Složka 64 – Jussi Adler-Olsen [RECENZE]

19 Led

složka 64Autor: Jussi Adler-Olsen
Název: Složka 64
Série: Oddělení Q
Díl: #4
Originální název: Journal 64
Nakladatelství: Host
Překlad: Magdalena Jírková
Rok vydání: 2013
Vazba: vázaná
Počet stran: 544
Žánr: detektivka, severské krimi, thriller
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Čtvrtý případ Carla Mørcka z oddělení Q.

Zneužívání, nátlak a týrání patřily ještě před čtyřiceti lety do každodenního života žen deportovaných na dánský ostrov Sprogø. Některým z nich nabídl tamější život neomezenou moc, ale většině způsobil utrpení. Podobný osud potkal i Nete Hermansenovou, jíž se z ostrova podařilo dostat pryč. Alespoň si to myslela.

Její případ se stane jedním z nejtěžších ve vyšetřování oddělení Q. Co ukrývá její minulost? Proč se na ostrov dostala? Kam zmizeli lidé z jejího okolí? A kdo za tím vším stojí?

Tvrdohlaví asistenti Asad a Rose přinutí svého šéfa Carla Mørcka znovu otevřít starý případ. Brzy však zjišťují, že se jedná jen o malou součást něčeho mnohem většího. O nejhorší možné zneužívání moci, kterému stále není konec. Carl mezitím řeší své vlastní problémy — starý případ úmrtí z roku 1978, kdy se za záhadných okolností utopil Carlův strýc. Vyšetřování, jež bylo nakonec uzavřeno pro nedostatek důkazů, mělo dva hlavní podezřelé: bratrance Ronnyho a Carla Mørckovy.

* * *

Tak tohle byla opět jízda! Na čtvrtý případ komisaře Carla Mørcka a jeho oddělení Q, které se zabývá odloženými případy, jsem se těšila už od doby, kdy jsem se dozvěděla, že má kniha s názvem Složka 64 vyjít. Autor je svým mistrným psaním schopný vtáhnout čtenáře do děje už po několika prvních stránkách a dokáže vymyslet tak dobře zamotanou a důkladně propojenou zápletku, že vám ani nevadí, že se odehrává na více jak 500 stranách. Ano, Jussi Adler-Olsen není žádný troškař a jeho knihy mi zabírají na poličkách pěkně velkou plochu. Ale já mu to dokážu odpustit, naopak bych klidně pár desítek stránek navíc uvítala a dokonce mi ani nevadí tahat všude s sebou takovou těžkou bichli, protože on za to prostě stojí!

Tentokrát nás protáhne několika dějovými liniemi a různými časovými rovinami. Už v prologu se setkáváme s jednou z ústředních postav jménem Nete a to v roce 1985. Je zrovna s manželem na slavnostní večeři pro dánské laureáty velké nordické ceny za medicínu. Mezi hosty je spousta vědců, lékařů i celebrit. Objeví se zde i Curt Wad, muž z Netiny minulosti a dojde ke konfrontaci. Curt obviní Nete před jejím manželem, že je děvka, chovanka z ostrova Sprogø, která roztáhla nohy před kýmkoliv a několikrát potratila, než ji sterilizovali. Po cestě autem domů se jí manžel ptá, zda je to pravda. Nete přiznává, že něco z toho je pravda, ale že to byla jen souhra nedorozumění. Manžel chce, aby odešla z jejich domu. Nete nechce přijít o vše, na čem jí v životě záleží, a proto raději zvolí radikálnější metodu.

Následuje skok do přítomnosti – do roku 2010, kde se znova potkáváme s naší známou trojicí z oddělení Q – uremcaným a sarkastickým komisařem Carlem Mørckem, jeho tajemným asistentem Asadem ze Sýrie, který neustále bojuje s některými dánskými výrazy a jeho podivná syrská přísloví dávají Carlovi zabrat, a nesmím zapomenout ani na dosti šílenou a přidrzlou Rose, o které se opět dozvíme pár nových věcí.

Je to právě převážně Rose, která zásobuje oddělení Q „novými“ případy a určuje, který budou řešit jako další. Jedním z nich je i tajemné zmizení ženy jménem Rita Nielsenová, známé spíše z 80. let pod přezdívkou Louise Ciccone, kdy se živila tzv. erotickým tancem a později se stala majitelkou masážního salónu. V roce 1987 náhle a beze stopy zmizela a policie její případ uzavřela jako možnou sebevraždu, i když tomu nic nenasvědčovalo.

Při vyšetřování naše úderná skvadra zjišťuje, že těch nevysvětlitelně zmizelých bylo toho roku v Dánsku povícero a ač se zprvu zdá, že spolu nijak nesouvisí, postupem času začnou na povrch přece jen vyplouvat jistá vzájemná propojení.

A některé stopy vedou i k doktoru Curtu Wadovi, zakladateli politické strany Čistý zítřek, jejíž program se občas podobá nacistickým postupům směřujícím k „čistotě rasy“. Čistý zítřek je ovšem pouze novodobější verzí organizace Tajný boj, která se již několik desítek let zabývá „očišťováním“ Dánska. V této organizaci funguje několik doktorů, převážně gynekologů, kteří na vytipovaných „nevhodných“ ženách (tzn. na ženách z přistěhovaleckých rodin, mentálně zaostalých či patřících mezi sociálně slabé a kriminálně aktivní, u jejichž potomků se neočekává žádný přínos pro společnost), tajně provádí sterilizace či potraty a to většinou bez vědomí těch, kterých se to přímo týká.

Do toho všeho nám autor postupně také odkrývá neveselý a dosti tragický životní příběh Nete Hermansenové od jejího útlého dětství přes všechny zlé věci, které ji potkaly ve škole, v době dospívání i později. Je až s podivem, jak lidskou osobnost dokáže formovat a ovlivnit někdy i nepatrný a pro někoho nedůležitý detail, zážitek, událost či pouhé slovo.

Autor opět mistrovsky střídá různé perspektivy. Chvíli vypráví příběh z pohledu Nete Hermansenové, chvíli zase z pohledu doktora Curta Wada, trojice vyšetřovatelů či dalších osob důležitých pro příběh, takže můžeme nahlédnout do myslí všech zúčastněných a pochopit jejich jednání a dozvědět se i jejich nejniternější myšlenky a pocity. Jak už to u Jussiho Adler-Olsena bývá, nic není jen černé nebo bílé a každé jednání má za sebou (až na výjimky) nějaký svůj vlastní příběh.

Jak už jsem uvedla, ani přes značnou délku knihy se rozhodně nebudete nudit a ani vás nenapadne ji odložit, dokud se nedostanete na poslední stránku. Příběh vás strhne hned od začátku a nepustí až do nečekaného brilantního a možná dokonce i šokujícího konce. Stupňující napětí je i zde prokládáno vtipnými dialogy, ironií a sarkastickým humorem, což z knihy činí velmi zvláštní, ale skvěle namíchanou směsici. Navíc pohnutý život Nete je dosti silným kafem i pro otrlé a jistě vás nenechá chladným.

Složku 64 doporučuji především fanouškům severské krimi, ale i ostatním milovníkům napětí a dobrých detektivních příběhů. Ale vězte, že tentokrát autor zpracoval opravdu drsné a trochu depresivní téma, které nemusí sednout všem, hlavně slabším povahám možná právě kvůli svému reálnému základu.
Ač je to již čtvrtý díl, je možné knihu číst i bez znalosti dílů předchozích, ale pokud nechcete o nic přijít, sežeňte si raději rovnou celou sérii, nebudete litovat.

Nemůžu se dočkat dalšího pokračování, které by se mělo objevit snad už letos.

Děkuji knižnímu supermarketu Arara.cz za poskytnutí této skvělé knihy k recenzi.

komentářů 8 na “Složka 64 – Jussi Adler-Olsen [RECENZE]”

  1. 花HλNKA 19.1.2014 v 20:11 #

    Nečtu tuhle recenzi, prostě! A ne! A tohle mi nedělej. Už mám Složku doma a jakmile dočtu Inkarceron, jdu do ní! Už se mi po Carlovi až moc stýská a ty mě tady ničíš tím svým „pět z pěti“. Však co jiného od Jussiho také čekat, že ;-)
    Ptala jsem se u Hostu a pátý případ vyjde na podzim, už se nemůžu dočkat!! :-)

    • Wolf Draven 19.1.2014 v 20:16 #

      :D Já ráda „týrám“ lidi ;) Ale taky se nechávám týrat recenzemi ostatních :D Nejradši bych četla asi tak 50 knížek naráz :D A navíc jsem zase nakupovala :( asi teď zase budu do další výplaty o hladu :D
      Jinak Jussi by zasloužit spíš tak 10 z 5 :D A Složka 64 je skvělá a děsivá zároveň, tobě se stopro bude líbit :)
      Tak to je super, už se těším na podzim!!!

      • 花HλNKA 19.1.2014 v 20:23 #

        To už jsem si všimla, jak ráda ničíš! :-D No, na Složku jsem hoooodně zvědavá, z předchozích dílů se mi nejvíc líbili asi Zabijáci, ty neměli chybu!
        A taky jsem nakupovala :-/ Takže budeme o hladu obě :-D Ale což, ten krásnej pocit za to stojí! :-)
        PS: Já vím, proč mám podzim milovat ;-)

  2. Crowley 20.1.2014 v 07:53 #

    To si musím pořídit, vypadá to hodně dobře.
    Skvělá recenze mimochodem.

  3. Owlie 20.1.2014 v 12:17 #

    Stydím že tohoto spisovatele neznám. Hned si o něm jdu něco vyhledat. Díky ta tip! :-)

    • Wolf Draven 23.1.2014 v 17:40 #

      Teď už ho znáš ;) Určitě si od něj něco přečti pokud tě zajímá severská krimi literatura ;)

Zanechat komentář