Zabiják – Jonathan Kellerman [RECENZE]

10 Lis

zabijakAutor: Jonathan Kellerman
Název: Zabiják
Série: Alex Delaware
Díl: #29
Originální název: Killer
Nakladatelství: Domino
Překlad: Zuzana Pernicová
Rok vydání: 2014
Vazba: vázaná
Počet stran: 400
Žánr: thriller
Mé hodnocení: 5/5

Anotace

Spory o princip nemají vítěze. Jen poražené.

„Nezabiju vás, doktore Delaware. I když bych měla.“
Ta slova pronesla Constance Sykesová, sofistikovaná a úspěšná lékařka, v jejímž dosavadním chování ani brilantní policejní psycholog Alex Delaware nepostřehl sebemenší známku násilnických sklonů. Možná se však mýlil. A možná má navzdory jejímu ujištění pádný důvod k obavám o vlastní život.

Setkal se s ní u soudu, kde se dožadovala opatrovnictví dcerky své bohémské sestry. Delaware ovšem neshledal jediný důvod, proč dítě matce odebrat, a v odborném posudku osvojení nedoporučil. Netušil, že Constance Sykesová není zvyklá prohrávat.

Nechutná sesterská tahanice totiž výrokem soudu neskončila. To nejhorší mělo teprve přijít: rukou brutálního vraha začnou umírat lidé a dokonce se ztratí i holčička, kvůli které celý spor začal. Začíná jít opravdu do tuhého. Ani s pomocí detektiva Mila Sturgise si totiž nemůže být Alex jistý, že za onen zdánlivě nevinný posudek nakonec nezaplatí životem.

* * *

Když mi dorazila kniha Zabiják od Jonathana Kellermana, byla jsem štěstím bez sebe a okamžitě jsem se ponořila do příběhu. Číst tuto knihu bylo jako setkat se se svým starým přítelem, který vás nikdy nezklame a vždy ho rádi vidíte. Hlavní postava – psycholog Alex Delaware má už prostě takové charisma, jenž na vás dýchá ze všech stránek knihy. A nejen této knihy, ale v podstatě ze všech knih Jonathana Kellermana patřící do série s Alexem. A že jich není málo.

Tentokrát se Alex ocitl ve velmi ošemetné situaci. V jeho kanceláři se objevila žena s nabitou zbraní ve své kabelce. A i když tvrdí, že Alexe nezastřelí (prý by ale měla), jemu není zrovna dobře po těle. Tohle rozhodně nečekal, ta žena má naprosto čistý trestní rejstřík, ale přesto z ní čiší jakási mrazivá spokojenost a strašidelná sebejistotu, kterou je Alex zvyklý vídat pouze u psychopatů zamčených ve věznicích s nejvyšší ostrahou. Neprojevovaly se u ní žádné varovné příznaky, ve škole bývala premiantkou, pořád samé jedničky, studium s vyznamenáním, bakalářský titul z chemie, pak doktorát na prestižní lékařské fakultě, stáže ve špičkových zdravotnických zařízeních a atestace z patologie. Nyní vlastní a provozuje malou soukromou laboratoř, specializovanou na testy na pohlavně přenosné choroby a neobvyklé infekce, bydlí v domě, který je pro jednoho člověka značně předimenzovaný, je vždy hezky upravená a nosí nevtíravé módní oblečení. Většina lidí by ji označila za bohatou, ona sama by se popsala jako “dobře zajištěná”.

Jde o čtyřiačtyřicetiletou Constance “Connie” Sykesovou, která se považovala vždy za samotářku, dokud jí do života nevstoupilo malé dítě její mladší sestry, které na pár měsíců hlídala. Tehdy se rozhodla, že to dítě chce pro sebe za každou cenu a neváhala investovat značné úsilí a finanční prostředky, aby ho získala. Došlo až na soudní spor, kdy Connie zažalovala svou sestru Cherii Sykesovou jako nezpůsobilou matku a domáhala se opatrovnictví její šestnáctiměsíční dcerky Rambly Pacific.

A právě Alex Delaware tehdy vypracoval odborný posudek k jejímu případu. Osobně se setkal s oběma ženami i dítětem a naznal, že Cherie má na své dítě plné právo a nepředstavuje žádnou hrozbu pro jeho bezpečí nebo psychosociální vývoj. Connie Sykesová spor prohrála. A ona rozhodně není zvyklá prohrávat. Proto se také objevila u Alexe s nabitou zbraní. Nakonec ale v klidu odchází a Alex si může oddechnout. To ale ještě netuší, že Connie nejen že neumí prohrávat, ale také se jen tak lehce nevzdává a protože nemá nouzi o peníze, rozpoutá velmi nebezpečnou hru, při které jde o životy. Lidé začínají umírat, jiní beze stopy zmizí, mezi nimi i malá Rambla.

I když jde Alexovi o jeho vlastní život (a nebo právě proto) pouští se spolu se svým dlouholetým kamarádem detektivem Milo Sturgisem do spletitého vyšetřování. Podaří se jim děvčátko najít, dopátrat se pravdy a zastavit to zběsilé zabíjení?

Tuto v pořadí již dvacátou devátou knihy ze série s doktorem Alexem Delawarem bylo opět radost číst. Byla nabitá napětím i nečekanými zvraty. Vždy jsem se snažila odhadovat, jakým směrem se bude příběh odvíjet dále, ale pan Kellerman umí čtenářům skvěle zamotat hlavu a přichystat jim nejedno nečekané obrácení vývoje o stoosumdesát stupňů, takže ať se snažíte, jak chcete, nemáte šanci dopátrat se správného řešení dříve než Alex a Milo, kteří jsou v tomhle naprostí ostřílení profící.

Alex Delaware se bezkonkurenčně stává mou nejoblíbenější knižní postavou, protože po těch všech letech mám pocit, jakobysme se znali osobně a společné chvíle si vždy dokázali dokonale užít. Alex je nejen velmi chytrý a zkušený psycholog, řídí se svým instinktem a zdravým rozumem, ale také se nenechá nikým a ničím zastrašit. A vždy je připraven všem pomáhat. A to nejen svému velmi dobrému kamarádovi detektivu Milo Sturgisovi. (A ten opět nezapomíná dělat své obvyklé hladové nálety na Alexovu ledničku.)

V příběhu se také objevuje, i když velmi okrajově, postava Alexovy přítelkyně Robin, která neustále pracuje ve své dílně na nějakém hudebním nástroji ze dřeva. Tu jsem si také značně oblíbila, stejně jako dalšího člena jejich společné domácnosti – fenku francouzského buldočka Blanche.

Stejně jako u předchozího dílu nazvaného Vina (recenze) je možné číst knihu samostatně, aniž by vám příliš unikal smysl děje v pozadí.

Knihu bych doporučila všem milovníkům napětí, detektivek a thrillerů a také všem čtenářům, kteří mají rádi skvěle vytvořený příběh. Já už se nemůžu dočkat dalšího pokračování a nejspíš se v blízké době vrhnu na re-reading všech knih, které s Alexem Delawarem mám. A že jich je!

Za poskytnutí této skvělé knihy na recenzi děkuji nakladatelství Domino.

Jedna odpověď na “Zabiják – Jonathan Kellerman [RECENZE]”

  1. Crowley 23.12.2014 v 09:17 #

    Kellerman je borec!

Zanechat komentář