Slepá skvrna – Torkil Damhaug [RECENZE]

18 Čvn

Slepa_skvrnaAutor: Torkil Damhaug
Název: Slepá skvrna
Originální název: Døden ved vann
Nakladatelství: Jota
Překlad: Miluše Juříčková a Štěpán Lichorobiec
Rok vydání: 2013 (2.přepracované vydání)
Vazba: vázaná
Počet stran: 424
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Psychologický thriller o krutosti a temnotách lidské duše.

Září 1996. Jo, dospívající dvanáctiletý chlapec, tráví se svou rodinou prázdniny na Krétě. Slunce, moře, krásné dívky. Mohlo by to vypadat jako splněný sen. Ale Jo to takto nevnímá. Je znechucený matkou a jejím přítelem, kteří tráví veškerý čas popíjením, zatímco Jo se musí starat o své malé sourozence. Jediný, s kým si Jo rozumí a kdo mu dokonce pomáhá ve snaze získat vysněnou dívku, je muž, který si nechává říkat Sako. Jednoho dne Jo překvapí svůj objekt lásky v objetí s někým jiným a vzteky umučí kočku, jejíž mrtvé tělo zavěsí dívce na dveře.

Prosinec 2008, Oslo. Mladá psychoterapeutka Mailin náhle zmizí. Její mladší sestra Liss se vrací z Amsterodamu, kde se protloukala jako modelka, a snaží se vypátrat, co se s její sestrou stalo. Naděje zmizí ve chvíli, kdy je nalezeno zohavené tělo její sestry.

Jaké je spojení mezi prázdninami na Krétě, chlapcem Joem, tajuplným mužem jménem Sako a rokem 2008, Liss a Mailin? Proč musela Mailin zemřít? Jaká je pravá tvář psychopata, který neváhá svoje oběti nejdříve oslepit?

Slepá skvrna je román plný krutosti a zároveň precizní psychologickou studií temnoty lidské duše. Damhaug nejenže čtenáře nenechá vydechnout, ale umí i přesvědčit, že jeho spletitý příběh by mohl být pravdivý a že by se mohl odehrát kdekoli na světě.

* * *

Kniha mě velice zaujala již svou anotací a také mě okouzlila obálkou patřící do série Nord krimi, jejichž obálky jsou pověstné svou jednoduchou krásou.

Děj začíná pohledem do září roku 1996, kdy dvanáctiletý norský chlapec Jo tráví se svými mladšími sourozenci, svou matkou a nevlastním otce Arnem dovolenou u moře v zahraničí. Jelikož Joova matka je alkoholička a Arne ji v pití ještě více povzbuzuje, je na Joovi, aby se postaral o mladšího bratříčka Trulse a malou sestřičku Nini.

Jo se seznámí s jistým jemu strašně povědomým mužem, který si říká Sako, a vedou spolu zajímavé rozhovory. Mimo jiné i o dívce Ylvě, která se Joovi velice líbí a jež bydlí s rodiči ve vedlejším apartmánu. Sako mu radí, jak získat její srdce. Když ji ale Jo jednoho večera zahlédne, jak se muchluje s jiným klukem, začne to v něm vřít a na povrch se dere „ten, který buší perlíkem“ a v zuřivosti velmi brutálním způsobem zabije malé kotě a pak jeho zohyzděnou mrtvolku nechá Ylvě jako dárek na dveřích pokoje. Poté je odhodlán spáchat sebevraždu, ale Sako mu v tom zabrání.

Dále kniha pokračuje skokem do roku 2008, jež se chýlí ke konci. Norka Liss, modelka fotící lechtivější fotky, momentálně v Amsterodamu, chce opustit svého jakoby „manažera“ Zaka, ten jí začne ale vyhrožovat, že by se mohlo něco stát její sestře. Když se Mailin potom doopravdy ztratí, vrátí se Liss po jistém incidentu do Osla a začne po své starší sestře pátrat na vlastní pěst. Podaří se jí zjistit, co se s její milovanou sestrou stalo? A jak se vším souvisejí události z roku 1996?

Opět si můžete být jistí, že jde o velice poutavou severskou krimi, která vás chytí a nepustí, dokud nedočtete do konce. Zkraje nás autor sice pouze pomalu uvádí do děje a do jeho pozadí i událostí, které vedly ke zločinu, ale postupem času se napětí stupňuje a vyvrcholí na jeho konci. A najde se nejedno zvratové překvapení, které vám možná vyrazí dech.

Trošku mě ale mrzelo, že autor některé události nevysvětlil úplně, jen se zde objevily jakési náznaky. Sice nepatřily přímo k ústřednímu ději, ale doteď mi nedají spát. Stejně jako některé pasáže popisující brutální násilí.

Kniha je rozdělena do 4 hlavních částí a každá je oddělená dopisem s příslibem následujících dechberoucích událostí.

Kniha vyšla již dříve (2011) u nakladatelství Jota, ale s lehce nedotaženým překladem. Dřívější verze se mi osobně do ruky nedostala, ale četla jsem na ni překladový rozbor. Některé přeložené výrazy a věty byly dosti nešikovně zvolené a mohlo to působit trošku rušivým dojmem. Novější překlad musím ale pochválit, nenarazila jsem tam asi na nic, co by mě vyloženě zarazilo a celá kniha se mi četla velice dobře a plynule. Já jsem nadmíru spokojená.

Slepou skvrnu bych doporučila nejen všem milovníkům kvalitních detektivek a thrillerů z chladného Severu, ale i všem ostatním, kteří si rádi přečtou zajímavou knihu se skvěle promyšleným příběhem, nápaditou zápletkou a výborně zpracovanými psychologickými pohledy do duše emočně raněného člověka.

Těším se na další román Torkila Damhauga a doufám, že bude stejně tak poutavý.

Velice děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí této knihy na recenzi.

komentáře 2 na “Slepá skvrna – Torkil Damhaug [RECENZE]”

  1. Spooky 26.6.2013 v 09:09 #

    To vypadá na zajímavou knížku, podívám se po ní u nás v knihovně

    • Wolf Draven 29.6.2013 v 21:13 #

      Ale ať to není ta stará verze ;)

Zanechat komentář