a bez lichotek. Bez vší té omáčky kolem.

Ale někdy, když je sama, stoupne si před zrcadlo na dveřích šatní skříně v ložnici, zavře oči a pomalu se svléká do naha a pak kouká na svůj odraz v zrcadle, sní a bloudí v myšlenkách. Tehdy si připadá krásná a ta krása jí dává pocit hlubokého štěstí a pocit neuvěřitelné síly. Zapomíná díky tomu na přízemní věci, na svou nudnou práci v galanterii, na to, že se nic nemění. Na život bez dobrodružství, na to obyčejné šedé město jménem Arras, odkud se nedá utéct a kam nikdy nepřijede žádný zloděj srdcí, žádný rytíř na bílém koni.

A tak žije dál svůj obyčejný život ženy středního věku se svým průměrným manželem, jehož jméno je také Jo (Jocelyn). Mají spolu dvě již odrostlejší děti, které žijí svůj život, třetí se bohužel narodilo mrtvé. To jejich vztah dost poznamenalo a manžel ji občas obviňoval, že to je jen její chyba a byl na ni zlý. Ale ona přes to všechno zůstala a měla pro jeho zvláštní smutek pochopení.

Mezi její pravidelné činnosti patří také návštěva jejího nemocného otce, kterému se vždy po šesti minutých „resetuje“ mozek a nepamatuje si ani kdo je Jo a neustále se ptá po své zesnulé manželce.

Pro radost si Jo vede blog s názvem Šikovné prstíky o šití, pletení a galanterii, který pomalu ale jistě získává na velké popularitě u čtenářek. Všechny osamělé starší ženy díky ní zase našly smysl života.

Poblíž její galanterie mají Salon krásy dvojčata Daniela a Francoise. Někdy spolu popíjejí kafe, probírají drby a život, a když zrovna nemají žádné zákaznice, udělají Jo manikúru, ozdravnou pleťovou masku nebo nějaký krásný účes. Dvojčata jsou posedlá touhou vyhrát v loterii a jednou se jim podaří přemluvit i Jo, aby si vsadila. Ta tomu ani nevěnuje moc pozornosti, a když zjistí, že vyhrála 18547301,28 EUR, tak jí to místo radosti přinese spíše starosti. Výhru přede všemi tají, sepisuje si seznam věcí, které si přeje a zjišťuje, že ty nejdůležitější se stejně za peníze získat nedají.

Často vzpomíná, o čem snila, když byla malá holčička či teenager. Jak svět viděla ve třinácti, sedmnácti či dvaceti, co ovlivňovalo její přání, kdy se cítila šťastná a kdy smutná a proč.

A jak to nakonec s Jo a jejími penězi dopadne? No to už si přečtěte sami, určitě nebudete litovat.

Hlavní hrdinku Jo jsem si velmi oblíbila a i přes rozdílný věk a životní zkušenosti jsem se s ní dokázala v mnoha věcech ztotožnit a porozumět jí i jejím touhám. I přesto, že si ve svém životě prožila několik tragédií, tak stále dokázala nacházet radost v obyčejných maličkostech a událostech. Navíc je to blogerka! :)

Seznam mých přání je kniha o touhách a přáních, lžích (těch malých i velkých, milosrdných i krutých) o vztazích, lásce, penězích, zradě, štěstí a o tom, na čem v životě záleží nejvíc. I když je poměrně kraťoučká a dá se přečíst na jedno posezení, tak nabízí spousty témat k přemýšlení a zůstává v myslích čtenářů ještě dlouho po přečtení. Dokáže nejen pohladit po duši, ale taky rozesmutnit a dojmout. Je až bolestně realistická.

Nevím jak vy, ale já už si sepisuju takový svůj vlastní seznam.  Ale nejsou v něm pouze má přání, je to spíš soupis věcí, událostí a lidí, které jsou pro mě v životě důležité. A překvapivě je zde spousta věcí, které jsem téměř celý svůj dosavadní život brala jako samozřejmost. Ale čím jsem starší (a snad i rozumnější? No nevím…), tím víc si uvědomuji, že o některé z nich se dá strašně lehce přijít a už se nedají nikdy ničím nahradit. Někdy se honíme za nějakou vidinou něčeho většího, lepšího, dražšího a zapomínáme si užívat toho, co máme s těmi, které máme rádi.

Překvapilo mě, že autorem je muž, protože dokonale nahlédl do ženské duše. Určitě bych si někdy ráda přečetla nějakou jeho další knihu, protože jeho styl se mi velmi zamlouval a jsem zvědavá, jestli si svou úroveň psaní udrží i nadále.

Také se mi líbil obal knihy, který ve mně vyvolal vzpomínky na dětství, kdy jsem si hrávala s takovými těmi vystřihovacími panenkami a jejich oblečky, které vypadaly podobně jako právě to oblečení na obálce.

Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí této milé knížky k recenzi.

A co vy? Myslíte si, že by vám výhra v loterii přinesla štěstí? Máte nějaký svůj seznam přání?

komentáře 4 na “Seznam mých přání – Grégoire Delacourt [RECENZE]”

  1. 花HλNKA 15.2.2014 v 18:41 #

    Ani jsem nečekala, že bys knize od Hosta dala něco jinýho, než 5 hvězdiček ;-) Njn, Host prostě jede!! :-D
    A překvapilo mě, že má kniha jen 152 stran :-)

    • Wolf Draven 16.2.2014 v 23:49 #

      No když oni vydávají takový super knížky :D Nemůžu dát míň, když se mi to tolik líbí ;)
      Jj, je to jen taková tenoučká knížečka (koukala jsem na ni o víkendu v knihkupectví), ale stojí za to.

  2. pravaknihomolka 2.3.2014 v 08:35 #

    Perfektná recenzia. Táto knižočka ma zaujala hneď, ako som ju prvý krát videla, ale potom som na ňu akosi zabudla. Už si ju píšem do zoznamu, je okrem iného sympatická aj svojou veľm primeranou dĺžkou:) ĎAkujem za pripomenutie :)

    • Wolf Draven 2.3.2014 v 19:10 #

      Díky :) Je jako dělaná pro lidi, kteří neradi čtou tlusté bichle :))

Zanechat komentář