Vír – Frode Granhus [RECENZE]

12 Čvc

VirAutor: Frode Granhus
Název: Vír
Originální název: Malstrømmen
Nakladatelství: Jota
Překlad: Eva Dohnálková
Rok vydání: 2014
Vazba: vázaná
Počet stran: 320
Žánr: thriller, detektivka
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Napínavý detektivní příběh odehrávající se v atraktivní lokalitě norských Lofot.

Na ostrově Landegode v severním Norsku je slyšet děsivý křik, který přiláká pozornost dvou chlapců hrajících si na pobřeží. Na skalisku nad vodní hladinou naleznou muže s rukama pevně připoutanýma ke skále pod ledovou vodou. O několik dnů později najdou dva tesaři ve sklepě opuštěného přístaviště muže přivázaného ke kamnům. Jen tak tak se ho podaří zachránit… Policejní inspektor Rino Carlson má pocit, že se tyhle dvě události až nápadně podobají dávnému případu, který se mu nepodařilo vyřešit, a rozhodne se, že tentokrát pachatele vypátrá stůj co stůj. Do toho ale musí řešit ještě starosti s dospívajícím synem a nepřekonatelnou chuť na sladké…

Ve stejnou dobu o 90 kilometrů dál najdou staří manželé při procházce po pláži porcelánovou panenku připoutanou k lýkovému voru. Tuší, že jde o varování, ale policie je nebere vážně. Policista Niklas Hultin, který se právě přistěhoval z hlavního města, je zvyklý na jiné případy a nalezená panna a vykradené garáže mu připadají úsměvné. Když je však o několik dnů později na kraji pláže objevena žena v bezvědomí, navíc v šatech, které připomínají šaty vyplavené panenky, je nucen připustit, že i poklidné vesnice mají svá tajemství. Niklas Hultin musí navíc kromě podivných vražd řešit i problémy doma a zdá se, že jeho práce začíná až podivně zasahovat do jeho soukromého života. Napětí vzrůstá, případy se splétají a rozplétají…

Drama zasazené do monumentální severonorské krajiny vás vtáhne do děje a nepustí až do poslední stránky.

* * *

Kdykoliv si pomyslím, že jsem ze severského krimi žánru už přečetla to úplně nejlepší, objeví se nějaká další kniha, která mě přesvědčí o opaku a opět nastaví laťku kvality o něco výše.
Stejně tak tomu bylo i u knihy Vír, norského spisovatele Frode Granhause, která mě nejen velice mile překvapila, ale doslova přilepila ke svým stránkám.

Děj nás nejprve zavádí na norský ostrov Landegode, kde dva malí chlapci zaslechnou zoufalý křik. Když pátrají po jeho původu, objeví muže připoutaného řetězy ke skále vyčnívající z ledově chladné vody. Podaří se jim přivolat pomoc a v poslední chvilce zachrání muže před utonutím.

Za pár dní je nedaleko v Bodø opět na poslední chvíli zachráněn další nešťastník. Tentokrát jde o muže připoutaného k rozžhaveným kamnům ve sklepě opuštěného přístaviště. Měl veliké štěstí, že zde zrovna ten den pracovali dělníci, kteří zaslechli jeho žalostné volání o pomoc.

Oba tyto případy začíná vyšetřovat detektiv Rino Carlsen, který musí řešit i své soukromé problémy týkající se jeho téměř třináctiletého syna Joakima. Má ho ve střídavé péči. Bývalá manželka chce, aby byl Joakimovi nasazen lék Ritalin a neustále ho vláčí k psychologům. To vše kvůli chlapcově hyperaktivitě a problémům udržet pozornost, což mu neustále způsobuje nějaké trable ve škole.

Poblíž obou obětí se nacházel jakoby dětskou rukou nakreslený obrázek s postavičkami a Rino díky tomu objevuje další spojitosti s jedním starším případem.

Přesuneme se asi o 90 kilometrů dál do Berglandu, kde jeden starší manželský pár na svých každodenních procházkách již několikrát narazil na podivnou záležitost. Na vodě v zátoce se plavil malý vor, na němž byla připoutána stará keramická panenka. Znepokojeně vše nahlásí na policii, protože z nálezů mají špatný pocit. Jako by to byla předzvěst něčeho zlověstného. A opravdu, zanedlouho je na pobřeží nalezena polomrtvá žena, která jako by z oka vypadla jedné z panenek. Budou následovat další?

Tohle už nemůže policista Niklas Hultin, který pracoval 14 let u policie v Oslu a nyní se přestěhoval se svou manželkou do Berglandu kvůli nemocnému tchánovi, brát na lehkou váhu a okamžitě rozjíždí rozsáhlé pátrání.

Na policejní stanici se také poprvé setkává s místní prapodivnou postavičkou – Tulákem Konrádem. Ten každý den překope kousek oblasti a na stanici chodí pravidelně hlásit kde a kolik toho v ten den udělal. Hledá totiž svoji sestru, která se před 25 lety ztratila. Konrád je přesvědčen, že ji někdo zavraždil a nachází se někde v okolí zakopaná.
Je Konrádovo tušení správné? Nebo jeho sestra tehdy utekla a opustila rodinu, jak si myslí většina starousedlíků?

A mají tyto události nějakou souvislost?

Z počátku může být několik různých dějových linek lehce matoucích, ale naštěstí u každé kapitoly je jasně označené v jaké oblasti se zrovna nacházíme a po chvilce si čtenář zvykne se bez většího přemýšlení jednoduše orientovat v každé z nich.

Oba případy hlavních hrdinů detektivů mají něco do sebe a každý dokáže čtenáře udržovat v napětí i netrpělivém očekávání věcí příštích. Já osobně nebyla schopná knihu odložit. Chtěla jsem se co nejdříve dozvědět, jak vše dopadne. Přemítala jsem, tipovala si, kam vyšetřování povede, ale pokaždé jsem narazila v příběhu na další nečekaný zvrat, který mě totálně rozhodil a naprosto zničil veškeré mé dřívější odhady. V druhé půlce knihy začaly všechny dějové linie dostávat jasnějších tvarů a ač se to zpočátku zdálo neuvěřitelné, některé zdánlivě nesouvisející události se v určitých bodech díky děsivému poodhalení začaly prolínat. Oba policisté se setkávají a postupně se doberou  šokujícího rozuzlení tak spletitého a hluboko do minulosti sahajícího klubka událostí, až zrak přechází a mozek tomu nechce věřit.

Kniha má neuvěřitelně silnou atmosféru. Zachytí vás do svých sítí a už nepustí, dokud bez dechu neotočíte poslední stránku a nedozvíte se šokující pravdu.

Jak do sebe postupně začnou všechny dílky skládačky zapadat, oboum policistům, stejně jako čtenáři, se před zraky začne rýsovat velmi ucelený obraz tragického příběhu několika lidí, ze kterého vám bude běhat mráz po zádech. Ale vězte, že nic není jen černé a bílé a někdy i za špatnými činy stojí alespoň částečně dobré úmysly.

Ze všech postav v knize jsem si nejvíce oblíbila detektiva Rino Carlsena, který stejně jako já miluje hudbu osmdesátých let. On ale na rozdíl ode mě má ve stylu osmdesátek i účes a oblečení. A jeho úchylka pro dřeváky je vtipná. Celkově má Rino smysl pro humor a je velmi sympatický. Líbil se mi i jeho vztah se synem, zájem o jeho zdraví a také jistou toleranci a pochopení pro jeho lumpárny.
Zdál se mi jako výraznější postava než druhý vyšetřovatel Niklas Hultin, i když i ten měl své kladné stránky. Také řeší nejen případ, ale i rodinné záležitosti s vážně nemocnou manželkou a manipulativním tchánem.

Chválím nejen výborný překlad, ale také skvělou obálku. Miluji obálky s panenkami, převážně s těmi poničenými či starými, je na nich něco zlověstného. I tato obálka na mě působí děsivým až mrazivým dojmem.

Knihu Vír doporučuji všem milovníkům detektivek, převážně těch severských, ale i fanouškům zajímavě vystavěného a mistrně propleteného příběhu. Autor má můj neskonalý obdiv, rozhodně si nenechám ujít další jeho knihu.

Velice děkuji nakladatelství Jota za poskytnutí této napínavé knihy k recenzi.

komentáře 4 na “Vír – Frode Granhus [RECENZE]”

  1. Míša 12.7.2014 v 23:55 #

    Skvela recenze! Diky za ni :) tu knizku totiz ted musim mit :D

    • Wolf Draven 13.7.2014 v 16:13 #

      :)) To rozhodně! ;)
      Mě štve jen jedna věc – že už vím jak to dopadne, takže na další čtení si budu muset počkat až po ztrátě paměti :D

  2. Jana 13.7.2014 v 15:22 #

    Souhlasím, že ve starých panenkách je nějaké zlo! :-) Kniha vypadá opravdu dobře, nechtěla bych, aby mě někdo na Lotofech strkal do vody :-)

    • Wolf Draven 13.7.2014 v 16:15 #

      Já bych taky nerada :D

Zanechat komentář