Tikot – Dean Koontz [RECENZE]

7 Čvn

TikotAutor: Dean Koontz
Název: Tikot
Originální název: Tick Tock
Nakladatelství: BB/art
Překlad: Roman Lipčík
Rok vydání: 2010
Vazba: vázaná
Počet stran: 264
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Ta věc vypadala jako obyčejná, nevzhledná panenka z hadrů, když ji Tommy našel jedné noci ležet na prahu svého domu. Jenže pak v ní zatepal život, stehy popraskaly a Tommy spatřil něco, co se vymyká lidskému rozumu a realitě. Hlavně však stanul tváří v tvář protivníkovi, který si s ním hraje jako kočka s myší a proti němuž jsou i nejzápornější postavy z jeho románů, milí společníci. Tik tak, naskočí mu na monitoru počítače a začne odpočítávání k… K čemu, to Tommy netuší, stejně jako neví, jaké síly usilují o jeho život a proč.

Zápletky detektivek Tommyho Phana jsou občas hodně přitažené za vlasy, ale pořád to není nic proti situaci, v níž se jedné noci znenadání ocitl. Kdosi zazvonil u jeho dveří, ale když otevřel, nikoho za nimi stát nenašel, jen na prahu ležela neuměle sešitá hadrová panenka a jakýsi vzkaz ve vietnamštině, sice jeho mateřské řeči, kterou však za roky pobytu ve vysněné Americe dávno zapomněl. Bezmyšlenkovitě vzal panenku do domu – a od té chvíle se ocitl ve víru události, vzpírajících se zdravému rozumu. Nevzhledná panna z hadrů ožila, ale už to nebyla panna, nýbrž podivné mstivé stvoření, trochu plaz a trochu krysa, něco, před čím blednou i netvoři z vietnamských bájí a báchorek. Lhůta vyprší za rozbřesku, objevilo se mu na monitoru počítače, a k tomu zlověstná slova tik tak. Tommy neví, jaká lhůta a co by v ní měl učinit, avšak brzy pochopí, že tikot znamená odpočítávání k jeho smrti. O život mu usiluje ďábelské, nezničitelné a měnící se stvoření nalezené na prahu. V domě s ním zůstat nemůže… a od toho okamžiku začíná neuvěřitelný závod se smrtí, který se jeví jako předem ztracený, protože rozbřesk se zdá být v nedohlednu a v tuto noc jako by ožily mýty jeho daleké vlasti.

* * *

Dean Koontz je jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů a Tikot je prozatím moje nejoblíbenější kniha od něj, i když má spoustu dalších konkurentů.

Hlavní postavou je zde autor detektivních románů vietnamského původu Tommy Phan žijící v Kalifornii. Jednoho dne najde na prahu svého domu malou hadrovou panenku. Vezme ji dovnitř, kde panenka později oživne a vyleze z ní jakési prapodivné a přímo ďábelské stvoření, které začne šokovaného Tommyho nahánět s cílem ho zabít. Když se ho Tommy snaží bezvýsledně zbavit, začíná si uvědomovat, že ať se to zdá být sebevíce absurdní, jde mu o holý život.

Na monitoru počítače se mu objeví vzkaz: Lhůta vyprší za rozbřesku. Tik Tak. Nechápe co a proč se to děje, jaká lhůta, nebo kdo mu panenku na prahu zanechal, byl u ní jen vzkaz ve vietnamštině, kterou Tommy už dávno zapomněl. Je mu ale jasná jedna jediná věc – musí se toho zbavit. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Stvoření se zdá být nezničitelné a neustále je mu v patách. A tak se Tommy vydává na útěk a začíná neuvěřitelný závod se smrtí. A rozbřesk se zdá být v nedohlednu…

Na své cestě potkává krásnou a vtipem sršící číšnici, která mu pomůže a její pes Scootie se stane zásadní postavou dalšího děje. Nechci ale prozrazovat více.

V této knize se panu Koontzovi podařilo skloubit vše, co mám ráda. Hadrové panenky mi naháněly husí kůži vždycky, o prapodivných stvořeních ani nemluvě. (A to ani nemusí usilovat o ničí život.) A jsou proto dokonalým nástrojem hrůzy v hororových příbězích. Navíc prvek děsu, kdy vás něco honí a snaží se vás zabít, dodá tu správnou dávku napětí. Stejně tak zde lze nalézt spousta humoru. A psí společník, který je na vaší straně, je už jen takový skvělý bonus pro mě navíc. Dean Koontz je totiž stejně velký milovník psů jako já a to je pro něj jen další bod ode mě k dobru. Dokonce napsal i (pro něj netypickou) knihu o svém pejskovi – retrievřici Trixie plnou úžasných vzpomínek na tohoto nezapomenutelného tichého a milujícího společníka, která samozřejmě nechybí ani v mé sbírce.

Četbu jsem si velice užívala a knížku jsem neodložila dokud jsem nedočetla poslední stránku. Konec je ale velmi zvláštní a značně překvapivý.

Pokud jste fanoušky Koontzových děl a jeho osobitého stylu psaní, ani tenhle klenot by neměl chybět ve vaší knihovničce. Také ostatním, kteří se s Deanem Koontzem ještě třeba neměli tu čest setkat, mohu knihu vřele doporučit, zvlášť pokud máte rádi napínavé příběhy s hororovými (a nejen těmito) prvky se špetkou toho vtipu.

 

komentáře 4 na “Tikot – Dean Koontz [RECENZE]”

  1. Davook 16.6.2013 v 15:18 #

    Knihu som začal čítať, ale pri päťdesiatej strane som sa zasekol a odvtedy mi kniha leží na poličke. Začalo to zaujímavo, ale nejak sa mi to nechce opäť otvoriť a dočítať. Ale snáď to dočítam, lebo od pána Koontza som už dve knihy prečítal a jeho štýl mi sadol :)

    • Wolf Draven 16.6.2013 v 20:23 #

      Tak každému to možná nesedne, ale já ji přečetla skoro na jedno posezení :)
      Uvidíš, jestli se ještě někdy vrátíš a jestli se ti nakonec bude líbit.

  2. Spooky 26.6.2013 v 09:14 #

    Tohle je skvělá kniha, mohli by natočit film.

Zanechat komentář