Vetřelec: Probuzení – Tim Lebbon [RECENZE]

18 Dub

lebbon_vetrelec_probuzeniAutor: Tim Lebbon
Název: Vetřelec: Probuzení
Série: Vetřelec
Díl: #1
Originální název: Alien: Out of the Shadows
Nakladatelství: Baronet
Překlad: Dana Chodilová
Rok vydání: 2015
Vazba: vázaná
Počet stran: 336
Žánr: scifi, horor
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Píše se rok 2159 – třicet sedm let poté, co statečná důstojnice nákladní lodi Nostromo svedla svůj vítězný boj s vetřelcem. Ellen Ripleyová stále v hibernačním spánku pluje hlubokým vesmírem…Při těžbě vzácného minerálu, patnáctkrát tvrdšího než diamant, se v důlním komplexu planety LV178 objeví záhadní tvorové. Zlo, dlouho spočívající kdesi v hlubinách, se probouzí a vydává se za svou kořistí. Chris Hooper, hlavní inženýr těžební lodi Marion, a jeho posádka jsou odsouzeni ke zkáze. Zbývá jim jen poslední naděje – jejich nouzový signál zachytí záchranný modul Ellen Ripleyové…

* * *

Asi jsem se ještě nesetkala s člověkem, který by neznal dnes již kultovní hororovou scifi ságu o důstojnici Ripleyové (v podání Sigourney Weaverové) a ne zrovna přátelských vetřelcích z vesmíru.
Já osobně jsem se s prvním a druhým dílem této filmové ságy seznámila ještě ve velmi útlém věku a okamžitě jsem si oba tyto filmy oblíbila. Od té doby jsem je viděla již mnohokrát a stále pro mě neztratily nic ze svého kouzla, i když už je trošku poznat, že jsou natočené před více než třiceti lety. Na atmosféře to ovšem nic neubírá, spíše naopak.

obr vetrelec

Když jsem se dozvěděla, že se anglický spisovatel Tim Lebbon, stejně jako jiní dva autoři, pustil do psaní dalšího příběhu, ve kterém se budu moci znovu setkat jak s Ripleyovou, tak s krvelačnými monstry, byla jsem nadšená. A když se minulý měsíc objevila právě Lebbonova kniha z této „vetřelčí“ trilogie v nabídce recenzních knih internetového knihkupectví KNIHCENTRUM.cz, tak nebylo co řešit a okamžitě jsem si ji vyprosila na recenzi. Jen co mi dorazila domů, vrhla jsem se na čtení a vydala se spolu s postavami knihy Vetřelec: Probuzení do ne příliš vzdálené budoucnosti 22.století.

Na začátku knihy se setkáváme s Chrisem Hooperem, zvaným Hoop. Už od dětství vzhlížel ke hvězdám a snil o nestvůrách. Fascinovaly ho, stejně asi jako všechny děti. Oproti dětem z předchozích generací byl ale ve výhodě – nyní už existovala místa, kam se mohl vydat, pátrat po nich a možná i nějaké objevit. Výpravy lidstva do kosmu totiž otevřely nekonečný vesmír možností.

Když mu bylo něco málo přes dvacet let, pracoval rok na Callistu, jednom z měsíců Jupitera, kde se těžila ruda. Pak opustil sluneční soustavu a vydal se za prací do hlubokého vesmíru. Coby palubní inženýr sloužil na různých nákladních, výzkumných a těžebních lodích a dychtivě slídil po zkazkách o mimozemských životních formách na odlehlých asteroidech, planetách a měsících. Za celá ta léta ovšem neobjevil vůbec nic. To se ale má za chvíli brutálně změnit.

Momentálně pracuje už třetím rokem na lodi Marion u planety LV178, což je nehostinná hrouda skály, stíhaná bouřemi a bičovaná pískem. Těží se zde trimonit – nejtvrdší a nejpevnější materiál, jaký lidstvo zná. Už dva dny nemají spojení s povrchem planety. Občas se sice stávalo, že ztratili kontakt kvůli bouřím, ale dva dny, to už je moc.

Najednou pilot Lachance všechny svolává na můstek, objevil se totiž signál z jednoho pendlu – modulu Samson. Ačkoliv je spojení stále špatné a místy přerušované, je všem okamžitě jasné, že se něco děje. Vypadá to, že dole narazili na nějaké tvory, že se něco semlelo a potřebují zdravotní kóje.

Zpátky k lodi Marion se také blíží modul Dalila, ale nikdo z jeho posádky neodpovídá. Podaří se jim alespoň navázat vizuální kontakt přes kamery, ale na palubě se právě odehrává naprostá hrůza a horor. Vidí všude spoustu krve a z lidí něco vylézá, ostatní se po něčem, po nějakých stínech, ohánějí krumpáči.

Dalila narazí do Marion a poškodí ji. Samson se taktéž blíží a chce se připojit k lodi, ale posádka si není jistá, jestli je bezpečné je vpustit na palubu. Co když jsou nakažení?
I se Samsonem se nakonec podaří získat vizuální kontakt a je jasné, že za žádnou cenu nesmí nikoho z modulu pustit ven. Už to nejsou lidé, zůstal pouze kapitán, kterého si ti tvorové nechávají nakonec.

Zde přichází moment, kdy se opět setkáváme s Ellen Ripleyovou, která se probouzí z dlouhého hyperspánku. Myslí si, že je zachráněna a blíží se k Zemi. Jaké je její rozčarování, když zjistí, že tomu tak není. Už je to dlouhých sedmatřicet let, co pluje vesmírem. Propásla nejen jedenácté narozeniny své dcery, ale i mnoho těch následujících. A místo, aby se blížila k Zemi, je stále v hlubokém vesmíru, na lodi Marion, navíc poblíž těch krvežíznivých příšer, které doufala, že už nikdy znovu neuvidí.

Marion je po nárazu modulu Dalila vychýlená z dráhy a brzo narazí do planety, protože ji nelze ovládat. Jediná možnost je odletět v modulu Ripleyové. Je tu ale háček (no, spíše jich je několik). Modul Ripleyové je uzpůsobený na přepravu pouze jediné osoby a navíc nemá už žádné palivo. V dole na planetě LV178 jsou uskladněny zásoby spolu s palivovými články. Ale aby se tam dostali, potřebují k tomu Samson. A v něm číhají ty věci. Je toho tolik, co se může pokazit, ale je to jejich jediná naděje, jak se dostat domů. Podaří se jim to?

Tak tohle byla jízda! Celou dobu, co jsem knihu četla, jsem měla pocit, jako bych se dívala na další strašidelný film o Vetřelcích. A to ne film jen tak ledajaký, ale opět nabitý akcí a nekončícím napětím, kdy jen zadržujete dech ve strachu o hlavní hrdiny, bez jakýchkoli hluchých či nudných míst. Opravdu jsem si to užívala a mé fanouškovské srdce plesalo radostí. Mnozí kritici, čtenáři i fanoušci Vetřelců Timovi Lebbonovi vyčítají, že vykrádá původní myšlenku a jen utváří novou „omáčku“ kolem. Možná mají pravdu, ale není to snad nijak překvapivé. Já si osobně tuto omáčku, která byla přesně dle mého gusta, velice užila.

Co se postav týče, tak Ripleyová byla přesně taková, jak ji známe z filmů. Sebevědomá, odvážná, rozhodná, se silným pudem pro přežití. Nemůžete si ji neoblíbit. Trápí se tím, že nedodržela svůj slib, který dala své malé dcerce, že se na její jedenácté narozeniny vrátí domů. Propásla ale i ty dvanácté, třinácté, … i čtyřicáté sedmé, možná dokonce i čtyřicáté osmé a kdoví kolik dalších to ještě bude než se jí podaří dostat domů. Pokud vůbec.

Další postavou, kterou jsem si oblíbila byl Hoop – Chris Hooper, lodní inženýr. Byl velmi sympatický, odvážný, se slabostí pro Ripleyovou a trošku překvapený z toho, jak se může váš dětský sen a přání proměnit v šílenou noční můru. Moc jsem mu držela pěsti, stejně jako i ostatním z posádky Marionu.

Kniha, jenž je prvním dílem trilogie, byla rozdělena do tří částí – Snění o nestvůrách, Podzemí a Nic dobrého. Dějově se řadí mezi první a druhý film ságy o Vetřelcích.

Doporučila bych ji všem milovníkům scifi a převážně tedy fanouškům filmů Vetřelec (1979) a Vetřelci (1986), i dalších pokračování – Vetřelec 3 (1992), Vetřelec: Vzkříšení (1997) a Prometheus (2012).

Já už se moc těším na další knižní pokračování a mezitím si ukrátím dobu čekání opětovným shlédnutím všech filmů.

Za poskytnutí knihy na recenzi velice děkuji internetovému knihkupectví KNIHCENTRUM.cz.

 

komentáře 2 na “Vetřelec: Probuzení – Tim Lebbon [RECENZE]”

  1. Crowley 20.4.2015 v 08:01 #

    Hustý! To si musím koupit!

    • Wolf Draven 23.11.2015 v 12:04 #

      To určitě udělej, stojí to za to, jestli miluješ vetřelce ;)

Zanechat komentář