Věk zázraků – Karen Thompsonová Walkerová [RECENZE]

6 Lis

Karen Thompson Walker - Věk zázrakůAutor: Karen Thompson Walker
Název: Věk zázraků
Originální název: The Age of Miracles
Nakladatelství: Jota
Překlad: Libuše Čižmárová
Rok vydání: 2012
Vazba: vázaná
Počet stran: 270
Mé hodnocení: 4/5

Anotace

Děsivě prorocký román, v němž mohutné zemětřesení vychýlí Zemi z její osy. Jedenáctiletá dívka a její rodina se jednou ráno probudí ve svém skromném domě a se zbytkem světa zjistí, že rotace zeměkoule se náhle začala zpomalovat. Zprvu o šest minut, pak o dvanáct, potom o čtyřiadvacet. Když se tento jev ustálí, dny se prodlužují na osmačtyřicet hodin, gravitace slábne, ptáci přestávají létat a astronauti se ocitají bez pomoci daleko od Země. Na pozadí této globální pohromy se odvíjí napínavé rodinné drama, dojemná historie pádů a vzestupů dívčina dospívání, to vše překrásně mapující dopady velkých i malých katastrof na životy obyčejných lidí.

* * *

Hlavní zápletkou knihy je pomalý konec světa jaký známe nyní. Rotace Země začne jednoho dne z neznámého důvodu mírně zpomalovat. Zpočátku si toho všimne málokdo a není důvod k panice. Dny se začnou prodlužovat. Zprvu jen o pár minut, ale později už jsou to celé dlouhé hodiny.  Gravitace se mění, magnetické pole je narušené, přibývá škodlivé sluneční radiace a objevují se extrémní změny počasí. Pak začnou umírat ptáci, po hejnech padají z oblohy a velryby se bezhlavě vrhají na břeh. Ani nejpovolanější vědci si neví rady a ani netuší, jestli se to někdy zase vrátí do normálu nebo zda to bude stále postupovat, než dojde na nejhorší.

Někteří lidé se začínají připravovat na konec světa, jiní se stále snaží dodržovat své staré a vžité zvyky. Část lidí se odmítá řídit čtyřiadvacetihodinovým dnem, hodlají se stále řídit pohyby Slunce a na rozdíl od valné většiny prožívají dlouhé slunečné dny a dlouhé temné noci. Ostatním dny a noci stále určuje klasická časomíra, takže není neobvyklé spát při světle a trávit den potmě. To se samozřejmě podepíše i na jejich psychice a začíná na ně doléhat nejen nespavost, únava, deprese, ale také záhadný „syndrom“ neboli tzv. „gravitační nemoc“ projevující se nevolností, závratěmi a později i mdlobou, bolestí a záchvaty.
Postupně jsou všichni, kteří se chtějí odlišovat, vyhnáni do komunitních „osad“ v pouštích.
Všechno se hroutí, nejsou už žádné jistoty, odvěká pravidla přestávají platit, žebříček hodnot se drasticky změní. Věci dříve samozřejmé se stávají nedostatkovým zboží, jiné naopak ztrácejí na důležitosti.

Hlavní postavou této knihy je Julie, která nám postupně nastiňuje, jaké to bylo, když začalo zpomalování. Jak ho vnímala ona ve svých jedenácti letech, jak to ovlivnilo její život, její rodinu a přátele a i svět jako takový. Vypráví, jak prožívala odloučení a ztrátu své nejlepší přítelkyně, svou první lásku, manželskou krizi svých rodičů i smrt blízkého člověka. V popředí jsou její vlastní osobní dramata a problémy dospívající dívky, které v jejím věku asi řeší každý jedinec.

Nečekejte ale akcemi překypující katastrofickou sci-fi, jde spíše o velmi osobní, dramatický a dojemný příběh mladé dospívající dívky na pozadí temného času po začátku zpomalování a hrozby blížícího se konce světa. Je to překrásná i děsivá kniha, která jistě stojí za přečtení, takže ji doporučuji úplně všem.  Já osobně jsem se od knihy nedokázala odtrhnout, dokud jsem nebyla na konci. Někdy jsem cítila vztek, někdy jsem uronila i nějakou tu slzu. Dost jsem nad knihou také přemýšlela a představovala si, jaké by to bylo, kdyby se opravdu něco takového stalo. Člověku to nedá, když i na letošek je přece naplánován konec světa. I leckterý skeptik si pomyslí „co kdyby na tom přece jen něco bylo…“

Chvílemi mi připadalo, že je Julie příliš vyspělá a přemýšlí neadekvátně ke svému věku, ale ona vlastně vypráví svůj příběh s jistým časovým odstupem, takže to ve finále dávalo smysl.
Já jsem si nejvíce zamilovala postavu Setha Morena, ale Julie mi také byla velmi sympatická a jakoby blízká.

Mluví se už i o filmové verzi Věku zázraků. Předlohu by měl údajně prý adaptovat Seth Lochhead, který má na svědomí scénář k filmu Hanna, produkce by se měl zhostit Bill Pohlad, producent snímku Strom života.

* * *

Ukázka

Země se pořád otáčela a hodiny tikaly, ale měly rozdílné časy. Během týdne už půlnoc nutně nepřicházela v nějakou temnou noční hodinu. Uprostřed dne mohlo být na hodinách devět ráno. Poledne nastalo při západu slunce.

Zatím bez komentářů

Zanechat komentář