Už se nikdy nevrátí – Hans Koppel [RECENZE]

21 Kvě

Uz_se_nikdy_nevratiAutor: Hans Koppel
Název: Už se nikdy nevrátí
Originální název: She´s Never Coming Back
Nakladatelství: Mladá fronta
Překlad: Jana Svatošová
Rok vydání: 2014
Vazba: vázaná
Počet stran: 248
Žánr: thriller
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Mike Zetterberg bydlí se svou ženou Ylvou a malou dcerou ve vile na předměstí Helsingborgu. Jednoho pátečního večera se Ylva nevrátí z práce domů. Mike si nejdříve myslí, že si s kolegyněmi zašla na skleničku, ale když nepřijde domů ani následujícího rána, Mika to rozzlobí. Uplyne celý den, aniž se Ylva ozve, a Mike si postupně uvědomí, že se jí něco muselo stát. Když nakonec oznámí zmizení ženy na policii, podezření se brzy obrátí proti němu samotnému. Nikdo ale netuší, že Ylva je stále ještě naživu a že se nachází coby kamenem dohodil od vlastního domu.

* * *

Po této knize jsem šáhla v podstatě úplně náhodně, protože se mi zalíbil ten děsivě vypadající obal. Když jsem se do knihy začetla, bylo mi jasné, že to byla správná trefa. Příběh mě doslova přišpendlil k židli a až o nějakou tu hoďku později, kdy jsem obracela poslední stránku, jsem zjistila, že jsem se celou dobu ani nepohnula a k mému překvapení jsem i zadržovala dech.

Na svém čtenářském kontě mám dle mého názoru již celkem slušnou řádku přečtených thrillerů a detektivek a to i několik těch severských. Vždycky mě nadchne, když se v knize objeví něco nového, neokoukaného, inovativního, co vnese do světa thrillerů a detektivek nějaký čerstvý vánek.

Už se nikdy nevrátí sice s ničím novým nepřichází, scénář unesené ženy, držené někde ve sklepě či speciálně upraveném sklepním prostoru v zajetí se objevuje vcelku pravidelně – jak v knižní, tak i filmové podobě. Přesto si kniha po celou dobu dokázala udržet moji pozornost. Možná to bylo i stylem, jakým autor příběh jedné „zasažené“ rodiny podal, ale převážně tou blízkostí, kterou jsem k postavám oné rodiny cítila, což bylo dáno i různými pohledy a vhledy do mysli oněch postav.

Manželé Mike a Ylva Zettebergovi žijí se svou sedmiletou dcerkou Sannou v domku na předměstí Helsinborgu. Ylva svého manžela v minulosti podvedla a on nyní žije v neustálém napětí a strachu, že to udělá znovu. Nechce ji ztratit. To Ylvu občas popouzí se k Mikovi chovat s jistým despektem.

Když jednoho dne nepřijde Ylva z práce domů, Mike má za to, že si vyrazila s kamarádkami na skleničku. Nepřichází však ani pozdě večer, a Mike mermomocí přemáhá nutkání jí zavolat, aby nebyl za „stíhačku“. Nakonec přece jen nevydrží a vytočí její číslo. Volání ale padne do hlasové schránky, kde Mike v rozčilení zanechá podivný vzkaz, za který se na sebe posléze zlobí. Zkouší se dovolat i později, ale pořád se mu ozývá jen hlasová schránka. Jeho fantazie pracuje na plné obrátky a vykresluje mu Ylvu v náručí jiného muže. Zase. Když se ale neobjeví ani ráno, začne se o svou ženu už opravdu bát, obvolává nemocnice i její kamarádky.

Kromě strachu o ženu se musí Mike postarat také o svou malou dcerku, která se po mamince neustále ptá. Nakonec jde na policii, kde ale moc nepochodí. Naopak – upadne do podezření, jestli svoji ženu v žárlivosti nezabil a nehraje tu teď na ně divadýlko coby starostlivý manžel. Mike je zoufalý a Ylva stále nezvěstná.

My ale přesně víme, co se s Ylvou děje a kde se nachází. Autor se tím před čtenáři netají. Byla unesena postarším manželským párem, který se nově nastěhoval naproti domu Zettebergových. Nějakým způsobem patří k Ylvině minulosti, autor nám postupně odkrývá nějaká ta vodítka a náznaky, ale podrobnosti se dozvíme hezky až ve strhujícím finále.

Prozatím zůstáváme tichými svědky Ylvina psychického i sexuálního týrání. Dny, týdny, měsíce ubíhají a my sledujeme Ylvino zoufalství. Je tak blízko a přitom tak daleko.
A Mike s dcerkou netuší, kam se Ylva poděla a že ji vlastně mají na dosah.
Nadejde někdy den, kdy se bude moct Ylva vrátit domů?

Jak už jsem zmínila výše, kniha byla nadmíru čtivá, měla strhující a do nejmenších detailů propracovaný děj plný napětí a různorodých emocí. Úplně jsem cítila tu Ylvinu bezmoc, její věznitelé se s ní moc nepárali a dávali ji vše pěkně „sežrat“. Proč si ji vybrali, nebo za co se jí mstili, jsem se sice dozvěděla až téměř na konci, ale přesto mi to v hlavě šrotovalo a vrtalo od samého začátku a vymýšlela jsem neustále všemožné scénáře. (Jedním z nich jsem se téměř trefila.)

Doporučuji již klasicky všem milovníkům napínavých a tajemných detektivních thrillerů a taktéž fanouškům severské literatury. Pokud se rádi necháte deptat děsivými představami, je tato kniha to pravé pro vás!

komentáře 3 na “Už se nikdy nevrátí – Hans Koppel [RECENZE]”

  1. Kateřina 21.5.2016 v 19:35 #

    Lákavé téma a moc hezká recenze. Přečtení knihy určitě zvážím.

    • Wolf Draven 22.5.2016 v 17:11 #

      Díky ;) No já na knihu četla takové nic moc recenze, tak jsem nic moc nečekala a ejhle, naprosté nadšení. Teď knihu hltá celá rodina a každýmu se líbí.

  2. Spooky 6.6.2016 v 10:12 #

    Drsný! A vrátila se?

Zanechat komentář