Svědkyně ohně – Lars Kepler [RECENZE]

28 Bře

svědkyně ohně-Lars KeplerAutor: Lars Kepler
Název: Svědkyně ohně
Série: Joona Linna
Díl: #3
Originální název: Eldvittnet
Nakladatelství: Host
Překlad: Azita Haidarová
Rok vydání: 2012
Forma: e-kniha
Počet stran: 528
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Dechberoucí thriller od autora bestsellerů Hypnotizér a Paganiniho smlouva.

Inspektor Joona Linna již strávil na místě činu více času než kterýkoli jiný detektiv. Stále však má pocit, že mu něco uniklo. Hledí na dívku v posteli. Obličej má zakrytý rukama, jako by si hrála na schovávanou. Celý pokoj je od krve, na jejím útlém těle však není jediná kapička. Joona pozoruje mrtvolu, prodlévá u každého detailu a přemýšlí. Je to vlastně ještě dítě, ale osud ji zavedl až do tohoto pokoje, do střediska speciální péče pro mládež. Možná měla jen smůlu na rodiče a pěstouny. Možná si mysleli, že tu bude v bezpečí…

Policie při vyšetřování komplikovaných případů občas využívá i pomoci spiritistických médií, není však známo, že by takováto spolupráce někdy přinesla ovoce. Proto když na linku pro veřejnost zavolá Flora Hansenová a tvrdí, že ji navštívil duch zavražděné dívky, nikdo jí nevěnuje pozornost.

Hon na pachatele je plný nečekaných zvratů. Každá nalezená odpověď vede k dalším záhadám. Ačkoli pátrání dospělo do mrtvého bodu, policie telefonáty Flory Hansenové nadále ignoruje. Nejprve za svou informaci žádala peníze, nyní však jen úpěnlivě prosí, aby ji vyslechli…

* * *

Když jsem četla od manželské dvojice píšící společně detektivky pod pseudonymem Lars Kepler román Hypnotizér, tak mě rozhodně zaujal jejich styl i příběh, avšak místy se mi děj zdál lehce zdlouhavý. Kniha Svědkyně ohně má skoro stejný počet stránek, ale přesto tentokrát se mi naopak zdála nějaká tuze krátká. Po dočtení mi bylo velice líto, že už je konec. Takhle to ale mám u všech kvalitních knih a Svědkyně ohně mezi ně právem patří.

Na začátku příběhu se setkáváme s jednapadesátiletou Elisabet Grimovou, která pracuje jako ošetřovatelka v Birgittině dvoře –  středisku speciální výchovné péče pro mládež. Je to soukromé zařízení pro 8 dívek (ve věku 12 – 17 let), které zde byly umístěny na základě zákona o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy. Mnohé pacientky jsou drogově závislé, téměř všechny trpí poruchou příjmu potravy a mají sklony k sebepoškozování, většina z nich je navíc velmi agresivní.

Agresivita je taky jeden z důvodů proč Miranda, jedna z dívek, skončí zamčená na samotce. Normálně si Elisabet bere v 10 večer svůj prášek na spaní, ale tentokrát ji zdrží nejen incident s Mirandou, ale i nějaké papírování. Najednou slyší nějaké podivné zvuky a šuškání. Pocítí vnitřní neklid a tělem se jí rozlévá strach. Jde vše zkontrolovat a venku zahlédne siluetu, za kterou se vydá. To se jí ovšem stane osudným.

Když se jedna z dívek v noci vzbudí potřebou jít na wc, šlápne bosou nohou do kaluže krve, která se rozlévá na chodbě směrem od odemčené samotky. To, co zahlédne, když rozsvítí světlo, ji asi bude strašit v nočních můrách do konce života. Svým křikem vzbudí nejen nejstarší dívku Karolínu, ale i ostatní děvčata. Celé vyděšené zavolají jedinému člověku, kterému důvěřují -Danielu Grimovi, který je kurátorem v Birgittině dvoře a také je manželem Elisabet. Ten povolá policii a záchranku. Když nahlédnou na samotku, naskytne se jim hrůzostrašný pohled. Všude je plno krve. Miranda je pouze v kalhotkách, má zakryté oči dlaněmi, část její hlavy je úplně pryč, ale na sobě nemá překvapivě ani kapku krve.

Případu se ujímá místní policie a jako pozorovatel se tu objeví (pro čtenáře dalších Keplerových knih starý známý) kriminální komisař Joona Linna. Mnohé kolegy popuzuje tím, že si jde svou vlastní cestou, ovšem nikdo mu nemůže upřít fakt, že během necelých patnácti let vyřešil více náročných případů v celé Skandinávii než kterýkoliv jiný policista.

Policie zjišťuje, že jedna z dívek – Vicky Bennetová schází a v její posteli se najde kladivo s chumáči hnědých vlasů a spousty krve. Podezření okamžitě padá na její hlavu a všichni ji začínají hledat. Objeví se také tělo Elisabet Grimové, které vykazuje podobný styl zabití.
Komisař Joona je nucen zároveň řešit i své vlastní problémy a aby to nebylo tak jednoduché, tak případ se začíná čím dál tím více komplikovat. Vicky na útěku ukradne odstavené auto s malým chlapcem, do případu se začne montovat i její bývalá pěstounka – Elin Francková, která je přesvědčena o Vickyině nevině a má pocit, že tentokrát už nesmí Vicky zklamat. Ozve se také médium Flora Hansenová, která pořádá spiritistické seance a tvrdí, že se jí zjevuje duch mrtvé Mirandy.

A jak už to tak bývá, nic nemusí být takové, jak se to zpočátku může jevit. Souvislosti případu se táhnou hluboko do minulosti a do potlačovaných vzpomínek a na jeho konci na čtenáře čeká překvapivé rozuzlení. Alespoň pro mě překvapivé a nečekané bylo.

Kniha ubíhá svižným a strhujícím tempem, je plná nečekaných zvratů a vždycky když už si myslíte, že tušíte, kdo je vrah, vše se v okamžiku od základů změní. Mrzelo mě, že jsem knihu musela přerušovat kvůli spánku, škole i práci. Takovéto skvosty je nejlépe si vychutnat nepřerušovaně.

Co mi navíc opravdu skvěle vyhovovalo, byly kraťoučké kapitoly. Sice jsem si před spaním neříkala „Ještě jednu kapitolu a jdu spát“, rovnou jsem to pozvedla na 10 (Nakonec jich stejně bylo nejmíň 20.), ale i díky tomu mi stránky ubíhaly pěkně jedna za druhou.

Doplnění o některé finské věty bylo též příjemným zpestřením. Rozuměla jsem jim i bez překladu, který byl samozřejmou součástí textu (Ne jako u některých anglických vět.) a to mi udělalo radost.

Zmínka o koncertě skupiny Roxette nebo plakát Roberta Pattinsona u jedné dívek v pokoji příběhu dodalo naurčité  realističnosti.
Také propracování postav bylo precizní a náznak přesahu k ostatním knihám o komisaři Linnovi nepůsobí nijak násilně, ale vyvolá ve vás chuť si přečíst i další příběhy, v kterých má Joona hlavní slovo.

Svědkyni ohně bych doporučila klasicky všem, kteří milují napínavé detektivní thrillery a nemusí to být pouze milovníci severské literatury, ale ti si jistě budou chrochtat blahem stejně jako já.
Mám chuť dát nejméně 10 hvězdiček, škoda, že jsem si jako maximum u hodnocení zvolila pouze 5.

Touto cestou bych chtěla poděkovat nakladatelství Host, že mi tuto e-knihu poskytli jako recenzní výtisk. Nevím jak vy, ale já si jdu sehnat další knihu dua Lars Kepler.

komentáře 2 na “Svědkyně ohně – Lars Kepler [RECENZE]”

  1. Martina 28.3.2013 v 21:23 #

    A já si ho jdu sehnat taky, protože na tohle si brousím zuby už hodně dlouho.

    • Wolf Draven 28.3.2013 v 21:26 #

      :) Určitě neprohloupíš :)

Zanechat komentář