Vzkaz v láhvi – Jussi Adler-Olsen [RECENZE]

18 Zář

vzkaz-v-lahviAutor: Jussi Adler-Olsen
Název: Vzkaz v láhvi
Série: Oddělení Q
Díl: #3
Originální název: Flaskepost fra P
Nakladatelství: Host
Překlad: Magdalena Jírková
Rok vydání: 2012
Vazba: vázaná
Počet stran: 560
Žánr: detektivka, severské krimi, thriller
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Na policejní stanici v zapadlém koutě Skotska stojí už dlouho na okenním parapetu zapomenutá láhev. Uvnitř je sotva čitelný lístek. Jisté je jen to, že první slovo je dánsky a znamená POMOC — a že vzkaz je napsán krví.

Když se tahle podivná zpráva konečně dostane na stůl kriminálního komisaře Carla Mørcka z oddělení Q, které se zabývá „odloženými případy zvláštní důležitosti“, začnou se dít děsivé věci. Carl Mørck a jeho kolegové — svérázný asistent blízkovýchodního původu Asad a drzá Rose — se ponoří do hrůzného případu sekt a unesených dětí, jejichž rodiče zmizení nikdy neohlásili. Proč? Čas se krátí a život dalších dvou dětí visí na vlásku…

* * *

Temný thriller Vzkaz v láhvi od mého oblíbeného dánského autora Jussi Adler-Olsena mě opět ani v nejmenším nezklamal. Ceny, které autor za tuto knihu získal, byly oprávněné.

Již při čtení prologu mi bylo jasné, že tohle bude skvělé poutavé a strhující čtení. Přivádí nás totiž do staré loděnice, kde se nacházejí řemenem a řetězy připoutaní dva mladí bratři, patřící ke svědkům Jehovovým, které někdo unesl. Staršímu z nich se podaří na kus papíru, s rukami spoutanými za zády, dřevěnou třískou a svou vlastní krví napsat volání o pomoc, strčit vzkaz do láhve, dehtem vydlabaným mezi střešními trámy ji zazátkovat a vyhodit škvírou do vody těsně předtím než se objeví únosce. Tím prolog končí.

Dále se v knize setkáváme s komisařem Carlem Mørckem z kodaňského kriminálního oddělení Q. Ti z vás, kteří se s autorovými knihami již setkali, vědí, že Oddělení Q se zabývá odloženými (někdy i velmi dlouho) případy a Vzkaz v láhvi je již třetím pokračováním v této sérii. (Ale dá se číst i samostatně, vše podstatné se dozvíte.)

Komisař Mørck musí řešit nejen své vlastní záležitosti doma, kam si vzal svého bývalého kolegu, který je po jedné akci ochrnutý, ale také problémy v práci, kde se zjistilo prosakování azbestu a zvláštní situace s kolegy. A teď se k nim navíc dostal velmi podivný případ. Po různých peripetiích se ocitla inkriminovaná láhev se vzkazem až u nich na oddělení Q. Ale protože už uplynulo spoustu času, je vzkaz téměř nečitelný a navíc zprvu není jasné, jestli nejde jen o nějaký žert znuděného školáka.

Komisař Mørck se vcelku neochotně pouští do pátrání spolu se svými dvěma kolegy – syrským pomocníkem Asadem a přidrzlou asistentkou Rose, kteří jsou pro případ poněkud více zapálení než jejich šéf. Během vyšetřování se postupně, ale velmi pomalu, dostávají na stopu nejednoho promyšleného zločinu.

Vychytralý pachatel, který za sebou nenechává žádné stopy, se vždy vetře do nějaké náboženské sekty či skupiny a vybere si rodinu, která má hodně dětí a netrpí nedostatkem peněz. Rodinu, která je v mnoha ohledech společensky izolovaná, s velmi zakořeněnými návyky a se silně omezeným životním rozhledem. Vrah si vyhlídne dvě z dětí, které se svým způsobem od ostatních liší, unese je a požaduje výkupné. Po zaplacení výkupného jedno z dětí zavraždí, aby bylo rodině jasné, že se nezastaví před ničím. Druhé dítě vrátí se vzkazem, že je kdykoliv připraven udeřit znovu a klidně zavraždí další děti, jestliže získá sebemenší podezření, že se rodina spojila s policií, svěřili se někomu ve sboru nebo se ho pokoušeli najít. A rodina vždy mlčí, ze strachu, aby nepřišla o další děti. O zavražděném dítěti všem řeknou, že ho/ji zavrhli z náboženských důvodů, což je v těchto náboženských komunitách běžný jev a proto se o to nikdo více nezajímá a do ničeho nešťourá. Podaří se oddělení Q přijít brutálnímu únosci na stopu?

Autor mistrovsky střídá různé perspektivy. Chvíli vypráví příběh z pohledu obětí, chvíli zase z pohledu pachatele či vyšetřovatelů, takže můžeme nahlédnout do myslí všech zúčastněných a pochopit jejich jednání a dozvědět se i jejich nejniternější myšlenky a pocity. Po psychologické stránce je to dokonalý rozbor osobnosti.

Co se týče postavy únosce a vraha, čtenář se dozvídá nejen o jeho životě, ale i o jeho ne zrovna veselém dětství a v určitých momentech by snad mohl nad ním cítit i lítost. Ta ale okamžitě zmizí v momentě, kdy si čtenář uvědomí, co všechno je schopný provést nevinným dětem. I když rozumíte jeho pohnutkám, které ho dovedly až k těmto ohavným činů, stejně to nedokážete pochopit.

Postava komisaře Mørcka s jeho sarkasmem a ironickým smyslem pro humor mi byla velmi sympatická, stejně tak jako postava tajemného Asada ze Syrie, který občas bojuje s dánštinou, čímž vznikají vtipné zkomoleniny, i drzé a věčně nabroušené Rose a její „sestry“ Yrsy.

Výraznou postavou, která si jistě zaslouží zmínku, byla i Isabela, jedna z žen, kterou pachatel využil a která posléze sehraje vcelku významnou roli, nebo třeba i pachatelova manželka Mia, která dlouhou dobu vůbec nic netušila.

I když má kniha 552 stránek, tak se rozhodně nebudete nudit a nebudete ji chtít za žádnou cenu odložit. Příběh vás strhne hned od začátku a nepustí až do brilantního konce. Stupňující napětí je prokládáno vtipnými dialogy, ironií a sarkastickým humorem, což z knihy činí velmi zvláštní, ale skvěle namíchanou směsici.

Vzkaz v láhvi doporučuji především fanouškům severského krimi, ale i ostatním milovníkům napětí a dobrých detektivních příběhů.
Už se nesmírně těším na další pokračování, které má brzy vyjít.

komentáře 4 na “Vzkaz v láhvi – Jussi Adler-Olsen [RECENZE]”

  1. Bastera 18.9.2013 v 23:12 #

    Mmm sestra si jí koupila a po Tvojí recenzi si jí od ní budu muset půjčit!!! :)

    • Wolf Draven 18.9.2013 v 23:19 #

      To určitě udělej, nebudeš litovat ;)

  2. Spooky 19.9.2013 v 09:39 #

    Mám přečtený první díl série, ale asi se podívám v knihovně i po tomto.

    • Wolf Draven 20.9.2013 v 19:03 #

      Tento se mi líbil o něco víc než ten první, takže určitě koukni :)

Zanechat komentář